Recenze: Pieta - 40%

Kang-do má zajímavé zaměstnání. Pracuje pro lichváře, kteří půjčují peníze na devětsetprocentní úrok (tzn. půjčíte si 100 Kč, za měsíc musíte vrátit 1000 Kč) a nutí zadlužené, aby uzavřeli pojištění proti zmrzačení. Pokud včas nezaplatí, Kang-do za nimi přijde a zmrzačí je.

Jednoho dne s objeví starší žena, která tvrdí, že je jeho matka (kterou neviděl od raného dětství). Nedá mu pokoj a stále ho sleduje, Kang-do se jí snaží zbavit, psychicky i fyzicky ji terorizuje, ale nakonec začne být nahlodáván...

(V samotném filmu není nic, so by se jakkoliv vzdáleně podobalo akčním scénám nebo hudbě, která je v traileru)

Jde o nejnovější dílo slavného korejského filmaře Kim Ki-duka. Pokud vám toto jméno nic neříká, pak vám doporučuji přečíst si například stránku na Wikipedii, týkající se jeho předposledního filmu (tedy nikoliv Piety), ze které vybírám:

Tento dokument se vyjadřuje k osobní krizi, kterou Kim prošel po natáčení svého předchozího filmu, při kterém se herečka v hlavní roli téměř oběsila a Kima opustilo několik blízkých přátel... V rozhovoru k uvedení filmu v Cannes Kim uvedl, že se nyní cítí lépe a že ho film vyléčil.  V průběhu rozhovoru Kim začal plakat a zpívat... Recenzent Variety napsal, že "Tento film je jako sedět v baru vedle opilce, který vám stále připomíná, že býval slavný, všichni jeho kamarádi jsou hajzlové a on nyní chápe smysl života"... Film získal v Cannes zvláštní cenu poroty.

To myslím docela dost vypovídá o Kim Ki-dukovi (pozor "Kim" je příjmení!) i o současné kinematografii.

Od Kima jsem viděl jeho starší filmy 3-Iron a Luk, které jsou myslím obecně pokládány za jeho lepší kousky. Pokud jste tyto filmy viděli, pak vám asi postačí, když napíšu, že Pieta je stylem něco dost podobného a pokud se vám líbily dva výše zmíněné filmy, bude se vám líbit i Pieta. Nebo (v mém případě) naopak.

Zatímco u Luku, který se celý odehrává na jedné dřevěné loďce na jezeru, kde se hraje na luk a občas se s ním souloží, bylo celkem jasné, do jaké polohy se má divák naladit, u Piety je to trochu komplikovanější, protože místy vypadá jako film, který má lidské postavy, smyslupný děj a podobné propriety, které si spojujeme s normálními neartovými filmy.

Zdání ale klame a brzy nám dojde, že všechno jsou symboly a nic neznamená to, co to znamená, nebo tak nějak. Tohle je film, ve kterém postava X řekne "Co je to smrt?", a postava Y udělá hádejte co?

A) Řekne "Smrt je zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují, a teď už skoč."
B) Řekne "Ty jsi kretén, že nevíš, co je to smrt?"
C) Odmlčí se, je rozrušená a uvažuje o smyslu života.

Samozřejmě, toto je druh filmu, ve kterém vždy platí C. Toto je film, na jehož začátku je titulek "18. film Kim Ki-duka". Toto je film, ve kterém si něčí pravdomluvnost ověříte tak, že ho znásilníte a očekáváte, že pokud lže, tak vám řekne, abyste ho přestali znásilňovat. Pokud nic neřekne a nechá se znásilnit, pak to opravdu je vaše matka. (Což je ultimativní LOSE/LOSE situace, neboť buď zůstanete bez sexu, nebo je z vás motherfucker.)

(Nic ani vzdáleně podobného tomuto výjevu ve filmu není.)

Za zmínku ale také stojí, že i když se v souvislosti s tímto filmem mluví o "neúprosné brutalitě" a "psychoteroru", nic takového jsem v něm nezaznamenal. Všechny brutálnější zvraty jsou natočeny důsledně tak, aby nebyly vidět, což mi občas přišlo až komické (1. chlapík stojí metr od kraje budovy, 2. následuje střih jinam, k tomu slyšíme zvuk rány, 3. následuje střih na chlapíka, který je úhledně složen na zemi pod budovou) a vzbuzovalo to ve mně dojem, že tvůrce potřeboval, aby film byl za každou cenu co nejlacinější. Nejbrutálnější záběry pozůstávají z toho, že uvidíme trochu umělé krve.

Pokud se mi ve filmu něco líbilo, byly to záběry ze špinavých malých uliček korejské chudinsko-industriálně-podnikatelské čtvrti, které trochu připomínaly mé oblíbené uličky v Tokiu.

Kim Ki-duk, zdá se, zůstává svůj, což bude mít pravděpodobně za následek, že se v kinech už nadále nebudeme setkávat...