Život je pes

Mexičanům závidím dvě věci: Jednak to, že mají město Chihuahua ve státě Chihuahua, a jednak to,  že na své mrtvé vzpomínají tímto způsobem. Oslavují je, i když už tady nejsou, a vzpomínají na ně při zpěvu, hudbě, tanci a alkoholu.

Nějak podobně (bez alkoholu) budu já vzpomínat na svého gay psa Chuckyho, který včera v noci umřel jako prošedivělý dědula v relativně požehnaném věku deseti let, po několikadenních intenzivních problémech s plícemi (následkem oslabení po očkování, zimy a asi i jistých genetických záležitostí, které už nikdo podrobně analyzovat nebude).

Samozřejmě jsme ho obrečeli, protože to má snad každý někde hluboko v DNA, nechtít se navždycky rozloučit s někým, s kým prožil fajn věci.

Ovšem ať už je teď Chucky kdekoliv, určitě se tam nemá hůř, než se měl v posledních pár dnech tady - možná s výjimkou varianty, že je nyní v pekle, protože občas byl pěkná svině. Proto se ostatně jmenoval Chucky.

Hlavní ale je, že si Chucky svůj život užil, jak jen to šlo. Znáte snad jiného českého psa, který se ocitl na designovém tričku? Který se fotil pro reklamní kampaň banky? Který chodil několikrát týdně do kina? O kterém byl natočen segment pro celostátní televizní gay magazín?

Znáte jiného psa, který žil svůj život takhle naplno, a který si užil snad všechno, co si pes užít může? Tedy kromě heterosexu...

Aby vám snad nepřipadalo, že se vytahuji s tím, jak mi umřel pes a jak to se mnou nic nedělá. Kdepak. Chci vás jen na tuto skutečnost preventivně upozornit, abyste se pak blbě neptali, proč se na mých fotografiích (a po mém boku) najednou objevuje nějak méně aktuálních psů. A píšu to sem na FFFILM, protože toto je pravděpodobně nejčtenější z mých informačních kanálů.

Žádné kondolence od vás neočekávám, protože jakákoliv vaše soustrast mi ani trochu nepomůže nějak lépe se vyrovnat s tím, co se stalo. Jenom se budu muset navíc vyrovnávat s tím, jak se s mrtvým Chuckym vyrovnáváte vy.

Podívejte se například, jak se s Chuckyho smrtí vyrovnal Albert, blbec:

Poslední společné foto Alberta a Chuckyho. Albert vůbec nebere situaci vážně a strká do Chuckyho zadkem...

Smrt je naprosto normální zakončení existence všech živočichů (kromě pár výjimek, jako je Ježíš Kristus a jiné zombie). Umře i má drahá manželka, všichni ostatní členové mé rodiny, Albert, i já (ne nutně v tomto pořadí). Jde jenom o to, abychom si ve chvíli, až to přijde, neříkali, že jsme nestihli něco, co jsme stihnout chtěli, a aby na nás ostatní vzpomínali když ne v dobrém, tak aspoň nějakým unikátním způsobem. A pokud se něco z toho nepovede, je to smutné, ale smutkem na tom nic nezměníte.

Čím dříve tohle akceptujete, tím snazší, spokojenější, a veselejší budete mít život.

Já teď musím řešit praktické problémy, jako například editování všech internetových profilů, na kterých jsou mí psi zmiňováni v množném čísle. A víte co? Já je asi moc editovat nebudu a naopak na ně přidám i předchozí psy (kteří byli shodou okolností většinou také gay).

Ještě si nejsem jistý, jestli se večer půjdu rozveselit na premiéru komedie Hořící keř.

Ale jsem si skoro jistý, že nebude dlouho trvat, a podaří se vymyslet nějaký specifický vtip o tom, jak jsem v mínus sedmi stupních kopal krumpáčem zmrzlou hlínu a o 20 minut později po ní naopak tancoval, aby pořádně slehla. Ano, i na tom se dá najít ledacos vtipného.

Pokud chcete uctít Chuckyho památku, můžete si někde v soukromí zaštěkat vysokým hlasem.