Recenze: 30 minut po půlnoci [Zero Dark Thirty] - 80%

Nejnovější film Kathryn Bigelowové (Smrt čeká všude) vypráví o tom, jak se CIA 10 let pokoušela najít Usámu bin Ládina - až se jí to povedlo!

Bigelowová se velmi moudře rozhodla neobsadit žádné velké herecké hvězdy, s výjimkou relativně provařené Jessicy Chastainové v hlavní roli zatvrzelé agentky CIA jménem Maya (Mark Strong je v malé roli téměř k nepoznání, protože má normální vlasy). I když je Maya na plátně nejvíc, ani u ní se (zcela záměrně) nedozvíme naprosto nic o jejím soukromém životě a o tom, co dělá, když nehledá Usámu. Jinak jde o typický "ensemble piece", ve kterém se nedá definovat, kdo z 5-10 důležitých postav má významnější roli.

Film začíná autentickými záznamy z 11. září 2001 (pouze audio při černém plátně) a následně nám představí, jednu po druhé, všechny stopy, nitky a náznaky, které vedly až k zastřelení Usámy v jeho opevněném sídle - tedy tak, jak to tvrdí "oficiální verze" (protože samozřejmě všichni víme, jak to s Usámou bylo doopravdy).

Když se podíváme na jakýkoliv kus filmu, není toho moc, co by se mu dalo vytknout. Herci hrají výborně, napínavé scény jsou natočeny patřičně napínavě, s trochou s nahy se ve všech těch místech a postavách dá slušně orientovat.

Nezanedbatelný problém je ale v tom, že film má přes dvě a půl hodiny a to, co se v něm děje, byť je to natočeno téměř bezchybně, začne být záhy poněkud fádní. Film 30 minut po půlnoci totiž neobsahuje žádná "hollywoodská thrillerová vylepšení", jako třeba Argo, a vypadá, jako kdyby skutečně jen věcně vyprávěl, co se doopravdy stalo. Nejsem natolik historicky-špionážně vzdělán, takže nemohu stoprocentně potvrdit, že film je zcela historicky reálný, ale PŮSOBÍ TAK. To znamená, že se chvíli vyslýchá (a trochu mučí), chvíli se dávají dohromady informace, pak někde něco vybuchne, někdo je zastřelen, a zase znovu dokola, skoro dvě hodiny. A nakonec noční výsadek speciálních jednotek, který opět neobsahuje žádné hollywoodské dramatické zvraty, nýbrž probíhá pravděpodobně tak, jak probíhají výsadky speciálních jednotek (tzn. dvacet po zuby ozbrojených mariňáků (nebo kdo to je) proti třem domorodcům se samopaly a nějakým ženám a dětem). A vše je natočeno pseudodokumentárním způsobem, jako kdyby se ke všem těm scénám náhodou připletla malá ruční kamera.

Velmi oceňuji to, že film se nesnaží prosazovat nějaké své stanovisko. Vlastenec z Texasu si po jeho zhlédnutí bude říkat "U.S. Army FTW!", zatímco liberální intelektuál z Los Angeles si bude notovat, jak film hezky dokumentuje imperialistickou nadřazenost a bezohlednou brutalitu Spojených států. Je dokumentováno, že závěrečný útok (a zabíjení značné části obyvatel domu) se konalo na základě toho, že si většina agentů myslela, že "s pravděpodobností 60 procentje v tom domě Usáma", ale pokud z toho něco vyplývá o USA a CIA, musí si to divák vyvodit sám. Což - znovu opakuji - se mi líbilo!

To vše mě vedlo k názoru, že bych o něco radši než tento film viděl DOKUMENT týchž tvůrců o týchž událostech, který by byl o hodinu kratší a ve kterém by místo některých delších scén mohl vypravěč (nejlépe Vin Diesel) jen říct "pak došlo ke dvěma atentátům tam a tam, při kterých Usámovci zabili X, Y a Z", nebo "po dlouhé horečné debatě se CIA rozhodla, že XY", a jelo by se dál.

30 minut po půlnoci je velmi kvalitní film, který je velmi divácky nevděčný - a dvojnásob pro Čecha, kterému budou unikat některé rychlé dialogy a některé americké politicko-kulturní reference v nich.