Recenze: Královský víkend [Hyde Park on Hudson] - 60%

Konec 30. let minulého století. Americký prezident Franklin Delano Roosevelt očekává na svém venkovském sídle návštěvu královského páru z Anglie (tedy toho koktajícího krále a královnu, o kterých je Králova řeč), který přijíždí prosit o americkou podporu v blížící se válce. Všichni z toho jsou pochopitelně poněkud vyplašeni, včetně Rooseveltovy dobré přítelkyně Daisy (Laura Linneyová).

Královský víkend vejde do dějin tím, že jde pravděpodobně o první film v našich kinech, ve kterém někdo vyhoní prezidenta USA. (Pravděpodobně, protože při Air Force One jsem na chvíli usnul a Here Cums the President myslím v našich kinech nebylo nasazeno a promítalo se pouze na festivalech.)

Takže: Brzy po začátku filmu si Roosevelt vyjede s Daisy na krásnou louku, a tam se od ní nechá vyhonit. Tím se z nich stanou dobří přátelé a Daisy za ním nadále často jezdí (a zřejmě ho dále honí), za což jí prezident nechá postavit poblíž chatu. Jenže posléze Daisy zjistí, že se v téže chatě Roosevelt nechává honit od jiných (a nikoliv od své manželky), což vede k tomu, že se všechny ženy, které prezidenta honí, dohodnou, že je to tak v pohodě a je to pro dobro státu.

Tato zvláštní story se odehraje na začátku a na konci filmu, prezident v ní vystupuje vpodstatě jen jako honící objekt a hlavní hrdinkou je Daisy a její rozervané nitro.

Doprostřed této story je pak vložena jiná story, o návštěvě královského páru. V této story je hlavní postavou prezident, Daisy ani její rozervané nitro se v ní nevyskytují a nikdo nikoho nehoní.

Obě tyto části filmu mají docela ucházející atmosféru, ale každá ji má jinou. Love story s Daisy je něco lyrického, trochu jako Anglický pacient - s hojným vyprávěním protagonistky (a s honěním). Vypadá, že se celý film bude točit kolem ní (a kolem honění) a bude vyprávěn z jejího pohledu. Pak ale přijde story o nervózním oťukávání "král vs. královna vs. FDR", ve které se Daisy vůbec nevyskytuje, ani nemohla nikterak vědět, co se mezi králem a prezidentem odehrálo! Přitom tato story má také svůj půvab, za což může především fenomenální Bill Murray, jehož FDR sice vůbec nevypadá jako FDR, ale je sympatický a vtipný, aniž by dělal nějakou prvoplánovitou komedii.

Škoda, že byl skvělý Murray obsazen do něčeho s tak slabým scénářem, jenž velmi prapodivně skáče mezi dvěma příběhy, které spolu souvisí jen velmi vzdáleně a každý má úplně jinou atmosféru.

A co se týče nějakého historického vzdělávání diváka, film totálně selhává: Kdybych neznal FDR z Pearl Harboru a královský pár z Královy řeči, pravděpodobně bych vůbec netušil, co je to za lidi a proč spolu mluví o těch věcech, o kterých mluví.