Recenze: Post Tenebras Lux - 30%

Nebudu psát, o čem je tento film, protože to není možné. Nějaký člověk má luxusní barák v mexických horách, žije tam se ženou a dvěma dětmi. A to je asi tak všechno, co se dá o ději jednoznačně říct. Různé střípky z jejich života (případně před a po jejich životech) jsou vyprávěny nechronologicky a prostříhávány scénami, které na první pohled nemají s oním mužem a jeho rodinou žádnou souvislost.

Šel jsem na film nepřipraven, takže jsem se musel po prvních 15 minutách hodně přemáhat, abych neodešel. (Celých úvodních 10 minut stojí malá holčička v bahně, něco žvatlá, kolem běhají koně a psi a začíná bouřka.)

Nakonec jsem to vydržel až do konce, celé dvě hodiny.

Viděl jsem za ty dvě hodiny několik scén, které mě zaujaly svou obrazovou poetikou, nebo prací se zvukem (a tichem). Například velmi neerotická scéna gruppensexu (která se odehrává pravděpodopbně před narozením obou dětí) nebo záběry na mexickou přírodu. Bohužel, i ty scény, které mě zaujaly, byly dvakrát až dvacetkrát delší, než by mi připadalo optimální.

Většina filmu (nejméně tři čtvrtiny) je točena nějakým bizarním filtrem, ve kterém jsou kraje obrazu zvětšené a rozostřené (viz trailer). To je ale jen jedna z mnoha věcí, u kterých mi zcela unikala pointa. K dalším takovým patřily například:

• Dvě scény, ve kterých nějaká děcka hrají rugby (a mluví anglicky, narozdíl od všech postav ve zbytku filmu).
• Scéna, kdy do nějakého domu přijde Satan s kufříkem a velkým penisem, podívá se na nějakého kluka (mladého hrdinu?) a odejde.
• Scéna, kdy hlavní hrdina umlátí psa.
• Scéna, ve které si děti hlavního hrdiny (pravděpodobně) už jako skorodospělé povídají nezajímavé věci s příbuznými na nějaké oslavě.
• Rozhovor o vaginální infekci a análním sexu.
• Dlouhé záběry na les, ve kterém se sem tam svalí strom.
• Scéna, ve které hrdina přijde na louku, utrhne si vlastní hlavu (měl jsem v tu chvíli podobný pocit) a začne pršet.

Je zřejmé, že režisér umí budovat zajímavou atmosféru, ale buduje ji vesměs způsobem, který pro mě byl daleko za hranicí něčeho, co se dá dvě hodiny vydržet.

Nabízí se srovnání s Terrence Malickem, jehož filmy pro mě ale jsou snesitelnější, protože mají rychlejší tempo, jsou rozmanitější a mají většinou zajímavou hudbu (Post Tenebras Lux myslím neměl vůbec žádnou).

P.S: Full frontalů je ve filmu MNOHO, ale především takových, bez kterých bych se raději obešel.