Recenze: Terapie láskou [Silver Linings Playbook] - 70%

Pat (Bradley Cooper) je v psychiatrickém ústavu a je tam z celkem dobrého důvodu. Trpí totiž bipolární poruchou, což znamená, že někdy je v pohodě, a jindy náhodně mlátí lidi, kteří se mu z nějakého náhodného důvodu nelíbí (například se vyspali s jeho manželkou, nebo mu nechtějí říct, kde je kazeta s jeho svatebním videem).

Na počátku filmu je Pat z ústavu propuštěn (po osmi měsících), ale za poměrně přísných podmínek: Musí brát léky, musí chodit na pravidelné prohlídky, musí se nechat náhodně prověřovat policistou a má zákaz přilížit se k některým místům a k některým lidem - například ke své manželce. Což je problém, protože trpí (mimo jiné) utkvělou, ničím nepodloženou představou, že to s manželkou dají znovu dohromady. A když mu mladá vdova ze sousedství Tiffany (Jennifer Lawrenceová) nabídne sex, připadá mu to absurdní, protože přece cítí pravou lásku ke své manželce.

Pat tedy žije doma se svou matkou a otcem (Robert De Niro), který je fanatickým fanouškem fotbalu (amerického) a byl mu zakázán vstup na stadion, protože se tam porval (I see a pattern emerging here...). Nyní provozuje ilegální sázky na fotbalové výsledky a naprosto psychopaticky se domnívá, že mu Pat přinese štěstí. Pat občas z ničeho nic vybuchne nebo někoho zmlátí (například vlastní rodiče), ale především se snaží znovu navázat kontakt s manželkou a naprosto psychopaticky si namlouvá, že na něj stále čeká a chce se k němu vrátit (poté co brutálně přizabil jejího milence).

Pat se vůbec chová dost psychopaticky nevyzpytatelně, občas z toho vyplyne vtípek, ale většinou je to vtípek pro diváka, nikoliv pro lidi kolem Pata (kteří to s ním myslí dobře, ale on je stále ohrožuje na zdraví, případně na životě). Pokud je to celé komedie, tak velmi hořká komedie ve stylu Rain Mana nebo Klepání na nebeskou bránu.

Je zajímavé se na to dívat, protože všichni zúčastnění naprosto úžasně hrají (a to včetně Chrise Tuckera jako spolupacienta), takže jsem skoro cítil to hrozné neštěstí všech, kteří by rádi Patovi pomohli, ale současně by ho chtěli zabít / vrátit do blázince. Je to skutečně působivé, ale znovu upozorňuji, že je to něco podstatně jiného, než si pravděpodobně představujete pod slovy "romantická komedie".

A pak přijde najednou asi ve třech čtvrtinách filmu zvrat, a stane se z něj ta nejstupidnější klasická romantická komedie, kdy najednou vznikne sázka, ve které jde o všechno, soutěží se v tanci a fotbale, a někdo někomu řekne, že ho už dlouho miluje, ačkoliv jsem v průběhu celého předchozího filmu nezachytil žádný signál, že by ho něco takového napadlo.

Skoro jsem si po těch prvních depresivních třech čtvrtinách myslel, že celý závěr filmu je nějaká halucinace, a že se nakonec ukáže, že Pat je v blázinci a má lobotomii. Ale mýlil jsem se, a tvůrci to opravdu překlopili docela brutálně z deprese do naprosto triviální romantické komedie...

Takže ve mně zůstal takový trochu zvláštní pocit, že jsem viděl výborné herce, hrající postavy s obrovským potenciálem, ve scénáři, který ke konci zbaběle kapituloval a vzpomněl si na to, že má být romantická komedie...

P.S: Film je bohužel velice ukecaný, se spoustou komplikovaných popkulturních odkazů, a do českých titulků se to všechno pořádně nevešlo.

P.P.S: Pokud se náhodou při pohledu na český plakát divíte, proč na něm jsou v prostředním pruhu anglické citáty a kolem nich nějaká divná schémata...

(klikněte pro větší verzi)

...tak vězte, že takhle si trenéři amerického fotbalu zakreslují zápasové strategie do svých notýsků ("playbooks").