Recenze: Z prezidentské kuchyně [Les saveurs du Palais] - 40%

Kuchařka Hortensie (Catherine Frotová) má malý podnik kdesi na francouzském venkově, a na čísi doporučení je jí nabídnuto, aby se přestěhovala do Paříže a dělala kuchařku francouzskému prezidentovi, který by chtěl jíst "poctivé venkovské lidové jídlo" (což v jeho představě znaměná něco podstatně jiného, než v mé a vaší, řekl bych). Tedy, přesněji řečeno, aby se starala o jeho "malou" kuchyni, která vyvařuje jen jemu, jeho rodině a nejbližším přátelům. Kromě toho je v prezidentském paláci také "velká kuchyně", kde několik kuchařů vaří pro desítky lidí, a obě kuchyně se navzájem nemají moc rády.



No a to je kompletní děj filmu.

V jeho průběhu se Hortensie dvakrát setká s prezidentem (a promluví si spolu o jídle), a nakonec kuchařku dělat přestane a vrátí se na venkov. Nedozvíme se naprosto nic o jejím soukromém životě. 90 procent filmu se odehrává v kuchyni, zbytek v ostatních prostorách paláce a na nákupech surovin. Kamarádí se jen s lidmi ze své "malé kuchyně". Ti z "velké kuchyně" ji od začátku až do konce filmu nemají moc rádi a občas jí udělají nějaký naschválek. A to je opravdu všechno!

Film je údajně natočen podle vzpomínek skutečné prezidentské kuchařky (která vařila Miterrandovi), což vysvětluje, proč se vůbec někdo odvážil natočit celovečerní film s takovouto nulovou zápletkou a s tak nezajímavou hrdinkou. Hortensie možná trpí trochou jídelní obsese, ale rozhodně to z ní nedělá jakkoliv zajímavou postavu.

Řemeslně je film zvládnut slušně, ale jde především o "food porn", tzn. o přehlídku nejrůznějších úžasných jídel, která většinou fantasticky vypadají, a pravděpodobně také fantasticky chutnají a sežral bych je.

Což v kině nejde.