Recenze: Gambit - 40%

Britský odborník na umění Colin Firth, pracující pro nechutného a nechutně bohatého Alana Rickmana, připraví zdánlivě geniální plán: Nechá vyrobit padělek vzácného obrazu a pak přemluví prostoduchou americkou kovbojku Cameron Diazovou, aby tvrdila, že je potomkem jistého amerického vojáka, který se za 2. světové válce k tomuto obrazu mohl teoreticky v Evropě dostat (a měl shodou okolností stejné nezvyklé polské příjmení jako Diazová). Firth totiž ví, že Rickman právě tento obraz shání, takže mu chce naoko potvrdit jeho pravost a pak se s Diazovou šábnout o 12 milionů.

Plán ale poněkud hodně nevyjde...

Jde o remake filmu s Michaelem Cainem z roku 1966, ale už ze starého traileru je jasné, že jde o remake velmi volný. Tudíž nemá moc smysl obě verze srovnávat, nebo se zamýšlet nad tím, jak moc je Colin Firth v brýlích s tlustými obroučkami podobný Caineovi...

Sluší se zmínit, že trailer je poněkud zavádějící, protože většina scén s Rickmanem, které se v něm vyskytují, je ve filmu pouze v rámci úvodní krátké fantazie, ve které si Firth představuje, jak moc je Rickman hajzl a jak snadno bude oškubán.

V reálu se ovšem ukáže, že Rickman vlastně není vůbec takový magor, jak si ho Firth představuje ve své hlavě (přestože ho zná mnoho let, což je jeden z WTF okamžiků filmu), a že jeho urážky Firtha jsou víceméně opodstatněné, protože Firth je neschopný kretén a břídil.

To je jedna ze základní chyb tohoto filmu: Jeho padouch je sympatičtější než jeho hlavní hrdina.

Dále je problém v tom, že Firth a Diazová jsou přibližně o 15-20 let starší, než by se pro jejich postavy hodilo. Firth má být nezkušený roztomilý nemotora a Diazová naivní holčička z venkova, která později prokáže jistou naivní vychcanost. Protože jim ale je 53, respektive 41 let a je to na nich vidět, působí jejich postavy spíš jako nebezpeční pacienti, uprchlí z psychiatrické léčebny.

A Stanley Tucci je ve filmu jaksi omylem, na pět minut (podobně jako lev).

Scénář napsali slavní Ethan a Joel Coenovi, ale na výsledném produktu to jaksi není vidět. Doufal jsem aspoň ve snesitelnou žánrovku s pitvořícími se dobrými herci (jako třeba Lupiči paní domácí), ale nedočkal jsem se ani té.

V režii pro mě zcela neznámého Michaela Hoffmana je na filmu spousta špatného už od jeho úvodních titulků, které jsou animované, ve stylu např. Růžového pantera, ale přitom nezajímavé a dost trapné. Pokračuje to už výše zmíněnou Firthovou fantazií - ta má celkem tempo, ale pak nám dojde, že vlastně byla pětiminutovou variací na to, co budeme následně sledovat v mnohem rozbředlejší podobě 80 minut.

Přestože základní rozehrávka nabízí prostor pro spoustu zajímavých kliček a podfuků, film se velmi často uchyluje k tomu úplně nejlacinějšímu humoru, jako je lezení po římse bez kalhot nebo dialogy o starém majorovi, při kterých si okolostojící náhodné postavy omylem myslí, že "starý major" je přezdívka pro penis mluvčího.

A některé zvraty mi nedávaly pražádný smysl ani ve srovnání s nejbláznivějšími krimikomediemi: Když Rickman rozkáže svému zaměstnanci Firthovi, aby návštěvu z ciziny ubytoval v drahém hotelu, proč má Firth následně nervy ohledně ceny tohoto hotelu a proč ho platí ze své kapsy? Proč se Firth v rámci složitého podvodu, kdy jde o milióny, zdržuje s krádeží náhodné porcelánové vázy z hotelu a leze s ní po římse?? Proč je ta paní, ubytovaná v hotelu, zcela v klidu, když zjistí, že u stolu v jejím pokoji sedí polonahý neznámý chlap??? Opravdu mezi Rickmanem a Diazovou a pak mezi Firthem a Diazovou něco vzplanulo, nebo to byly další fáze podrazu???? Postavy mění své chování zcela náhodně, jen aby bylo možno natočit třívteřinový vtipný záběr (byl tedy nakonec Rickman nudista/exhibicionista, nebo ne, a proč o tom lhal?).

Rickman (a částečně Firth) naštěstí svými hereckými výkony film trochu zachraňují a těží z jeho nenápaditých scén více vtipu, než by se zdálo lidsky možné. Diazová je uvrtána v nevděčné roli, kdy má vzbuzovat humor téměř výhradně tím, že s distingovanými Brity mluví jako ignorantská kovbojka (což v českých titulcích samozřejmě dostane poněkud na frak).

Výsledek není bůhvíjaká katastrofa. Kdyby šlo o film z produkce Adama Sandlera, tak bych byl například docela příjemně překvapen, že se v něm málo padá do hoven a párkrát jsem se zasmál. Ale jako dílo, se kterým jsou spojena jména Coenů, Firtha a Rickmana... vlastně jde o docela velkou katastrofu.