Recenze: Na dřeň [De rouille et d'os / Rust and Bone] - 70%

Ali (Matthias Schoenaerts) se svým malým synkem přijíždí na jižní pobřeží Francie, aby se zde nějak protloukal: Příležitostnými krádežemi a jako bodyguard v nočním klubu.

Zde jedné noci náhodou potká čerstvě zmlácenou Stephanii (Marion Cotillardová) a odveze ji domů. To je všechno. Nemá o něj zájem.

Stephanie je drezérka kosatek v zábavním parku a při nehodě přijde o obě nohy. Nemá chuť dál žít.

Ali ji tu chuť aspoň částečně vrátí. Začnou spolu občas přátelsky souložit, nic víc.

Ali se začne živit ilegálními zápasy. Stephaniie (už se slušně fungujícími umělými nohami) mu začne dělat manažerku...



Na dřeň (nezeměňovat s Našrot!) je film, složený z úžasně zahraných a úžasně nasnímaných, emocionálně působivých scén. Nehoda s kosatkou. Poznání, že nemám nohy. Nesmělé seznamování (a znovuseznamování). Přátelský sex. Radost z umělých nohou. První partnerská krize. První brutální zápas. A tak dále...

Většina toho je skvělou syntézou bezchybných hereckých výkonů a audiovizuální nápaditosti. A jako technofil musím vypíchnout bezchybné triky, protože Stephaniiny nohy (ne)jsou vidět v mnoha detailních záběrech.

Celý film ale bohužel příliš nedrží pohromadě, protože nám zůstávají zcela utajeny motivace postav. Prostě ona ho nejdřív nechce, pak ho chce na sex, a pak se milují. Proč a jak k tomu došlo, to nějak není jasné, prostě se to stane.

Objektivně vzato jsou oba hrdinové vlastně dost parchanti (ona je sobec, on je násilník a neumí se postarat o syna). A pokud se to během filmu změní, dojde k tomu až v posledních minutách, a opět není naznačeno, jak a proč se v nich něco zlomilo. Jen díky nadprůměrným schopnostem tvůrců nakonec dvě hlavní postavy nepůsobí jako hajzlové, které musíte nenávidět.

Nakonec působí jako lidé, které potkalo pár netradičních náhod, a shodou okolností spolu zůstali.

Ale je vám to vlastně celkem jedno. Důležitější byly ty full frontaly...