Recenze: Otázky pana Lásky - 40%

Tento dokument nám dává nahlédnout do života třicetiletého Jiřího Lásky, paranoidního schizofrenika, syna dvou paranoidních schizofreniků. Jedna z jeho prvních vět ve filmu zní: "Narodil jsem se, protože babička je věřící a zakázala mámě jít na potrat." Stejně jako u jeho ostatních hlášek není jasné, jestli jde o kouzlo nechtěného, nebo má Jirka občasné záblesky sofistikovaného černého humoru. Jisté je, že ho (a jeho babičku i matku) nenávidí většina sousedů, mimo jiné proto, že si udělal na zahradě vlastní rozhlas, a když mu soused přestřihl dráty, vylil na něj kýbl. A od dětství si z něj spolužáci dělali legraci, že nemají doma splachovací záchod.

Jiří je víceméně normální, ale podle jeho vlastních slov u něj schizofrenie naplno propukla když začal navštěvovat diskuse na Lupa.cz. Kromě toho má panickou hrůzu z autobusů (protože by řidič mohl za jízdy umřít), z čísla 28 a ze svatého příjmání, protože se bojí, že by po něm lidi mluvili sprostě.

Pořád je na tom ale lépe, než jeho rodiče, kteří občas mají problém sestavit rozvitou větu.

Trailer jsem nenašel, tak tady je aspoň jedno autentické Jirkovo vtipné video:

Jiří a jeho rodina jsou bezpochyby zajímavé figurky. Složitější je odpověď na otázku, zda nám tento film poskytuje cokoliv jiného, než zběžný náhodný pohled na divné lidi, kterým se zasmějete a se kterými byste se pravděpodobně nechtěli nikdy setkat.

Během filmu nedojde k žádné dramatické zápletce, nestane se žádná zásadní životní událost, jenom Jirka vegetuje s babičkou (která má pouze stařeckou demenci a akutní víru v Boha, takže je z rodiny nejnormálnější) a občas je navštíví někdo jiný.

Nejzajímavější to začalo být, když se Jirka ocitl v psychiatrické léčebně a svou minikamerou nahrával, jak se paní doktorky vyptává na elektrošoky a pak dělal krátké rozhovory s pacienty: "Proč ty jsi tady?" - "Protože si myslím, že jsem syn Ježíše Krista." - "A jsi?" - "Já myslím, že jo." Bohužel, tento segment skončil a ukázalo se, že Jiří byl v blázinci jen na exkurzi...

Ke druhému zajímavějšímu momentu se schyluje, když se Jirka chystá oslavit 30. narozeniny a na svém Facebooku všechny pozve na oslavu k nim na vesnici. Následují velmi rychlé screenshoty, ve kterých mu spousty lidí (zjevně v žertu) píšou, že určitě přijdou (což asi většina diváků vůbec nestačí pochytit). Pak přijde den oslavy, Jirka s matkou čekají v hospodě, a přijde tam asi 10-15 lidí, zřejmě jeho blízkých přátel, protože to vypadá, že se osobně znají. Pijí, Jiří s matkou nervózně sedí, a je konec scény.

A tak vypadá většina filmu. Jsou to nesourodé fragmenty z narušených životů narušených lidí, které ve mně nevyvolávaly naprosto žádné "palčivé otázky" (například "byli by schopni zapojit se do naší společnosti?") a dokonce ani ne dostatečně hyenistický humor. Přestože má film jen 75 minut, začel mě nudit dlouho před koncem.

Pokud vás osoba Jiřího Lásky zaujala a jste online, pak máte obrovské štěstí, protože stačí navštívit jeho rozsáhlou domovskou stránku www.jirilaska.cz, případně jeho YouTube kanál, kde má přes 100 videí. Budete si pak moci Lásku nadávkovat podle vlastního uvážení, a nic za to nezaplatíte.