Smrt umění

Protože stále nepolevuje údiv nad finančním úspěchem Babovřesk a leckdo ho fundovaně i méně fundovaně rozebírá (já jsem v posledních týdnech kvůli tomu dával tři rozhovory!), dovolte mi trochu delší (a poněkud neveselé) zamyšlení na toto téma:

Se Zdeňkem Troškou bych pravděpodobně nemohl spolupracovat na ničem, co souvisí s filmem, protože má představa "kvalitního filmu" se zásadně liší od jeho představy "kvalitního filmu". Ani jeden z nás ale nemůže říct, že má lepší nebo horší představu o tom, co je to "kvalitní film", než ten druhý. Kdyby Zdeněk Troška náhle umřel na nějakou účinnou nevyléčitelnou chorobu, bylo by to z mého úhlu pohledu pro svět dobře, ale zabíjet ho nebudu a nebudu ani vyvíjet žádnou aktivitu, směřující k potlačování jeho občanských i jiných práv.

Tohle se mi jednou zdálo...

Na FFFILMu píšu o filmech a nějak ty filmy hodnotím (včetně procent). Mám svůj hodnotící žebříček, a dá se přibližně odhadnout, které objektivní aspekty filmu (např. žánr, obsazení, režisér, rozpočet, černobílost) pro mě budou plusem a které mínusem - ale i zde jsou výjimky a nedokážu objektivně vysvětlit, proč se mi nelíbí nechutná komedie Pařba ve Vegas a proč mi připadala snesitelná nechutná komedie Mládeži nepřístupno. Mohu pouze napsat, že první z nich není vtipná a nemá tempo, zatímco druhá z nich je místy vtipná a má občas tempo. Což je samozřejmě jen takový verbální fígl, jak svému subjektivnímu názoru dát punc objektivního.

Ve skutečnosti to funguje tak, že pokud někdo čte FFFILM kvůli tomu, aby si udělal názor o nějakém novém filmu, znamená to, že jde o člověka, který má filmový vkus více nebo méně podobný mému - na což přišel díky tomu, že si četl mé starší recenze a zjistil, že by ty filmy (které viděl) ohodnotil přibližně stejně jako já.

Proto došlo k tomu, že většině čtenářů FFFILMu se pravděpodobně nelíbí aktuální filmy Marie Poledňákové nebo Zdeňka Trošky. Protože mají podobný filmový vkus jako já.

Jediné skutečně objektivní hodnocení, jaké se dá o filmu napsat, je popis čistě technických chyb, například:

1. Není rozumět, co postavy říkají
2. Není vidět, co se na plátně děje
3. Zvuková stopa má zpoždění za obrazem
4. Různé záběry ze stejného prostředí mají každý jinou barevnost / ostrost

Moc toho není. A dokonce si nikdy nemůžeme být jisti, že v případě prohřešku 1 nebo 4 nejde o umělecký záměr tvůrce, podobně jako například ve filmech Davida Lynche je uměleckým záměrem, že nejde kurva pochopit, o čem film je - a není to režisérovou neschopností. Asi.

Hodnotit filmy a obecnou kulturu / umění objektivně NEJDE. Nikdy to nešlo a nikdy to nepůjde, pokud definujete kulturu a umění nějak podobně, jako to dělá třeba Wikipedie. Mohlo by to vypadat, že třeba v případě hudby je to snazší - přece jen se dá objektivně určit, kdo zpívá falešně a kdo ne, že?

Schválně, když si pustíte těchto sedm videí, která z nich byste označili za kulturu a/nebo za umění?

A:


B:


C:


D:


E:


F:


G:


Dle mého názoru je kultura A, B, C, D, E a F (tedy všechno kromě G) neboť je to všechno jakási součást společenského odkazu, který formuje posluchače / diváky ve velkém. Ovšem umění je pouze B, protože všichni ostatní hrají / zpívají amatérsky a/nebo falešně.

Jsem si jist, že většina z vás to vidí aspoň částečně jinak, a to i v případě, že nejste idioti a celkem dobře bych si s vámi mohl pokecat.

A pokud tedy nejsme schopni se ani shodnout na tom, co je kultura a umění, jak bychom se proboha mohli shodnout na tom, co je dobrá kultura a kvalitní umění???

Můžete namítnout, že se dá jaksi aproximovat z většího vzorku lidí a tudíž se shodnout na tom, že například Babovřesky objektivně nejsou dobrý film, protože to o nich tvrdí většina uživatelů nějakého filmového portálu a většina vašich známých.

Omyl.

Množina uživatelů jakéhokoliv portálu, ani množina vašich známých ani vzdáleně není statistický vzorek průměrných obyvatel ČR.

Vyrovnejte se se smutnou pravdou, že kdybychom vzali opravdu náhodně vybraných 10 000 občanů České republiky, tak se většině z nich Babovřesky budou líbit a budou vám pro to uvádět argumenty, které jim budou připadat objektivní a logické (a vám samozřejmě ne). Je pravděpodobné, tito lidé budou mít nižší příjem a nižší IQ (což obojí jsou objektivně porovnatelná čísla) než vy a já, a že nebudou vědět, co je to Pythagorova věta a Ludolfovo číslo. Také je pravděpodobné, že tito lidé budou umět (v průměru) postavit kvalitnější cihlovou zeď, než vy a já, budou umět lépe dojit krávu a lovit holýma rukama, a lépe dobývat Zimní palác (například).

Tito lidé také v průměru chodí na Internet méně, než vy nebo já, a proto jejich názory nenajdete online - nemají tolik blogů a nejsou registrováni na filmových portálech. A také nečtou Respekt a Lidové noviny, nýbrž Blesk, Super a (dnes už také občas) Reflex.

(Nezapomeňte, že stále mluvím o ZPRŮMĚROVANÉM VZORKU a že tudíž není nic divného na tom, pokud se Babovřesky budou líbit nějakému mozkovému chirugovi, laureátovi Nobelovy ceny. Nebo pokud se nebudou líbit metařovi.)

Vy a já těmto lidem (kterým se líbí Babovřesky) říkáme "hlupáci" a sami sebe označujeme za "chytré", takže se tohoto zjednodušujícího označení dále držme.

Chytří lidé mají moc a vládnou těm hloupým. Protože máme uzákoněnou demokracii a volby, ve kterých má hlas chytrých i hloupých stejnou váhu, chytří musejí hloupé ovlivňovat tak, aby je tito volili a aby zůstali u moci (což je velká věda).

Chytří také rozhodují o tom, jaké umění a jaká kultura budou podporovány státem (tzn. z peněz všech, i těch hloupých). Od toho jsou ta různá ministerstva, fondy pro podporu české kinematografie, učební osnovy, sponzoring orchestrů a divadel, a tak dále...

Toto ale moc nefunguje, protože - jak jsem vysvětlil výše - žádná "kvalita kultury a umění" se nijak objektivně změřit nedá a tudíž podpora a nepodpora nějakého kulturního podniku závisí vždy pseudonáhodně na tom, kdo se zrovna dostane v daném volebním období k rozhodování ve kterém orgánu.

Protože v těchto rozhodovacích orgánech zasedají většinou inteligentní lidé (ano, v souladu s výše uvedenou definicí je většina našich politiků a jiných pohlavárů "inteligentní"), tak se většinou shodnou na tom, že Babovřesky nejsou kvalitní umění a neměly by se podporovat. Ale podívejte se například, koho a jak kdy podpořil Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie. V tabulce hlasování vidíte, že často o několikamilionové podpoře rozhodne jen rozdíl jednoho hlasu.

Ale ono je to víceméně jedno, protože i když nějaký film (abychom zůstali u tématu) dostane podporu několik milionů Kč, z hlediska jeho rozpočtu je to zanedbatelná částka.

Ti chytří, vládnoucí, se tedy snaží s větším či menším úspěchem vnucovat těm hloupějším svou představu kultury a umění (dělám to občas i já, když se zapomenu).

Ti hloupější na to ale dlabou a dávají to najevo pomocí velmi silné zbraně: Svých peněz.

Ti hloupější totiž normálně nechodí do kina, protože je v nich málo filmů typu Babovřesky a protože jim bohatě stačí věci, které jdou v televizi. Průměrný obyvatel ČR chodí do kina průměrně 2x ročně! Pokud vy a já chodíme do kina častěji, adekvátně k tomu musí hloupější Češi chodit do kina 1x ročně nebo ještě méně.

No a pak přijdou Babovřesky a je vymalováno. Babovřeskám se totiž podařilo dostat do kin platící diváky, kteří normálně do kina nechodí!

V nejbližší době dojde k tomu, že ti filmoví producenti, kteří chtějí svými filmy vydělávat peníze (budete se divit, ale jsou i takoví) začnou kopírovat Babovřesky - což pro ně nebude příliš těžké, protože jsou chytří. Podobných filmů bude vznikat víc a víc, podobně jako v USA vznikají laciné černošské komedie (které se do našich kin většinou ani nedostanou). Je totiž jednodušší riskovat s filmem s rozpočtem Babovřesek, než s filmem za 60 milionů Kč.

Chytří lidé (včetně filmových producentů) budou nadále na tyto filmy nadávat, hodnotit je málo procenty a dělat si u kávy ve Slavii legraci z jejich fanoušků, kteří vynášejí jejich odpadky, přepojují jejich hovory a řídí jejich sanitky.

Skutečnost, že to někteří chytří lidé s rozhodovacími pravomocemi "myslí s obyvatelstvem dobře" a chtěli by mu servírovat "kvalitnější kulturu", je téměř úplně irelevantní. Jak jsme si vysvětlili výše, jakékoliv pobídky a státní podpory nenapomohou tomu, aby se fanoušci Babovřesk začali dívat na dramata o ženských obřízkách v Íránu, nebo aspoň na Pouta či Poupata.

Nadále budou probíhat absurdní debaty, jestli je lepší česká kultura divadlo X nebo zpěvák Y, a kdo z nich si tudíž více zaslouží státní podporu. Nakonec se stejně bude do kin chodit jen na Babovřesky a ostatní filmy budou zredukovány na to, aby se jejich tvůrci plácali navzájem po zádech, když jim spolek několik desítek chytrých lidí udělí nějaké filmové ceny na ceremoniálu, sponozorvaném oligopolním dodavatelem elektřiny a producentem Babovřesk (což byl ultimativní trolling české filmové sezóny 2011-2012).

Zdeněk Kubík je totiž (podle všech indicií) jednou z těch výše zmíněných výjimek: Je to chytrý člověk (umí vydělávat peníze, rozumí Internetu a možná by dal dohromady i tu Pythagorovu větu), a přitom se mu údajně opravdu, upřímně líbí Babovřesky, takže nemá dokonce ani žádné morální výčitky z toho, že se podílel na jejich vzniku.

A takovým lidem bude patřit království nebeské...