Recenze: Jakub Špalek: Život s Kašparem - 60%

Jakub Špalek je:

• Herec
• Šéf divadla Kašpar
• Revolucionář z roku 1989
• Měl v životě několik lásek
• a poslední z nich byla hodně nemocná

A to je asi tak všechno. Helena Třeštíková sledovala jeho život 23 let (od listopadu 1989), a z natočeného materiálu vzniklo něco velmi podobného, jako nedávný dokument o Vojtovi Lavičkovi (do kin šly oba ve stejný den).

Prvních téměř 20 let je odbyto velmi rychle (za méně než polovinu trvání filmu) a protože jsou v některých okamžicích vynechány celé roky událostí, dojde najednou k tomu, že se hlavní protagonista skokem změní ze sexy rozervaného umělce v obtloustlého oplešatělého strejdu (takže mi pár desítek sekund trvalo, než mi došlo, co za cizího člověka tam najednou mluví o své rodině).

Podobně jako ve filmu o Vojtovi Lavičkovi platí, že se dozvíme o několika partnerkách (tuším třech), ale všem kromě poslední je věnováno jen pár minut, načež zmizí a Špalek jen zmíní "prostě jsme si nerozuměli, brala mi tvůrčí svobodu, takhle je to lepší" apod... Rád bych slyšel, co na to říkala druhá strana...

Ve výsledku jde ale o zajímavější film, než byl ten s Lavičkou, protože má poměrně jasné a nosné hlavní téma (snaha vést divadlo a dát do něj všechno) a sekundární téma (poslední Špalkova partnerka - a současně kolegyně - téměř zemřela při čekání na transplantaci ledviny). Co se týče hlavního tématu, jsme svědky toho, jak bouřlivák, který se chlubí tím, že "naše divadlo je ekonomicky soběstačné", vystřízliví následkem toho, že "nečekaně zkrachoval" a posléze začne organizovat demonstrace, aby mu někdo přiklepl nějakou dotaci. Co se týče vedlejšího tématu, je nakousnuto zajímavé dilema s dárcovstvím orgánu (viz trailer).

Ukázky zkoušených a předváděných divadelních her mě pouze utvrdily v přesvědčení, že naprostá většina českého divadla a divadelního projevu je pro mě nesnesitelná. Pokud máte k tomuto umění vřelejší vztah, pravděpodobně se vám tento film bude líbit více.