Recenze: Hypnotizér [Hypnotisören] - 40%

Ve Stockholmu kdosi brutálně zavraždil otce, matku a dceru. Mladý syn přežil, ale je v kritickém stavu, neží v nemocnici a nekomunikuje. Doktorka vyšetřujícímu inspektorovi poradí, aby zkusil chlapce zhypnotizovat a tím z něj dostat nějaké informace.



K hlavním postavám filmu patří kromě chlapce, inspektora a hypnotizéra také hypnotizérova manželka, jejich syn, doktorka v nemocnici, se kterou hypnotizér kdysi zahýbal své manželce, a inspektorova kolegyně. Během děje se pak vynoří ještě asi půl tuctu poměrně důležitých postav, včetně té nejdůležitější.

Švédské detektivky, respektive jejich filmové adaptace, jsou už skoro svým vlastním podžánrem. A přestože se mi líbili Muži, kterí nenávidí ženy nebo Lovci hlav, Hypnotizér se mi zdaleka tolik nelíbil, a bohužel nejsem schopen říct, zda za to mohou tvůrci filmu nebo autoři knihy.

Knihu jsem totiž nečetl, ale děj filmu je natolik debilní, že se zdráhám věřit tomu, že něco takového někdo mohl vyplodit na papír. Nejde o debilitu typu "haha on chová se jako idiot". Je to horší. Film Hypnotizér totiž postrádá něco, co by se podobalo detektivní zápletce.

Lasse Hallström pořád zvládá filmové řemeslo dobře, takže jeho film od začátku má slušnou atmosféru. Depresivní zasněžený Stockholm, skoro pořád ve tmě. Hrdinové unavení životem. Lidské minitragédie na pozadí brutální supertragédie. Ambientní klinická severská hudba...

Dost se mi to líbilo, sledoval jsem, jak jsou odhalovány další informace a další postavy (je jich opravdu celkem hodně), a těšil jsem se, kdy to konečně začne nějak zapat do sebe. Některé scény vypadaly poněkud divně a snově, což mě vedlo k teorii, že se nakonec ukáže, že jedna nebo více postav byla zhypnotizována, takže nevěděla co dělá, nebo si pamatovala něco, co se nestalo.

Nakonec se ale celý příběh "rozkryl" strašlivě fádním způsobem, který nejenže byl nezajímavý, ale ani nevysvětlil mnohé z toho, co se ve filmu stalo!

Konají se různé záhady, lži, únosy a půldruhé akční scény, ale po skončení filmu jsem netušil, kdo a proč napsal ty nápisy krví v ateliéru hypnotizérovy ženy. Netušil jsem, proč svědkyně, která znala vrahovu identitu, tuto nechtěla prozradit policii. Netušil jsem, jestli jedna z postav náhodou byla sestřička v nemocnici, nebo se za tu sestřičku mistrně vydávala. Netušil jsem, proč některé postavy vůbec ve filmu byly (kromě toho, že je divák měl mylně podezřívat). A hlavně, netušil jsem, proč vrah vlastně vraždil!

Tedy, většina z toho by se dala vysvětlit tím, že dvě nebo tři hlavní postavy byly psychopati, a tudíž se chovaly zcela nelogicky a nepředvídatelně, a navíc měly proklaté štěstí. Takové vysvětlení mě ale po dvou hodinách v kině rozhodně neuspokojilo.

Je možné, že divákovi, který četl předlohu, to bude dávat větší smysl a bude film brát jako stylovou ilustraci příběhu. který už zná (podobně jako filmová série Harry Potter, která je bez znalosti knih zcela nepochopitelná).

Je také možné, že v knize byl příběh tak složitý / blbý, že se s ním nic pořádného udělat nedalo, pokud výsledek měl vůbec knihu připomínat.

Každopádně došlo k něčemu velmi podobnému, jako u nedávného Hallströmova filmu Bezpečný přístav. I tentokrát natočil něco, co má žánrově stylové ucházející okamžiky, ale celkově je to strašlivě nezajímavé pro diváka, který očekává zajímavý příběh.