Recenze: Velký Gatsby [The Great Gatsby] - 30%

New York, pár let po první světové válce. Tady to žije.

Mladý Nick Carraway (Tobey Maguire) začal v New Yorku pracovat ve finanční firmě a ubytuje se v malém domku na Long Islandu, ve vesnici West Egg. Těsně vedle stojí obrovský palác záhadného megamilionáře pana Gatsbyho (Leonardo DiCaprio), kterého málokdo viděl a nikdo neví, co je vlastně zač. V paláci se několikrát týdně pořádají megalomanské večírky, na které je zván úplně každý. (Ale ani na nich se Gatsby neobjevuje.)

Přesně naproti přes zátoku je vesnice East Egg a v ní další vila, ve které bydlí Nickova sestřenice Daisy (Carey Mulliganová) se svým manželem Tomem (Joel Edgerton), Nickovým kamarádem z vysoké. Tom je tak trochu hajzl a má milenku, která žije se svým manželem automechanikem v "údolí popela", což je nehostinné obrovské staveniště / chudinská čtvrť mezi Long Islandem a New York City.

Gatsby si nechá k sobě Nicka pozvat, spřátelí se s ním a pak mu vyjeví tajemství: Už dávno miluje Daisy a chce Nicka využít k tomu, aby se s ní dal znovu dohromady.

Dovolte mi nejdříve malou odbočku, která není až tak úplně odbočka, jak se záhy ukáže:

Ve světě (papírových) RPG her existují takzvané "sourcebooky", což jsou knihy (někdy dost tlusté), které detailně popisují svět, jeho obyvatele, jeho klima, jeho sociální a ekonomické fungování, a tak dále. Mám doma například starou RPG hru "The World of Indiana Jones", jejíž základní sourcebook obsahuje nejen detailní životopis Indiany Jonese, ale také nástin geopolitické situace od první do druhé světové války a upozornění na některá zajímavá místa na zeměkouli a některé zásadní historické události - smaozřejmě na ty, které by se nejlépe hodily někomu, kdo bude hrát RPG hru na motivy Indiany Jonese. Očekává se pak, že si "pán jeskyně" vybere nějakou událost, místo a postavy z knihy, a použije je při přípravě scénáře pro své dobrodružství.

Kromě toho existují konkrétní sourcebooky pro konkrétní události. V případě Indiany Jonese jsou to knihy pro jednotlivé celovečerní filmy (přesněji řečeno pro první dva, hra je dost stará), které vám dají nahlédnout do zákulisí Dobyvatel ztracené archy a Chrámu zkázy. Dozvíte se zde, co a jak přesně v těch filmech fungovalo, jaké byly motivace postavy, jaké zajímavé poklady / přístroje / postavy se vyskytovaly v okolí.

Je to úžasné čtení, přestože samotná "The World of Indiana Jones" je spíše slabší a nikdy mě nebavila (i když má skvělý svět, její základní herní mechanismy jsou dost únavné, ale to by bylo na samostatný článek).

No a proč o tom píšu:

Jako tradiční ignorant jsem knihu Velký Gatsby nečetl, neviděl jsem žádnou předchozí filmovou adaptaci a ještě do loňska mi tento příběh nějak splýval se Sunset Boulevardem. (Hlavní protagonista bydlí vedle milionářského sídla, je vydržován majitelem, před sídlem je bazén a v něm mrtvola - vidíte, je to prakticky totéž!).

Po prvních 10-20 minutách Velkého Gatsbyho Baze Luhrmanna jsem si říkal, že tohle je skvělá rozehrávka. Krásně nahozené jeviště, kde se bude odehrávat drama, stručně načrtnuté postavy s jejich základními motivacemi, dokonce nadhozeno pár osudových detailů, které jistě budou časem zúročeny (zelený maják před vilou, starý billboard s obrýlenýma očima v chudinské čtvrti). Vyloženě jsem si představoval, jak by se tato prostředí a tyto postavy daly využít k zajímavé partii "Fiasca" nebo "Universalis" (tedy kooperativních RPG her, ve kterých nejde o vítězství a XP body, ale o zajímavý příběh).

Bohužel Baz Luhrmann asi nehraje zajímavé RPG hry, protože jeho film neudělá s těmi zajímavými postavami, prostředími a motivacemi skoro nic zajímavého! Předpokládám, že ve Fitzgeraldově knize se něco zajímavého děje, a dokonce mám po Luhrmannově filmu chuť si ji přečíst, abych se dozvěděl, co všechno ve filmu chybí. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že Fitzgeraldova kniha se nějak vyjadřuje k tehdejší sociální situaci, ale z toho nezbyl ve filmu ani náznak.

Film je totiž jen o tom, že se několik sociopatů mezi sebou různě hašteří, lžou si a psychicky se hroutí. Hlavní story o Gatsbym a jeho lásce je tak nevýrazná a náhodná, že jsem byl dosti překvapen tím, když se ke konci filmu ukázalo, že to má být hlavní story. Naopak několik podzápletek, které vypadaly jako kdyby měly být důležité (důležitá schůzka s bohatým židem, mladá golfistka která po Nickovi pokukuje), je uprostřed filmu zcela opuštěno.

V tomto filmu je bezvýrazné všechno. Luhrmann opět používá svůj unikátní mix dramatu, parodie na drama a grotesky, takže si divák není jist, jaké emoce má právě prožívat, protože to Luhrmann mixuje bez jakéhokoliv řádu, zcela náhodně. Můžete přemýšlet, jestli například divoký let kamerou dolů podél stěny mrakodrapu na Wall Street má symbolizovat, že tudy budou za pár měsíců skákat dolů bankéři, ale stejně tak můžete přemýšlet, zda je náhoda, že když proházíte písmena v "Lamb Czar Fun Hunk", vyjde vám "Fuck Baz Luhrmann"...

Pokud něco stojí za to, jsou to Luhramnnovy audiovizuální excesy, to znamená občasná megašílená kamera, kulometný střih a hudba Craiga Armstronga a předních současných (tzn. záměrně dobově nevhodných) interpretů. Musím ale zdůraznit, že těchto audiovizuálně opulentních scén je ve skoro dvouapůlhodinovém filmu filmu dost málo a působí velmi uspěchaně, nepromyšleně a... NÁHODNĚ, opět tu máme to slovo! Pro soundtrack získal Luhrmann nové songy nebo remixy nejslavnějších současných interpretů, ale z většiny z nich je nakonec ve filmu jen pár sekund (opravdu SEKUND, nikoliv "desítek sekund") někde v pozadí uprostřed divokého mejdanu.

Ve většině scén si lidé povídají v malých místnostech, nebo nám někdo vypráví, co zažil, nebo co mu vyprávěl někdo jiný. Ty nejzásadnější zvraty jsou nám podávány tak, že Maguire řekne "Pak mi XY řekl, že před 5 lety se stalo to a to." (Celý film je totiž de facto flashback, který vypráví Maguire svému psychiatrovi.) Občas je vidět, že jsou herci dobří, a některé scény (hádka dvou chlapů o to, komu má patřit jedna žena) mají správný emocionální náboj, ale většinou je na nich překvapivé, proč se postavy takhle chovají, neboť v předchozím ději chyběla jakákoliv motivace k tomu, aby se postavy dostaly do stavu, ve kterém v takové scéně jsou.

Z dramaturgického hlediska je film naprostá katastrofa, která možná bude zajímavá pro někoho, kdo zná knižní předlohu, takže se bude moci nechat urážet tím, jak ji tvůrci zprznili a jaké "sofitsikované odkazy" do své verze dovedně skryli.

A ty občasné audiovizuáln excesy (kterých je ale opravdu sotva čtvrtina filmu) způsobují, že při filmu neusnete a občas můžete aspoň nevěřicně kroutit hlavou nebo se unaveně shovívavě pousmát.

P.S: Film se promítá i ve 3D verzi, kterou jsem neviděl.