Retro recenze: The Big Lebowski - 80%

Protože měl tento čtvrtek obnovenou premiéru kultovní snímek bratří Coenů, je čas se k němu vrátit, respektive o něm konečně něco napsat!

Uvědomil jsem si totiž, že jsem Big Lebowskiho viděl jen jednou v životě, a to když jsem ho simultánně tlumočil na novinářské projekci před 15 lety. A tlumočil jsem ho bez dialogů na papíře, jen podle sluchu, což byla v případě tohoto filmu velmi nepříjemná záležitost (kvůli absurditě dialogů i kvůli přízvukům), polovině dialogů jsem vůbec nerozuměl a dodnes si živě pamatuji, že jsem "Sometimes you eat the bear and sometimes the bear eats you" přeložil jako "Občas ty potřebuješ bar a občas bar potřebuje tebe". A na základě toho tehdy psali čeští novináři své recenze, protože The Pirate Bay měla tehdy problémy s provozem...

Musím předem varovat, že mi Bratři Coenovi nějak nepřirostli k srdci. Většina jejich nejslavnějších filmů mě příliš neoslovila a úplně nejraději mám jejich Záskok (Hudsucker Proxy), který se nejméně podobá "typickému coenovskému filmu".

Proto asi není divu, že ani Big Lebowski pro mě nepředstavuje víc, než typický huličsko-alkoholicko-flákačský film, s tím bonusem, že je zaměřený na intelektuály, kteří si libují v tom, jak je postava "Jesus" v kontrastu s postavou žida Waltera a dedukují, zda je postava "cizince" (toho s tím medvědem u baru) spíše Bůh nebo spíše hrdinův vnitřní hlas. Opravdu jsou lidé, kteří takové rozbory píšou a myslí je úplně vážně.

Podobné otázky si můžeme klást třeba i u Zahulíme, uvidíme (je Neil Patrick Harris Bůh nebo Satan?).

Dlužno ale dodat, že Big Lebowski je asi vrcholem toho, co se dá z takového typického huličského námětu vytlouct. Děj je zcela náhodný a nedává smysl (samozřejmě, protože jeho hybatelem je hrdina pod vlivem a psychopati), ale je v něm spousta výborně vymyšlených a především výborně sehraných gagů a epizodních postaviček, které vyžadovaly, aby herci dobře hráli, respektive, aby se do svých psychopatických postav dobře vžili.

Je to vše propleteno tak hustě, že si vlastně ani nestačíte uvědomit, že Jesus je ve filmu jen proto, aby řekl pár výhrůžných hlášek a byl skrytá kuželková hrozba. Nebo že Donny je ve filmu jen proto, aby se debilně ptal a aby stále poslouchal "Shut the fuck up" (to, že se stane hlavním aktérem jednoho ze závěrečných zvratů, je vlastně úplně jedno a nijak to nesouvisí s předcházejícími činy jeho postavy). Je to vlastně road movie, ale je to chytře kamuflováno tím, že se hrdina stále vrací domů (kam se jeho koberec, kvůli kterému to všechno začalo, už nikdy nevrátí).

Ale, nedá se nic dělat, když hlavní hrdina omdlí a zdá se mu o tanečním vystoupení, ve kterém jsou splácány desítky náhodných motivů z celého filmu, je nutno tuto šílenost ocenit a uznat, že autoři měli jakousi vizi a byli schopni dát filmu atmosféru, která je unikátní a zajímavá (což se jim, kupodivu, ve většině následujících filmů dařilo méně a méně).

Pro mnoho diváků samozřejmě představuje další bonus ta skutečnost, že hlavní anti-hrdina dělá to, co by chtěli dělat oni (tzn. nepracovat ve prospěch společnosti a ničit si zdraví i mozek), a přitom se zdá být stále cool, přestože v reálném světě by záhy skončil bez domova a bez života.

Film Big Lebowski je strašný bordel. Ale je překvapivou ukázkou toho, že někdy, díky schopnostem tvůrců, herců a šťastné náhodě, může vzniknout bordel, který je velice zábavný. Myslím, že se to Coenům předtím ani nikdy potom už takhle nepovedlo.