Dopis (skoro) z vězení!

Dnešní příspěvek je vpravdě unikátní, plný artu a vězení, ale abyste si ho vychutnali, musíte si nejdříve přečíst tuto mou recenzi na film Vězení umění.

No a pak můžete pokračovat četbou e-mailu, který jsem dnes obdržel:

Dobrý den,
velmi mne pobavila Vaše recenze k traileru filmu Radovana Síbrta "Vězení-umění. Cituji: "Například ve scéně v traileru (viz výše) to vypadá, že vězeň je umělec, zatímco transvestita na návštěvě by si chtěl nechat poradit, jak se umělcem stát, ale v dřívějších scénách filmu se transvestita prochází po galerii a chová se, jako by mu to tam patřilo." Ani netušíte, jak se Vám podařilo udeřit hřebíček na hlavičku.

Já jsem ten vězeň a transvestita Michal Pěchouček mi během projektu nasliboval hory-doly, ač jsem po něm ničeho nežádal.

Vytvořil jsem 12 poměrně povedených asambláží, které on nalepil na holá plátna 0,30x2,00m rúzných barev, kterým vznešeně říkal totemy a vše zmizelo. Mistr Pěchouček na nic nereaguje a já nejsem typ, který by se vnucoval. Po propuštění (maření úředního rozhodnutí/řízení bez ŘP) jsem se snažil pouze dozvědět, kde se nacházejí moje asambláže, které bych pochopitelně rád dostal zpět, ale je to marnost.

Jsem si vědom, že jste jistě zavalen smysluplnou činností, ale třeba by Pěchouček sdělil Vám, kde dílka skončila. Já se Vám mohu revanšovat mnohými úsměvnými historkami, které jsem s "transvestitou" prožil.

Mimochodem byl jsem se podívat v divadle U Hrdinú (podzemí Veletržního paláce) na divadelní režii Michala Pěchoučka a bylo to ještě mnohem horší, než obraz, který mi daroval v traileru.

Omlouvám se za absenci kroužkovaného "U", pobývám na Slovensku, kde toto písmeno nemám na klávesnici.

Děkuji za případnou intervenci a odpověď,

s pozdravem

Josef J. Trombik

To jsem samozřejmě nemohl nechat jen tak a okamžitě jsem pana Trombika požádal o podrobnější story a nějaké ukázky jeho umění. Ty dorazily záhy:

"Křivá klatba - Pokořená"

Tak Vám zatím posílám pár aktuálních obrázkú, kde kombinuji malbu s rúzným materiálem.

Řeším otázky rozmezí kýče a jeho přesahu do oblasti možné a trvalejší estetické hodnoty a když parafrázuji jistou terminologii let minulých, tak cyklus řeší postavení ženy nikoli ve společnosti, ale v krajině, situacích a ve snech.

Bohužel naprosto zbytečná a vzhledem k provinění i drakonická karcerace mi rozbila život natolik, že od propuštění jsem nucen řešit otázky existenční, takže na jakoukoli tvorbu není příliš času. Moje nejlepší věci si ponechala pardubická věznice se zdúvodněním, že to, co jsem vytvořil za jejich ostnatým drátem je jejich majetkem. Jsou tam i abstrakce.

"Pauline a racek Jonathan Livingston"

Pěchouček se mi zaručil, že obrazy "osvobodí", ale samozřejmě toho nažvanil tolik, že i tento nesplněný slib zapadá do kontextu jeho jednání. Teď přemýšlím, zda-li to nebyla odnož jeho "umělecké" kreativity. Příhody M.P. na návštěvě věznice Vám napíšu vskutku později. Nyní posílám, alespoň obrázky z cyklu Žena a kýč" a aktuální foto.

A pak už konečně přišel podrobnější popis toho, jak pan (paní?) umělec vymetl(a) s ubohým vězněm:

Dodrý večer, jelikož se Roháče koupou v přívalu mrholení, dostávám se ke psaní o něco, dříve, než jsem avizoval.

Mám jistotu, že transPěchouček mne poměrně hrubě a bezohledně využil. Mohu naskenovat a příští týden poslat jeho entuziastické dopisy, při kterých se rozplýval nadneseným hodnocením mých obrazú. Nevím vúbec, zda se dostatečně zviditelnil, aby mu to jakkoli pomohlo v jeho trudné cestě "předního českého výtvarníka".

Navštěvoval mne často a jednou s sebou přivedl mediálního gauneříka, jakéhosi Tomáše Poláška. Byl jsem ujištěn, že článek budu autorizovat a dle potřeby jej podrobím korektuře. Magazín MFD 17.5.2011) Realita byla taková, že se článek objevil v podobě, v jejímž dúsledku jsem byl lynčován spoluvězni, izolován, bylo mi znemožněno malovat a musel jsem být eskortován do jiné věznice.

V Pardubicích jsem byl proto, že mám v Hradci Králové otce (88), který je na mně psychicky fixován a mým stěhováním byly jeho návštěvy znemožněny. Poté se ještě trans P. podařilo vytáhnot ze mně obrazy na údájnou společnou výstavu v Opavě, nikdy jsem je už neviděl.

Nedělám si iluze, že bych byl umělec, ale obrazy pro mne mají cenu jako moje silná niterná výpověď inspirovaná nelehkými prožitky. Aniž bych tP. jakkoli pobízel, nafukoval stále nové a nové vzdušné zámky. Naši společnou cestu do Francie, kde budeme malovat ve stopách Zrzavého, ateliér, výstavy. Jsem již poměrně zkušený, ale jeho slibúm a vizím se mi přesto dobře naslouchalo.

Nevím, zda se jedná o duševní poruchu, či jakousi "uměleckou" pózu, zjevně obojí, jeho jednání totiž postrádalo jakoukoli racionalitu a ve svých dopadech bylo i velmi bezohledné. Pouštěl informace do novin (PRÁVO), ---natáčíme společný film, v televizi o mně mluvil jako o novém, skvělém kamarádovi, takže i ta stísněná samotka mi byla lehčí, když jsem si uvědomil jakého mám nového, nečekaného kamaráda. Při společných chvílích v improvizovaném ateliéru jsem zjistil, že nedokáže malovat, prý to zapomněl,což. Potom se mi ovšem těžko dařilo zpracovat informaci, že učí na AVU. Proboha co? Kresbu, malbu, či snad etiku?

Po propuštění jsem projevil snahu jej kontaktovat, abych znal osud mých 15 realizací. Odkládal telefon, na maily a sms nereaguje. Co je s obrazy nevím dosud. Po jeho strašlivé divadelní režii U Hrdinú, které byl přítomen, jsem se jej snažil oslovit. Utekl. MOderním divadlem jsem dotčen, chodil jsem do Komedie, na Špinara, do Hadivadla ještě do Prostějova, ovšem strávit páně Pěchoučkovy divadelní realizece bylo nad mé síly. V jeho případě je název divadla U hrdinú zcela příznačný, neboť je skutečným hrdinstvím vydržet jeho divadelní realizace do přestávky.

Něco málo k mojí osobě. Studium FF UK, po podpisu charty vyloučen, Čerpač, pomocný dělník v ocelárně, závozník v pivovaře a mlékárně, prúvodce, tlumočník a překladatel. 1990 začínám podnikat vpravdě úspěšně, následkem akce Mani pulite v české verzi odsouzen za krácení daně (prokurátorka navrhovala zproštění, což je naprosto nezvyklé),
v době kdy mne pronásledoval pT jsem tedy vykonával svúj druhý trest (maření).

Toť pár bodú z mého CV.
Přeji hezký večer,
J.J.T.

"Ostře sledovaná legalizace"

Takže vidíte, jak může být umění nebezpečné...

Pokud si chcete zakoupit obrazy, nebo pana Trombika jinak podpořit, jeho e-mail je trombik.j.josef@gmail.com.