Recenze: Muž z oceli (Man of Steel) - 70%

Na planetě Krypton zuří povstání. Velký dobrodince / vědec / bojovník Jor-El (Russell Crowe) vysílá svého novorozeného syna Kal-Ela na planetu Zemi, protože Krypton má brzy zaniknout. Vůdce povstání, generál Zod (Michael Shannon), zabije Jor-Ela a je i se spolupachateli uvězněn ve Fantomové zóně. Načež se Krypton rozpadne.

O 33 let později: Kal-El žija na zemi jako Clark Kent (Henry Cavill), vychovávaný rodiči Kentovými (Diane Laneová, Kevin Costner), když tu společně s novinářkou Lois Laneovou (Amy Adamsová) objeví kosmickou loď uvězněnou v ledu, v ní inteligentní hologram svého otce a sexy trikot s červeným pláštěm.

A mezitím, ve Fantomové zóně...

Warner Bros. si uvědomili, že už skoro sedm let nenatočili žádný reboot Supermana a že by se s tím mělo něco dělat. Takže přichází nový Muž z oceli v režii Zacka Snydera a v produkci (a podle námětu) Christophera Nolana. Což je zajímavá kombinace, protože tvorba těchto pánů je stylově dosti odlišná a každý z nich své zpomalené megavýbuchy koncipuje podstatně jinak.

Singerovův Superman se vrací z roku 2006 byl záměrnou poctou Supermanovi Richarda Donnera ze 70. let. To znamená, že byl tak trochu naivní, retro a gay. A měl dokonce stejný hudební motiv od Johna Williamse!

Muž z oceli se rozhodl vykročit radikálně novým směrem téměř ve všech ohledech, včetně toho, že se pokusil ukázat mladého létajícího muže v přiléhavém trikotu jako heterosexuála. To znamená, že například:

• Na Kryptonu strávíme téměř 20 minut filmu a Jor-El má v celém filmu výraznou roli.
• Lois Laneová téměř od počátku ví, že Kal-El == Clark Kent
• Clark Kent nepracuje v Daily Planet, ale potlouká se světem a občas koná dobro (zarostlý)
• Žádný Jimmy Olsen
• Žádný Kryptonit
• Žádný Lex Luthor (s výjimkou jednou dvousekundového gagu pro fanoušky)
• Žádné červené spodky

Především se ale tvůrci pokusili dát Supermanovi (kterému během celého filmu nikdo neřekne "Supermane") pořádná traumata. Ta vyplývají především z toho, že celých 33 let svého dospívání na Zemi měl nadpřirozené schopnosti, ale musel je na popud rodičů tajit, aby si pro něj nepřišla FBI / bůhvíkdo. Především Kevin Costner jako tatínek Kent je výborný, ale bohužel - všechny scény dospívání jsou výhradně flashbacky, takže si táty moc neužijeme.

Casting je obecně velmi dobrý a Henry Cavill se do hlavní role hodí lépe, než jsem doufal.

Trauma, spočívající v tom, že Superman musí přihlížet bezpráví a smrti lidí, aniž by jim pomohl (i když by teoreticky mohl), je poměrně zajímavé, ale je v dosti problematickém kontrastu s akčním finále, kdy si Superman a Zod dávají přes držku uprostřed Metropolis (která je v divných českých titulcích přeložena jako "metropole" s malým M), přičemž způsobí mnohem více destrukce, než například první Transformers a zabijí desetitisíce až statisíce lidí - přičemž mhoho tisíc z nich zemře přímým následkem toho, co udělá Superman a jak kam Zoda hodí. Superman se nad tímto vůbec nepozastavuje, ale o pár minut později má trauma z toho, že Zod drží v šachu jakousi anonymní čtyřčlennou rodinu.

Předchozí filmoví Supermani byli tak naivní, že se divák těmito problémy nezabýval. V tomto filmu jsou psychologické aspekty Nadčlověkovy existence rozehrány tak zajímavě, že není možné ignorovat jeho sobeckost / nedovtipnost a nespravedlnost k nic netušícím obětem. Opravdu je ve filmu nepříjemně moc scén ve stylu "Vyhrožuješ mojí adoptivní mámě, a to se lidem nedělá, tak ti za to vrazím takovou ránu, až proletíš skrz tři domy, osídlené lidmi."

K dalším sofistikovanějším aspektům scénáře pak patří rovina "Superman == Ježíš Kristus" (kostel, 33 let!).

Závěrečná čtvrtina filmu je téměř nepřetržitý sled akčních sekvencí, které jsou stále více a více mega, až jsou úplně nejvíce mega. Kvalita triků je v průběhu těchto scén velmi proměnlivá a přísahám Bohu, že v závěru filmu Superman bojuje s nějakou CGI věcí, která vypadá jako obrovský pavouk, což mi přišlo při znalosti jistého kontextu velmi legrační. Především jsem ale měl problém s tím, že podstatná část scén je natočena ruční kamerou (tedy vyrenderována tak, aby to vypadalo jako natočené ruční kamerou), takže přes všechen ten třas, rychlé zoomování a lens flares jsem měl dost problém vychutnat si epičnost toho všeho a design mimozemských věcí. Skoro se mi chtělo křičet: "Rewind, Pause, chci si tu loď trochu prohlédnout!"

Hudba Hanse Zimmera je zajímavá tím, jak (stejně jako v předchozích Nolanových filmech) dokonale splývá se zvukovými efekty a často je těžké určit, které rytmické hučení je hudba a které zvukový efekt. Instrumentace jsou skvělé, bubenící si museli otlouct paličky, ve filmu to funguje výborně, ale z čistě hudebního hlediska nejde o žádnou slávu, kterou bych si chtěl pouštět doma. Pokud si chcete zrekonstruovat hlavní motiv doma, tak pravou rukou pomalu cg------ ca------ cg------ cf------ cg------ ca------ ch------ cC------ a levou mlátit celou dobu do c, jenom úplně na konci do g# (a to píšu z hlavy).

P.S: Musím bohužel konstatovat, že sál se zvukovou soustavou Dolby Atmos v kině Hostivař se pro mě stává druhým pražským kinem (po Imaxu na Floře), kam už nebudu chodit, neboť TEN ZVUK STRAŠNĚ ŘVE! Už mnoho let je mi vytýkáno, jak jsem nahluchlý a pouštím si všechno příliš hlasitě, ale na Muži z Oceli jsem si musel párkrát strčit prsty do uší, protože mě bolely bubínky. Jsem si jist, že některé části filmu překračovaly zákonné hlukové limity. Ale i kdyby je nepřekračovaly, je mi to jedno, protože tohle je mi prostě nepříjemné. UPDATE: Možná za to nemohlo kino Hostivař, nýbrž tvůrci!