Recenze: Trans [Trance] - 60%

Simon (James McAvoy) je zaměstnanec luxusní londýnské aukční společnosti a má plán, jak ukrást drahý obraz pro partu zločinců, vedenou Franckem (Vincent Cassel). Loupež proběhne, ale Simon se v jejím průběhu nečekaně praští do hlavy a když se probere, nemůže si vzpomenout, kde je ten obraz!

Jeho plán byl geniální, takže ho policie z ničeho nepodezřívá. Ovšem Franck by "svůj" obraz moc chtěl, takže Simonovi nejdřív chvíli trhá nehty, a pak ho donutí, aby vyhledal hypnotizéra, který by z jeho podvědomí "vylovil" vzpomínku na to, kam vlastně ukradený obraz schoval.

Tím hypnotizérem je Elizabeth (Rosario Dawsonová), která velmi brzy zjistí, jak se věci doopravdy mají, a chce se zločinci spolupracovat, a mít z těch ukradených milionů taky něco...



Danny Boyle si v průběhu příprav olympijského ceremoniálu odskočil k něčemu trochu drastičtějšímu a spíchl tohle stylové dílko, které se celé točí kolem hypnózy.

Hypnóza je velice zajímavý fenomén, který dosud není stoprocentně vysvětlen, nicméně pokud se dostane hypnotizérovi do spárů hodně sugestibilní jedinec, o legraci není nouze.

To, co jsem napsal v prvních odstavcích, není ani zdaleka vyčerpávající popis děje - ten se dále ubírá velmi klikatými kličkami, včetně několika zásadních odhalení, která staví na hlavu všechno, co nám bylo řečeno dříve. Kdybychom se na konci filmu dozvěděli (hypoteticky!), že Simon neexistuje a žádná loupež neproběhla, nebyl by to o mnoho větší mindfuck, než to, co se doopravdy dozvíme. Přesněji řečeno: než to, co jsem si myslel, že jsem se na konci filmu dozvěděl...

Film má totiž ten problém, že se v něm vlastně nikdy nedozvíme, co se "doopravdy", "objektivně" stalo. V jednu chvíli ke konci jedna z postav dlouze vysvětluje, co se "doopravdy stalo", ale vysvětluje to postava, která rozhodně nemá zájem na tom, aby její posluchači znali objektivní pravdu. A následuje ještě několik twistů, které vše zamlžují.

Simon prožije značnou část filmu v hypnóze a Danny Boyle je dostatečně zručný řemeslník, aby film natočil tak, že působí většinu času tripově. Londýn je v tomto filmu jaksi nereálnější, neonovější a mimozemštější. Postavy občas dělají hodně zvláštní věci, a většinou se záhy ukáže, že se jim to celé buď zdálo, nebo byly zhypnotizované. Oceňuji, že filmaři zřejmě měli nějakého odborného poradce přes hypnózu, protože to prolínání reality se sugescí (například když se vám něčí podoba promítne do jiné osoby) je ve filmu ztvárněno velmi věrně.

Trans rozhodně má působivou audiovizuální atmosféru (téměř nepřetržitě), ale nejsem si jist, jestli to stačí.

Zápletka má ten problém, že se nikdy přesně nedozvíme, co se tedy vlastně kdy stalo, kdo co pečlivě naplánoval, co se stalo náhodou a co se někomu jen shodou okolností zdálo, protože byl praštěný / ve stresu. Jsou filmy jako Inception nebo Prokletý ostrov, ve kterých se PRAVDU taky jednoznačně nedozvíme. Nicméně v těchto dvou konkrétních filmech existuje na konci jen dvě hlavní možnosti výkladu, a obě jsou dramaticky a emocionálně zajímavé. Na konci Transu existuje přibližně 255 možných výkladů a ať je platný kterýkoliv z nich, nestojí mi jeho odhalování za to, abych se na film díval znovu a kreslil si přitom grafy.

Další problém jsem měl s tím, že mi všichni tři hlavní hrdinové připadali značně nesympatičtí, protože se velmi záhy všichni vyprofilují jako sobci, zloději, lháři a profesionální podvodníci. To, že někteří z nich dosáhnou něčeho jako happyendu a jiní skončí špatně, mi bylo víceméně fuk, a to, že se Boyle snažil, abych se s nimi identifikoval, na mě neplatilo.

Tedy, možná jsem se trochu identifikoval s plešatým bobrem Rosario Dawsonové, kterého párkrát ukáže a dokonce se kolem něj točí jedna podzápletka...