Recenze: Osamělý jezdec [The Lone Ranger] - 50%

Maskovaný ranger John Reid, alias "Osamělý jezdec" (Armie Hammer, dvojčata ze Social Network) se dá dohromady s pošahaným indiánem Tontem (Johnny Depp), aby společně nastolili pořádek na divokém západě (konkrétně jde o ukradené stříbro, tajnou železnici a uprchlého trestance).

Osamělý jezdec je remake / reimaginace velmi starého televizního seriálu (a ještě staršího rozhlasového seriálu). Podívejte se na originál:

Způsobů, jak z této roztomile naivní archaické záležitosti udělat současný letní blockbuster za čtvrt miliardy dolarů (!!!) je jistě mnoho. Několik scenáristů, režisér Gore Verbinski a producenti (včetně Johnnyho Deppa) se ale nerozhodli pro žádný konkrétní styl / způsob a zkombinovali ve svém dvouapůlhodinovém (!!!) filmu všechny myslitelné i nemyslitelné přístupy, a to bohužel poměrně náhodně.

Film začíná docela zajímavě, v roce 1933, kdy je stoletý senilní Tonto (namaskovaný Depp) vystaven v newyorském lunaparku jako kuriozita ze starých časů. Výstavku Divokého západu navštíví malý chlapec, který je oblečený v kostýmu Osamělého jezdce (tzn. film se odehrává ve světě, ve kterém existuje stejnojmenný rozhlasový seriál). Starý Tonto si ho ve své stařecké demenci nejdříve splete se skutečným Johnem Reidem, a pak začne vyprávět, co se tehdy před desetiletími "doopravdy" stalo.

To je zajímavý nápad, protože pak musíme akceptovat, že celý film je vyprávěn skrze zatemnělou mysl senilního staříka a tudíž není divu, že to celé místy nedává smysl a působí to poněkud divně - na což také malý posluchač občas upozorňuje a vyprávění přerušuje. Podobně jako v Princezně nevěstě, která ovšem totéž zvládla mnohem stylověji.

Otázka je, jestli je zábavné nebo jinak přínosné sledovat dvě a půl hodiny něco, co je vyprávěno optikou dementního důchodce, který má občas (nechtěné?) záchvaty geniality. Film je totiž opravdu divným mixem všemožných žánrů a stylů vyprávění. Vzpomínáte si, jak podivný byl Rango (od stejného režiséra)? Byla to bizarní směs všemožných westernových klišé, současně pocta i parodie, bylo to praštěné, bylo to vizuálně nápadité a mělo to 105 minut. Kdyby měl Rango dvě a půl hodiny, těžko by se dal přežít.

Osamělý jezdec má naprosto bezchybných posledních 20-25 minut, kdy se odehraje šílená akční megascéna (se dvěma lokomotivami a jejich vagóny na dvou tratích). Tonto i John skáčou (na koni!) z vlaku na vlak, všichni po sobě střílí nebo něco hází, vlaky se různě předjíždějí, podjíždějí, rozpojují a křižují, a k tomu hraje ona slavná melodie ve fantasticky nápaditém aranžmá Hanse Zimmera (nebo spíš Geoffa Zanelliho, pokud bychom chtěli být exaktní). Celá scéna má úžasný švih a vyrovná se nejlepším groteskám s Road Runnerem nebo Tomem a Jerrym. Super.

Ovšem v celém dlouhatánském filmu předtím není NAPROSTO NIC, co by se svým stylem blížilo této scéně (ze které je naprostá většina akčních záběrů v trailerech)! Je krátká akční scéna na úplném začátku filmu (také s vlakem), a pak skoro dvě hodiny NIC, s výjimkou jedné přestřelky, respektive masakru, který je naopak natočen syrově realisticky, dost drasticky a bez hudby - jako ze zcela odlišného filmu.

Titulní hrdina se většinu času projevuje jako naivní blb, jehož idealismus hraničí s debilitou (ne nepodobný Limonádovému Joeovi) - a zřejmě se máme jeho naivitě smát. Tonto v podání Johnnyho Deppa je aspoň konzistentně zábavný svou ujetostí a rasovými stereotypy (mluví zásadně stylem "Já netušit, co bledá tvář chtít") - ale jde samozřejmě o variaci na Jacka Sparrowa z Pirátů z Karibiku. Přitom ale ve filmu je značné množství dlouhých scén, ve kterých máme odhalovat historii a traumata obou postav - například Tonto se díky flashbacku uvnitř flashbacku ukáže být spíše ubohým, pomýleným, tragickým bláznem. Což je ve velmi podivném rozporu s těmi odlehčenějšími scénami.

Většina postav, které mají být "normální" (tj. skoro všichni kromě hlavních hrdinů a jasných padouchů), je značně nezajímavá - především vdova po Johnově bratrovi, která Johna možná miluje, a její syn. A Helena Bonham Carterová jako stará bordelmamá s brokovnicí skrytou ve slonovinové noze, která je nesmyslně ve dvou pětiminutových scénách a vypadá to, že půlhodina jejích dalších scén byla vystřižena.

Gore Verbinski je velmi schopný řemeslník a většina jím natočených scén je vizuálně zajímavá a má nějakým způsobem fungující atmosféru. Problém je, že v každé scéně filmu je ta atmosféra zcela jiná - od poměrně strašidelného historického dramatu se sociálními přesahy, přes televizní sitcom až po absurdní grotesku.

Kapitolou samou pro sebe jsou různé vtípky a citace: Od kopírování záběrů a hudby z westernů Sergia Leoneho, přes zesměšňování klasických atributů starého TV seriálu, až po (nepřiznanou) citaci Dvořákovy Novosvětské symfonie v závěrečných titulcích! Je pravda, že ledacos z toho zahání případnou nudu, ale opět platí, že jde o náhodné střípky, které jsou zcela nekonzistentně roztroušeny ve filmu, který by si přál býti epickým a smysluplným.

Celý tento megaprojekt má samozřejmě za cíl udělat z Osamělého jezdce výdělečnou frančízu (všimněte si v kině, že neuvidíme se stoprocentní jistotou skon ani jednoho ze dvou hlavních padouchů), načež se v Disneyových zábavních parcích existující sekce Frontierland s minimem námahy upraví na "LoneRangerLand" a bude se rejžovat podobně jako na Pirátech z Karibiku.

Obávám se ale, že tento plán neproběhne zcela podle představ zúčastněných a finančně zainteresovaných...

P.S: Film je naštěstí s titulky a ve 2D.