Recenze: Jobs - 40%

Životopisný film nám nabídne několik zásadních událostí ze života Stevea Jobse (Ashton Kutcher), přibližně od založení společnosti Apple až po první představení iPodu.

Protože je poměrně dobře znám můj vztah k firmě Apple, musím upozornit, že mě tento můj vztah nijak neovlivnil při psaní recenze. Viz také recenze na film Social Network, kterému jsem dal 100%, přestože k Facebooku mám podobný vztah jako k Applu.

Takže ještě jednou: Recenzuji film, nikoliv skutečnou firmu a jejího skutečného zakladatele!

Film se snaží představit Jobse jako vizionáře a dokonce gurua (ve spirituálním významu!), ale jaksi se mu nedaří sdělit divákovi, co vizionářského vlastně měl udělat (a je irelevantní, jestli skutečný Jobs takový byl nebo ne, bavím se o filmu). Tenhle Jobs působí spíše jako agresivní sociopat, kradoucí cizí nápady, a v některých scénách dokonce jako prvotřídní svině (okrade nejlepšího kamaráda, vyhodí z domu těhotnou partnerku). Vezměme si konkrétně hned začátek: Jobs přijde k Wozniakovi a uvidí v jeho kutlochu mikropočítač, zobrazující černobílé znaky na obrazovce (což v té době nebylo nic neobvyklého). Jobs na obrazovku půl minuty kouká a je zcela u vytržení, protože má VIZI, spočívající v tom, že by mohl založit firmu a stavebnici toho počítače prodávat (což opět není nic radikálně jiného, než dělaly desítky jiných firem). A ta půlminuta je doprovázena epickou hudbou (John Debney), jako když Ježíš slézá z kříže bez žebříku.

A takových momentů je ve filmu víc. Momentů, kdy se neděje na plátně nic výjimečného, ale je to natočeno způsobem, jako kdyby se Kolumbus právě poprvé vyloďoval v Novém světě. Kdybych ty scény viděl samostatně, bez zbytku filmu, skoro bych si myslel, že je Kutcher natočil jako parodické scénky pro nějakou svou televizní show.

A když jsme u Kutchera: Je chvályhodné, že se pokouší o vážnější náročnou roli, ale bohužel není tak dobrý herec, aby tu roli zvládl. Je vidět, že se velmi snaží, ale místy na to prostě nemá a některé jeho pokusy napodobit Jobsovu specifickou chůzi, gestikulaci a mluvu vypadají skoro legračně.

Věřil bych, že Steve Jobs byl zajímavou postavou, ale tomuto filmu se moc nedaří tuto skutečnost divákovi sdělit. Na mnoha místech navíc je nezbytně nutné znát celkem do detailů historické souvislosti, protože film některé události pouze ilustruje a předpokládá, že divák zná detaily a tudíž mu to docvakne. Například celé vyhození a znovupřijetí Jobse z/do Applu je ztvárněno tak, že je vyhozen, pak je několikaminutová montáž, jak se rýpe v zahrádce a má flashbacky, což je prostřiháváno s teleizními zprávami o Applu, a pak za ním přijdou, že ho ve firmě znovu potřebují. Pokud by náhodou na tento film šel někdo, kdo Jobsův životopis nezná, pak bude zcela mimo. I mě, který se relativně orientuje, místy překvapilo, když se ve dvou-třech scénách objevil někdo, kdo podle filmařů měl mít nějakou důležitost, ale já si ho z dějin Applu nepamatoval a film ho nijak nepředstavil.

Tvůrci se pokusili natočit něco, co mělo být hodně podobné filmu Social Network, ale nevyšlo jim to na všech frontách. Ne že by se "šeredně spálili", ale prostě jim to nevyšlo tak, jak bylo nezbytné, aby to celé fungovalo.

Kdyby šlo o televizní inscenaci, asi bych si říkal, že "to celkem ujde". Ale o televizní inscenaci nejde a tento nezdar nám pouze připomíná, jak skvěle se povedlo Sorkinovi a Fincherovi jejich dílo. Ty nejlepší okamžiky Jobse jsou skoro tak dobré jako slabší chvilky Social Networku.

P.S: Název filmu je někde uváděn jako "jOBS" (Apple humor!), ale jinde psán normálně "Jobs".