Recenze: Pot a krev [Pain & Gain] - 70%

Bodybuilding instruktor Daniel Lugo (Mark Wahlberg) s několika svými komplici (Dwayne Johnson, Anthony Mackie) unesl bohatého žida (Tony Shalhoub), několik týdnů ho mučil a donutil ho přepsat všechen jeho majetek na sebe.

Pak se ho pokusili zabít (protože celou dobu znal identitu svého únosce), ale on to přežil - nicméně policie mu nevěřila (kdo by taky věřil židovi z Jižní Ameriky, že ho unesli a mučili bodybuildeři), takže pachatelé zůstali dále na svobodě a protože jim došly peníze, rozhodli se provést další loupež. Ta ale také zcela nevyšla a bylo zapotřebí se zbavit mrtvol.

A to ještě není zdaleka všechno...

Nejsem si úplně jist, jestli nejnovější film Michaela Baye je dobrý nebo špatný. Je to ale film, jaký tady dlouho nebyl, a to ve více ohledech. Z tohoto důvodu doporučuji na něj jít každému, kdo se trochu zajímá o to, jak, proč, kdo a jakým způsobem filmy natáčí. A kdo má rád čivavy s černobílou hlavou...

Především bych si rád odbyl skutečnost, že film je natočen na motivy skutečných událostí. Ať to ve skutečnosti bylo jakkoliv, je při sledování filmu velmi jasně patrné, že mnohé je upraveno / přikrášleno, aby to bylo zábavnější / akčnější / hollywoodštější. Můžete strávit dlouhé hodiny tím, že budete srovnávat filmové postavy s jejich skutečnými předlohami, číst si skutečné soudní dokumenty, a filosofovat nad tím, zda mají živí příbuzní skutečných obětí právo být uraženi tím, že si film dělá srandu z jejich rodinných dramat.

Ano, Pot a krev je komedie. Komedie, která má něco z Farga, něco z Mizerů, něco z Transformers a něco z Malérů pana účetního. Řečeno méně odborně: Je to strašlivý maglajz.

I když je film zjevnou Bayovou "bokovkou" po všech těch Transformerech, rozhodně byl drahý, rozhodně není odbytý a po řemeslné stránce obsahuje věci, o kterých čeští filmaři jen sní - například dokonale choreografované (a tudíž trikové) 100x zpomalené záběry jako z 300 - Bitvy u Thermopyl. Bay na sebe vrší všechny existující filmové postupy (včetně toho, že v různých náhodných chvílích slyšíme vnitřní hlasy různých postav), ale jakýkoliv dramatický systém se mi v tom vypozorovat nepodařilo.

Mark Wahlberg v hlavní roli mi připomněl úžasnou starší asijsko-hollywoodskou akční komedii Big Hit, jejíž absurdnost Pot a krev dost připomíná. I zde jsou hlavní hrdinové neschopní a mentálně zaostalí zločinci a vrazi, a když s nimi chceme náhodou soucítit, připadáme si zákonitě velmi divně.

Kromě Wahlberga film obsahuje další slušné herce (včetně např. Eda Harrise), kteří často činí své scény zajímavými / vtipnějšími jen silou svého hereckého talentu, a dokonce to vypadá, že navzdory Bayově režii a jeho zvráceným představám o humoru.

Bayovi totiž připadá úplně nejvtipnější, když je někdo tlustý / hloupý / s malým penisem / ošklivý / etnická minorita / gay, nejlépe všechno najednou. A objektifikace žen, samozřejmě. A všechno velmi explicitně a velmi nevhodně pro mládež. Pokud máte ve filmech problémy s něčím, jako je "morální poselství", pak vás bude Pot a krev strašlivě štvát - ale předpokládám, že moc takových lidí na FFFILM nechodí.

Ano, přesně tak...

V tomto filmu se máme smát úplně všem postavám (možná s výjimkou Eda Harrise, ale ten se v něm moc nevyskytuje) - vrahům, obětem i náhodným kolemjdoucím. Přitom se ale čas od času objevují střípky scén, které naznačují, že by film chtěl mít nějaký hlubší satirický rozměr, nebo druhý plán, nastavující zrcadlo něčemu. Tedy přesně věci, které v Big Hitu, ani v Malérech pana účetního nebyly, a proto jsme neměli problém se při nich bavit blbostí všech zúčastněných.

Představte si, že vám někdo začne vyprávět historku. Historka je možná zajímavá, ale nemáte moc šanci to ocenit, protože její vypravěč je na drogách, moc mu nefungují vyjadřovací schopnosti, evidentně si při vyprávění hodně vymýšlí, občas zamečí nebo udělá stojku, a neustále koulí očima a vypráví velice rychle. Vypráví 10 minut, 20 minut, a vás už vpodstatě ani nezajímá, o čem vypráví, jen jste fascinováni jeho bizarním způsobem vyprávění, a chcete slyšet více, protože vás zajímá, jestli se při tom vyprávění pokaká, dostane infarkt, vybuchne, nebo něco podobně zábavného - možné je totiž u něj všechno.

A takhle nějak působí těch 120 minut v kině při filmu Pot a krev. Není to kvalitní kulturní zážitek, nemůžu ani říct, že by mě to vyloženě "bavilo", ale rozhodně jsem se nenudil a jednou za čas něco takového rád zažiju, protože to narušuju monotónnost "obyčejných" filmů.

P.S: Nějak hodně podobně bych si představoval filmovou verzi videohry "Saints Row: The Third". Viz moje recenze, v tomto ohledu velmi prorocká...