Recenze: V zajetí démonů [The Conjuring] - 70%

Nedávno jsem se dotal po delší době do kina a zvolil jsem horor V zajetí démonů, který je sice v našich kinech nasazen už pár týdnů, ale já ho neviděl a slyšel jsem o něm překvapivě dobré věci.

V zajetí démomů vypráví údajně pravdivý příběh sedmičlenné rodiny (rodiče a pět dcer), která se nastěhovala do domu, kde velmi intenzivně straší (zřejmě více duchů současně). Současně jde ale také o příběh Eda a Lorraine Warrenových, což byli před několika desetiletími slavní "paranormální vyšetřovatelé a vymítači", kteří zažili během své nadpřirozené kariéry strašlivé věci, které se navždy podepsaly na jejich schopnostech HTML webdesignu.

Warrenovi samozřejmě byli lháři a/nebo šílenci a většinu svých šokujících případů si vymysleli, nicméně je docela zajímavé najít si nějaké informace o tom, "jak to bylo doopravdy" (podle nich), protože filmaři si pochopitelně historky Warrenových přibarvili ještě mnohem více ke svému hororovému obrazu, což je občas docela legrační. Například když srovnáte "skutečnou posedlou panenku" z archivu Warrenových (vlevo) s její filmovou verzí (vpravo). Ta skutečná je samozřejmě mnohem děsivější:

Údajnou "inspirací skutečnými událostmi" se tedy dále nebudu zabývat. Je to především reklamní trik.

Film režíroval James Wan, který natočil také první Saw nebo nedávný Insidious (který jsem neviděl), a natáčí nový díl Fast & Furious. A režíroval ho velmi příjemným způsobem, který je téměř retro.

Ve filmu totiž až do jeho úplného finále nejsou téměř žádné triky, tedy nic co by viditelně vypadalo jako že to musel být produkt práce trikařů. Nejnáročnější "efekty" spočívají v tom, že se samy zavřou dveře nebo že samy od sebe spadnou obrazy ze zdi. Většina hrůzy je vytvářena pomocí nápadité práce kamery, chytrého střihu a osvětlení, originálních zvukových nápadů atd... Několikrát dojde ke klasické hororové scéně, kdy někdo někam pomalu, ve tmě jde, a my VÍME, že na něj každou chvíli něco MUSÍ vybafnout - ale ve většině případů mají tyto scény nápadité vyvrcholení, nikoliv jen hlasitý skřek na soundtracku a rychlý střih na vykuleného bubáka. Mimochodem, skladatel Joseph Bishara vytvořil zajímavou, převážně orchestrální hudbu (nikoliv synťáky) a hraje ve filmu hlavní démonku!

Docela mě potěšily i vztahy mezi hlavními protagonisty. Bez zbytečných průtahů je slušně načrtnuto, co k sobě cítí členové vystrašené rodiny, i oba Warrenovi. A vyplývají z toho použitelné minizápletky mezi vymítáním a vyšetřováním.

Tento film není nic revolučního a ke konci sklouzne víceméně do vyjetých kolejí většiny ostatních vymítacích hororů. Ale je potěšitelné, když si tvůrci dají na takového zdánlivé rutinní záležitosti pořádně záležet a natočí ji se zjevným zápalem a inteligencí.