Recenze: Mortal Instruments: Město z kostí [Mortal Instruments: City of Bones] - 50%

Clary (Lily Collinsová, dcera Phila Collinse) je obyčejná holka z Brooklynu, která má občas neobyčejná vidění. Především občas vídá ve snech i jinde obrazec, který vypadá jako symbol vagíny s roztaženýma nohama.

Ale znamená něco jiného, co ovlivní její život ještě více, než vagína nebo roztažené nohy. Znamená to, že je jednou z Lovců stínů, kteří už mnoho staletí likvidují démony. Takže si oblékne leather fetish obleček, vezme kudly, vytetuje si magické runy a vyráží do akce. A mezi akcí se musí rozhodovat, jestli miluje leather fetish potetovaného Lovce, nebo roztomilého nerda s brýlemi.

Ten potetovaný leather fetish Lovec shodou okolností vypadá jako Riff Raff z Rocky Horror Picture Show (jenom má vlasy na jiných místech hlavy), což dokládá, že to, co bylo před 40 lety komicky odporné, je dnes sexy.

Za pár měsíců už si určitě nebudu moci vzpomenout, v čem se tento film liší od Percy Jacksonů, Nádherných bytostí, Jsem číslo 4 a všech těch dalších (pseudo)úspěšných sérií (nebo zamýšlených sérií) o teenagerech, kteří v sobě objeví nadpřirozenou moc a osudové poslání. Mortal Instruments jsou také na motivy knižní předlohy, což se projevuje mimo jiné tím, že i když má film podtitul "Město kostí" (jako první kniha), ve filmu je "Město kostí" nějaká tajná místnost pod hřbitovem, která není nijak důležitá pro děj (figuruje jen v jedné pětiminutové scéně).

Toto je přesně ten film, kdy matka hrdince v telefonu důrazně řekne "Hlavně za žádnou cenu nechoď domů", načež se hrdinka okamžitě sebere a utíká domů, kde na ni čeká slintající monstrum z Carpenterovy Věci, což hrdinku asi na 15 sekund trochu rozhodí. A to monstrum je docela hezky digitálně vyvedeno, vypadá lépe než digitální monstra v českých filmech, a na chvilku zažene nudu - protože na další monstra si musíme v tomto filmu dost dlouho počkat.

Nevýhoda je bohužel v tom, že v celém filmu není ani jeden herec, který by nějak zaujal svým výkonem (a to v jakémkoliv smyslu, tzn. nejsou ani dost špatní). V ostatních podobných filmech se občas objeví v menší roli někdo kvalitní, kdo dokáže svou menší rolí film oživit (Jeremy Irons, Emma Thompsonová), ale tentokrát to štěstí nemáme.

Příjemně mě ale překvapilo, že se ve filmu občas (tzn. asi jednou za 15 minut) objevil překvapivě dobrý vtípek / popkulturní odkaz (asi jako kdyby náhodné části scénář dopilovával Kevin Smith, nebo někdo podobný). Nevím, jestli to je záležitost filmu, nebo jestli je to už v knize, ale párkrát jsem se docela dobře zasmál na místech, kde jsem se pravděpodobně smát měl.

V jednu chvíli je nám například vysvětleno, že hudba Johanna Sebastiana Bacha naplňuje démony hrůzou, protože Bach záměrně použil takové strašidelné frekvence tónů, neboť byl jeden ze slavných Lovců stínů - a je to doprovázeno archivním obrazem potetovaného Bacha. Což mě naplňuje obrovskou nadějí, že v některém z příštích dílů se dočkáme něčeho takovéhoto (klik pro větší):

Bohužel, film je dost dlouhý a pokud se bere naprosto vážně (což je s přibývajícími minutami stále častější), je většinou velmi nudný a značně předvídatelný.