Recenze (a fyzikální rozbor): Gravitace [Gravity] - 90%

Sandra Bullocková hraje zkušenou vědkyni, ale nepříliš zkušenou astronautku, která má za úkol pomoci na oběžné dráze při updatu Hubbleova teleskopu. George Clooney hraje ostříleného velitele mise, který má nalétáno asi 20 let, a toto má být jeho poslední mise. Pak se přiženou úlomky kosmického smetí a z rutinní mise stane boj o přežití.

Nejnovější film Alfonsa Cuaróna (první od Potomků lidí z roku 2006) je velmi triviálním příběhem dvou astronautů, který vlastně ani není sci-fi, přesněji řečeno, snaží se tvářit, jako že to je něco, co by se (s pořádnou dávkou náhody, smůly a štěstí) mohlo pár set kilometrů nad našimi hlavami odehrávat právě teď.

Celý film (skoro) se odehrává na oběžné dráze kolem Země a nehraje v něm nikdo jiný (skoro), než Bullocková a Clooney (a hlas Eda Harrise, který si zopakoval svou roli z Apolla 13). Z toho vyplývá, že skoro celý film se odehrává buď v kosmické prázdnotě, nebo aspoň v beztížném stavu.

Z toho vyplývá, že ve filmu je jen málo sekund bez triků.

A triky jsou vynikající. Ne dokonalé (občas se ten astronaut v beztížném stavu pohybuje trochu divně), ale vynikající takovým způsobem, že si místy připadáme, jako kdybychom se dívali na autentické záběry NASA. Kromě toho se nás Cuarón snaží zatáhnout do děje tím, že velmi málo stříhá a vypráví svůj film ve dlouhých záběrech, obsahujících často velmi složitou choreografii kamery, která například v průběhu jednoho záběru z velkého celku najede na detail astronauta, pak DOVNITŘ DO JEHO PŘILBY, tam chvíli zůstane, pak zase ven a okolo kosmické lodě. Celý film má pouhých 156 záběrů, tedy v průměru 45 sekund na jeden záběr (což je asi desetkrát více, než je obvyklá délka).

Vzhledem k tomu, že 95 procent věcí na plátně jsou triky, nepovažuji skutečnost, že ve filmu jsou dlouhé záběry (včetně jednoho sedmnáctiminutového!) za nic technicky obdivuhodného - protože se tím triková složitost už tak extrémně trikově náročných scén nijak významně nenavýšila. Oceňuji ale, že ve filmu nepůsobí extrémní délka záběrů jen jako exhibice, ale velmi dobře to dramaticky funguje a vyvolává v divákovi patřičný nefilmový pocit "jsem u toho".

A v tuto chvíli musím zmínit, že film je ve 3D a že je to jeden z těch mála filmů, které ve 3D fungují lépe, než ve 2D. A v IMAXu funguje mnohem lépe, než ve standardním 3D kině (ověřeno)! Je to přiekvapivé, protože film byl natočen dvourozměrně a 3D vzniklo kompletně v postprodukci - nicméně působí zcela nerušivě a prohlubuje extrémní pocity, které ze scén ve volném vesmíru máme. Podobně jako v případě Avataru šlo o tak náročný filmový projekt, že je nutno před tvůrci obrovsky smeknout a ocenit už jen to, že film vznikl a že není nechtěně směšný.

Výtečná je také práce se zvukem. Zvukové efekty slyšíme jen tehdy, kdy má co vést zvuk, a v jednu chvíli je dosaženo úžasného efektu tím, že nastane úplné, totální ticho (bez ambientních zvuků a hudby, které jinak ve filmu normálně jsou).

Gravitace ale není 90minutová atrakce v Disneylandu. Film obsahuje okamžiky, kdy poněkud zpomalí, hrdinové na něco vzpomínají a my se máme dojímat. Funguje to dramaticky tak, jak má, ale docela mě to vytrhávalo z rozpoložení "koukám na skutečné vesmírné drama" do rozpoložení "koukám na kvalitně natočený hollywoodský film".

No a pak je tu ještě ta záležitost s realismem. Nejsem NASA expert (takže nepíšu deset odstavců kritiky tříminutového traileru), ale na některých místech mi přišlo na první pohled podivné, co se na plátně děje.

Nejvíc mě to praštilo do očí v této scéně filmu (toto je standardně šířená fotografie z filmu, takže to neberu jako spoiler):

Kosmická stanice je na stabilní oběžné dráze. Nemá zapnuté motory a nic do ní netlačí. Astronauti prolétávali ve skafandrech kolem ní a zapletli se do lan padáku, jak vidíte na obrázku (proč je ve vesmíru padák, to je v tuto chvíli jedno), což s nimi pochopitelně celkem silně trhlo a měli co dělat, aby se udrželi a neodletěli do vesmíru. No a následuje nejméně třicetisekundová scéna, ve které oba astronauti takto visí, obě lana jsou naplno napjatá a ten levý musí napínat veškeré své síly, aby toho pravého udržel a on neodletěl. Celých 30 sekund. A to mi hlava nebere a bylo mi to divné okamžitě jakmile jsem scénu uviděl. Jaká síla může na oba astronauty (nebo aspoň na toho vpravo) působit, že napíná to lano a táhne ho směrem doprava, pryč? Je možné, že by v zásadní scéně filmu nechali filmaři takovouhle obrovskou botu? Nebo se zde dostává ke slovu nějaká velmi vychcaná fyzikální poučka, které mi uniká?

K dalším věcem, které mi přišly (mým selským rozumem) trochu divné při prvním zhlédnutí filmu a hodně divné při druhém zhlédnutí, kdy jsem se na ně mohl lépe soustředit (pozor, spoilery, kdyžtak přeskočte následující seznam):

• A) Astronaut se nachází v kosmickém modulu na takové oběžné dráze, že je v konstantní vzdálenosti 160 km od kosmické základny. Pak pomocí ani ne dvousekundového zážehu akceleruje na takovou rychlost, že doletí k této základně za necelou minutu, tedy zrychlení na více než 2500 m/s za dvě sekundy! I když nic nevím o reálném výkonu raketových motorů, znamená to jednak problém s přetížením (protože by to astronauta okamžitě zabilo) a jednak problém s tím, jak pak u té kosmické základny zaparkuje (protože by měl de facto proletět kolem ní skoro desetinásobnou rychlostí zvuku, jako kulka).
• V této souvislosti by mě zajímalo (netvrdím, že je to nutně chyba), jestli je normální, že ve filmu jsou tři kosmická plavidla (americké, ruské a čínské), která jsou celý film v konstantních vzdálenostech od sebe. Tzn. skutečně různé základny různých zemí obíhají po stejných oběžných drahách (a není to geostacionární dráha, protože jsou každou chvíli nad jiným kusem Země)?
• B) Astronaut je zasažen malým, párcentimetrovým úlomkem, který letí tak rychle, že mu prorazí přilbu (a hlavu) skrz naskrz. Na tom by nebylo nic divného. Divné mi přišlo, že při tom ten náraz tak silně trhne celým jeho tělem, že odletí velkou rychlostí směrem pryč. To mi přijde stejně nesmyslné, jako když je ve filmu s Arnoldem někomu prostřelena hruď a odhodí ho to o dva metry.
• C) Jeden astronaut táhne druhého na laně, ale letí oba setrvačností (nepoužívají svůj jet pack a lano není napnuté). Zadní kosmonaut vyčítá tomu přednímu, že ho zbytečně zdržuje tím, že musí být tažen!
• D) Strhne se peklo, meteoroidy zdevastují kosmickou stanici, a ještě minutu poté různé trosky stanice efektně létají kolem sebe a narážejí navzájem do sebe. Očekával bych, že budou spořádaně driftovat, buď skoro souběžně, nebo směrem od sebe.
• E) Sestřelením špionážního satelitu vznikne hromada smetí, která náhodou obíhá Zemi takovým způsobem, že se každých 90 minut pravidelně střetne se základnou, která také obíhá Zemi. A astronaut předem odhadne (pohledem na smetí), že se to bude opakovat s periodou 90 minut.
• F) Speciální bonus pro pány: Americká astronautka jde na plánovaný, řádně připravený spacewalk ve skafandru, v němž má jen tílko a kalhotky.

Rozhodně jsou filmy, ve které jsou ještě mnohem větší kosmické nesmysly. Vlastně je jich asi valná většina. Ale moc nechápu, že mě do očí praštilo tolik podivností ve filmu, který se jinak velmi snaží vyvolávat dojem realismu. A u většiny těch podivností bych si dokázal snadno představit nějaký alternativní způsob, jak scénu natočit, aby jí nechyběla dramatičnost a vzrušení, a přitom byla v souladu s fyzikou (aspoň tak, jak ji chápu já).

Jenom ty Sandřiny kalhotky by se asi nijak obejít nedaly...