Recenze videohry: Grand Theft Auto 5 - 90%

Předem pár upozornění:

Všechny GTA3 hry jsem dohrál do úplného konce. Nevím jestli jsem měl ve všech splněno čistých 100 %, ale rozhodně jsem k tomu měl velmi blízko. GTA4 jsem přestal hrát po asi deseti hodinách, protože mi její nízký framerate (na PS3) a neovladatelnost (kdy se hrdina i vozidla chovali jako opilci, především následkem těch nízkých FPS) brzy zkazily zábavu.

V GTA5 jsem dohrál všechny mise, které jsem objevil (včetně nepovinných závodů, vražd, krádeží atd.), s výjimkou čistě sběratelských (najdi 50 dopisů, najdi 50 kusů UFO, najdi 50 kusů ponorky atd...). Tomuto statutu budu dále v textu říkat "dohraná hra". Je pravděpodobné, že jsem všechny mise neviděl, protože v některých místech se hra zjevně větvila a kdybych udělal něco jiného, než jsem udělal, pravděpodobně by děj pokračoval trochu jinak.

Nehodlám mlátit prázdnou slámu a opakovat to, co se píše ve všech ostatních recenzích. Ty veskrze pozůstávají z toho, že vyjmenují 50 různých činností, které můžete v GTA5 provozovat, a uzavřou tím, že "to je teda bomba, 95/100".

Já se záměrně soustředím na věci, které mi u GTA5 vadily a o kterých se dle mého názoru málo mluví. A předpokládám, že znáte základní parametry této hry, stejně jako předchozí díly série.

Nejdříve něco k příběhu, respektive ke třem hrdinům, jejichž osudy se v GTA5 protínají:

• Franklin je černoch z chudé čtvrti, který jede v drogách a podobných věcech a chtěl by toho nechat. Ale je to těžké a zločin je tak lákavý...
• Michael je chlapík ve středím věku, který (nepříliš poctivě) přišel k bohatství, má luxusní dům a auta, má rodinu, ale všichni její členové ho nesnáší a on si není jist, jestli se má zastřelit hned, nebo předtím vystřílet nákupní středisko...
• No a Trevor žije uprostřed pouště, má zde své malé drogové impérium a je to prostě megapsychopat. Je to zdaleka nejzábavnější postava, jejíž cutscény jsou místy lepší, než Tarantinovy filmy a několikrát jsem si při nich řekl "Tak to je fakt hustý, to jsem fakt nečekal".

Scénář, dramaturgie, herecké výkony a především hlasy hrdinů jsou v GTA5 naprostou špičkou a ve videohrách téměř nemají konkurenci (obzvlášť s přihlédnutím k tomu, jaká spousta cutscén ve hře je). Výborná je např. gangsta mluva černochů, kdy tvůrci údajně použili skutečné členy gangů, takže výsledkem je neuvěřitelný negerský slang - kterému, obávám se, většina Čechů nebude rozumět ani se zapnutými titulky.

Z cutscén v GTA5 by se dal smontovat zábavný gangsterský film, nebo spíš pětihodinová televizní minisérie. A bylo by to fajn.

Tohle ovšem nemá být televizní minisérie, nýbrž videohra. A zde narážíme na typický současný a stále se prohlubující videoherní problém, kdy se cutscény mohou poměřovat s hollywoodskou profi produkcí, ale mezi nimi hrajete mise, kdy se z těch zajímavých hrdinů stávají stupidní automaty, které opakují dokola několik stejných hlášek a přesně se drží naskriptovaných událostí. A ty zajímavě napsané a zahrané cutscény musí směřovat k oněm herním misím. V praxi to vypadá tak, že přibližně polovina cutscén má takovýto průběh:

Někdo: "Yo, motherfucker, udělej pro mě tenhle džob."

Hrdina: "Yo, motherfucker, nasrat, nic dělat nebudu, už jsem toho nechal."

Někdo: "Yo, motherfucker, udělej pro mě tenhle džob, fakt musíš." 

Hrdina "Tak jo."

O scenáristickém talentu tvůrců svědčí skutečnost, že vám většinou nedojde, jak se tato motivace opakuje a jak nesmyslné to z dramatického hlediska je.

Miroslav Táborský ve své zatím nejslavnější roli

Ve hře je opět přítomen humor, ale nemohu se zbavit dojmu, že už ze sebe tvůrci to nejvtipnější dostali v předchozích dílech a že jim poněkud docházejí nápady. Je mi jasné, že ten humor je ZÁMĚRNÉ infantilní, sexistický, machistický atd... Ale když se například burza ve hře jmenuje BAWSAQ (místo skutečné burzy NASDAQ), protože se to vyslovuje podobně jako "ball sack" ("šourek"), tak mi to nepřijde vtipné, ani meta-vtipné, ani meta-meta-vtipné žádným způsobem.

Ale teď už konečně ke hře:

Mnohokrát se mi stalo, že jsem něco v rámci mise udělal lépe a rychleji, než jsem měl, ale mise tím pádem byla neúspěšná, protože jsem to neudělal přesně tak, jak si tvůrci představovali. Naštěstí mise mají checkpointy, takže se v případě FAILu nebo smrti vrátíte většinou jen o pár desítek sekund zpět. A několikrát se mi dokonce stalo, že jsem v průběhu mise zemřel a následné RETRY mě hodilo až ZA SEGMENT, VE KTERÉM JSEM ZEMŘEL, tzn. nebylo to vlastně RETRY, nýbrž SKIP. (Kromě toho GTA5 má SKIP, který se objeví pokud se vám v misi nedaří.)

Pokud máte plnit mise ve velkém sandboxovém světě, nastává (pro programátory) velký problém s tím, jak je vymyslet, aby byly zábavné, aby si hráč nepřipadal omezovaný, a aby přitom nebyly trapně jednoduché (když si hráč na každou misi vezme tank, bazuku a brnění). Mise v GTA5 jsou tím horší, čím menší volnost v nich máte. Mnohé mise jsou o tom, že musíte dojít / dojet z bodu X do bodu Y, aniž by se vám cestou mohlo něco stát. Například mise v miniponorce (kdy musíte najít 50 kusů důkazního materiálu):

1. Vlezete do miniponorky.
2. Na radaru se vám objeví červená tečka.
3. Plujete ponorkou POMALU k tečce (protože to ponorka rychleji neumí, jedete několik minut). Cestou se vám nemůže nic stát, nemůžete zabloudit, nemůžete se utopit, nemůže vám nikdo ublížit.
4. Na místě, které ukazuje tečka, se dotknete svítícího předmětu a tím ho seberete.
5. Opakujte totéž ještě 49 krát od bodu 2. Výsledek: 50 x 5 minut zábavy = PROFIT!

Těchto 50 misí se od sebe liší jen tím, že při nich vidíte různě tvarované podmořské skály (s pořád stejnými chaluhami) a někdy dokonce nějaký ten podmořský vrak.

Je to ale ještě horší: Hra obsahuje několik misí, které se nedají nazvat jinak, než cutscénami s občasnými quicktime eventy. Například jóga, nebo kontroverzní mise, ve které Trevor mučí možného teroristu. V těch pouze mačkáte tlačítka, která se (pomalu) zobrazují na displeji, čímž se animace posunuje dopředu. Možná, kdybyste byli zcela dementní, a slepí, mohlo by se vám podařit tyto mise nesplnit. Nevím. Já je splnil napoprvé a nechtěl bych je hrát znovu. Tedy, "hrát"...

To, že můžete za splnění misí získat různé medaile, pokud je provedete nějakým velmi specifickým způsobem (například pokud osobu X zabijete konkrétní zbraní Y), to pro mě nebyla ani zdaleka dostatečná motivace k tomu, abych mise hrál znovu.

Celkově se ale na misích projevuje současný videoherní trend "hlavně aby to pro hráče nebylo těžké". Tím pádem jsem většinu misí (nejméně tři čtvrtiny) dokončil na první pokus, často aniž by mi bylo pořádně jasné, co a proč vlastně v misi dělám. Jste totiž celou dobu pečlivě vedeni za ručičku: "Nastup do auta" - "Ne do tohohle, do většího" - "Jeď k zelené tečce" - "Zabij červenou tečku" - "Jeď ke žluté tečce" - "CONGRATULATIONS, 100% complete, gold medal!" Přičemž při tom "ježdění k tečce" samozřejmě máte luxusní GPS navigaci.

A zdraví se vám automaticky doplňuje, takže jsem nikdy ani nepotřeboval neprůstřelnou vestu, natož nějaké dražší brnění.

Protože jsem většinou misí rychle prosvišťěl, často aniž bych přesně pochopil, co a proč se dělo, následně jsem se v celkovém ději a postavách trochu ztrácel (někdo mluvil o "Lamarovi" a já si nepamatoval, kdo z těch deseti postav byl Lamar) a překvapilo mě, když po jedné, z mého pohledu nijak výjimečné misi, najednou naskočily závěrečné titulky. Je to zaviněno i tím, že někdy v průběhu misí postavy vyprávějí věci, důležité pro celkový příběh hry, ale nemáte čas se na ně soustředit, protože musíte například setřásat pronásledující policii.

Mezi misemi můžete volně přepínat mezi třemi hrdiny (z nichž každý má své vlastní mise). Znamená to, že když se má odehrát nějaká klíčová mise, které se účastní více hrdinů současně, musejí VŠICHNI z nich nejdříve odehrát své vlastní mise, které k této inkriminované misi vedou. Výsledkem bylo, že mi systém misí připadal více omezující, než v předchozích GTA hrách.

Hodně se také mluví o tom, že při misích vaši hrdinové spolupracují a můžete se mezi nimi přepínat - tj. například jako Michael někoho chytíte pod krkem, držíte ho, pak se přepnete na Trevora a prostřelíte tomu člověku hlavu (aniž byste trefili Michaela). Toto přehazování se ale v 90 procentech případů vyskytuje na přesně naskriptovaných místech a musíte se přepnout v přesně naskriptovanou chvíli na přesně naskriptovaného jiného hrdinu, abyste udělali něco přesně naskriptovaného. Dokud se nepřepnete, mise se neposune dál, ať děláte cokoliv.

Ale dosti o skriptování a podívejme se na ten veliký, otevřený svět, ve kterém se hra odehrává. Je to velký ostrov někde u Kalifornie (což dává dokonalý smysl vzhledem ke jménu "San Andreas") a má odhadem tak 15 x 20 kilometrů. Je to hodně, ale rozhodně to není rekord.

Například taková mapa v Just Cause 2 má srovnatelnou rozlohu, a přitom Just Cause 2 (na PS3) běží hladčeji a vypadá přinejmenším stejně dobře jako GTA5. Nic-moc grafika s častými ošklivými zuby, low-res texturami a strašidelnými umělohmotnými obličeji je hlavním důvodem, proč GTA5 nedávám 100 procent. Nutno ovšem podotknout, že především framerate a chování aut je v GTA5 neskonale lepší, než v GTA4.

Just Cause 2 má ještě jeden zajímavý aspekt: Umožnuje vám totiž, abyste si v tom velkém otevřeném světě více svobodně blbli, především pomocí svého multifunkčního háku. Samozřejmě, není to realistické. Stejně jako není realistické nic v GTA5.

Hello there, cupcake!

Místo toho, aby GTA5 bylo zábavné a snadno se v něm blblo (jako v Just Cause 2 nebo Saints Row The Third), snaží se dělat jako že jde o úžasný "living, breathing real world", což bohužel není pravda. GTA5 je o tom, že na první pohled vzbuzuje iluzi takového světa. Ale stačí velmi málo, abyste si ověřili, že auta a lidi se generují až těsně předtím, než se k nim přiblížíte na dohled, a to podle toho, ve které části mapy se právě nacházíte. Nejtriviálnější příklad: Můžete si ve městě vyhlédnout luxusní sporťák a jet za ním po dálnici až do pouště. Pak můžete ale v poušti čekat hodinu a už nikdy kolem žádné další luxusní auto neprojede - protože se v poušti nespawnují a hra rozhodně nesimuluje provoz po dálnici napříč celou mapou.

GTA5 ale nad všemi konkurenty vede v množství obsahu. Čímž teď myslím čistě množství různých věcí, které na mapě najdete - ve městě, na předměstí i v divočině. Just Cause 2 má možná podobnou rozlohu mapy, ale nemá na ní stovky domů, domků a domečků, z nichž téměř každý je unikátní. A proč je tam nemá? Ne proto, že by to tvůrci technicky nezvládli, nýbrž proto, že neměli rozpočet na to, aby jim stovky lidí několik let ty domečky modelovaly. Tvůrci GTA5 ty peníze měli, takže na mapě najdete tuny zajímavých zákoutí, ale o to depresivnější je ten pocit, když zjistíte, že s 99 procenty těch zajímavých staveb se nedá nic - ale vůbec nic - dělat. Naprostá většina dveří (oken, bran) je vám navždy zavřena a nikdy se nedozvíte, co je za nimi (samozřejmě, není tam nic). Lezete několik minut na vrcholek vysokánského jeřábu a nahoře je v lepším případě nějaký collectible předmět, v horším případě nic. Nemůžete vlézt do kabiny a jeřáb ovládat. Můžete se jen rozhlédnout kolem, vyfotit se a zase slézt (nebo seskočit padákem). V tomto ohledu je otevřený svět GTA5 dokonce méně interaktivní, než předchozí díly. V GTA3 se například dal ovládat vlak. V GTA5 to nejde a jezdí si stále podle svého...

Je to skoro jakýsi specifický případ fenoménu "Uncanny valley". Stoupnete si na kopec, rozhlížíte se kolem sebe a připadá vám, že se kolem vás rozprostírá realistický svět. Jako kdyby se vám splnil ten sen, který jste měli od dob nejstarších osmibitových her - dojet až tam k té hoře, co je vidět na obzoru, a podívat se co tam je. Dojedete tam, je tam dům. Ale je to (stejně jako ostatní domy) jen Potěmkinova vesnice, maketa, se kterou se nedá nijak interagovat. Její dřevěnou verandu nemůžete rozbít ani bazukou. Žádné okno nemůžete rozstřelit ani kulometem. Travička kolem je odolná vůči plamenometu... Je to skoro jako v nějaké strašidelné noční můře a je to tím, že hra ve vás svým zdáním reality vyvolává obrovská očekávání, která není schopna naplnit.

Ano, zastřelil jsem vlka samopalem. Protože jsem badass.

GTA5 nemá návod. V herní krabici je jen mapa. Neexistuje PDF nebo HTML návod, který bych si mohl prohlédnout na webu nebo stáhnout na harddisk. Na oficiálních stránkách je návod v podobě aplikace pro iPhone, Windows a MacOS - takže já mám smůlu, neboť mám Linux a Android. Všechno se musíte naučit buď sami, nebo si přečíst tooltipy, které na obrazovce vyskakují a velmi rychle mizí - naštěstí si je můžete zpětně dohleda v pauzovacím menu.

Stejně tak mám smůlu s mobilní aplikací "iFruit", s jejíž pomocí mohu cvičit svého psa, který mi pak ve hře pomáhá (a také si customizovat auta). Bohužel, hru jsem dohrál a psa jsem cvičit nemohl, aplikace je totiž k dispozici jen pro iPhone. Android verze je "coming soon". Tři týdny po uvedení hry na trh a pořád nic? To není "soon", to je "very, very late"... Nicméně, nepřítomnost vycvičeného psa mi ve hře nijak nevadila. Naopak se obávám, že by pak byla směšně jednoduchá. Je to prostě jen jedna ze spousty činností, které ve hře můžete provádět.

Čímž se dostáváme k tomu, že mnohé z oné "plejády aktivit", které se v GTA5 vyskytují, jsou zbytečné, nebo nepříliš zábavné.

• Během celé hry jsem nikdy nenakupoval nic v Ammu Nation - s výjimkou misí, kde bylo nepřeskočitelnou součástí úkolu koupit něco konkrétního v Ammu Nation. Jinak jsem vždycky měl dostatek zbraní i všeho střeliva a neměl jsem téměř žádnou potřebu přepnout z defaultní rychlopalné zbraně na nějakou jinou.
• Během celé hry jsem nikdy nepoužil speciální schopnosti Michaela a Trevora (které jsou si dost podobné a zpomalují čas při přestřelkách). Prostě jsem je nepotřeboval. Užitečná byla pouze Franklinova schopnost zpomalit čas a zlepšit manévrovatelnost při jízdě vozidlem.
• Ve hře je asi 20 samostatných závodů (na vodě i na souši). S výjimkou dvou nebo tří jsem všechny dojel napoprvé na prvním místě. Jezdil jsem je totiž samozřejmě s Trevorem, jehož speciální schopnost je činí směšně jednoduchými.
• V průběhu celé hry jsem hrál jednou na burze a dále jsem neměl potřebu. Je to příliš složitý a zdlouhavý způsob, jak vydělávat peníze (i když v mnoha okamžicích přesně víte, jak úspěšná mise pohne s kurzem akcií), obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že peníze k ničemu nepotřebujete. Po skončení hry mají dvě z mých tří postav několik desítek milionů dolarů a nemají si za ně co koupit - jediná zbývající nemovitost na prodej je golfovvý klub, a ten stojí 150 mega, tudíž na něj nemám (protože jedna postava nemůže nijak předat peníze jiné). Odhaduji, že kdybych si ho koupil, dostanu k dispozici speciální golfovou čepici, nebo něco podobného.

To nejúžasnějí, co GTA5 z herního hlediska nabízí, jsou improvizované, neskriptované sekvence ve stylu akčních filmů Michaela Baye (kdy je vidět, jak dobře systém podvádí, že to vypadá skoro jako kdyby na vás ta policejní auta skutečně na tom kopci čekala):

V této konkrétní sekvenci je sice pár střihů (a dodělaná hudba), ale něco velmi podobného můžete ve hře zažít v reálném čase (včetně těch změn kamerových úhlů).

Takováhle sekvence zachycuje to, co bych si představoval pod pojmem "zábavná sandboxová hra". Ovšem když se naučíte hrát takhle profesionálně, nezbývá vám mnoho dalšího, co byste ve hře mohli dělat, než zničit dalších 50 policejních aut a 10 policejních helikoptér...

GTA5 má multiplayer mód, který nemohu recenzovat, protože k dnešnímu dni stále pořádně nefunguje (sami tvůrci tvrdí, že jde o betu, já bych to označil spíše termínem "pre-alpha"). Zažil jsem pouze jedno multiplayer sezení, kdy hra běžela přibližně správně, a značně depresivně na mě působilo půl tuctu gangsta hardcore niggas na obrazovce, kteří spolu online mluvili hlásky deseti- až dvanáctiletých Francouzů, jimž jsem rozuměl rozuměl jenom "pyt, pyt, pyt". Z oněch asi dvou hodin, kdy servery náhodou fungovaly, jsem získal dojem, že všechny ty drobné chybičky při boji v singleplayer módu (nepředvídatelný auto-aim, ještě nepředvídatelnější auto-cover) se v multiplayeru mění v nepříjemné a neférové bugy. Nicméně, multiplayer nehodnotím a je možné, že se z něj časem vyklube něco zajímavého. Viz třeba PlayStation Home, který byl při svém spuštění nepoužitelný mega ultra shit, a dnes to dotáhl na celkem použitelný normální shit.

A teď se asi budete divit, proč dávám 90 procent něčemu, o čem jsem celý článek psal především zápory. To je jednoduché: GTA5 má své klady, ale o těch se hodně mluví a píše jinde a jsou jasně patrné z videí, tudíž necítím potřebu je vyjmenovávat. A je neoddiskutovatelné, že GTA5 má takovou spoustu obsahu, že rozhodně stojí za těch 1499 Kč (nebo kolik), za které se prodává. Například jenom závodění na vodních skůtrech a lodích (fyzika vody je velmi vydařená!) by vydalo za slušnou samostatnou hru, jejíž nákup bych za pár stovek doporučil. Stejně tak závodní mise v autech. Stejně tak přestřelky (některé). Možná i golf. Plus několikahodinový slušný gangsterský film. Je to taková spousta obsahu, že ty desítky hodin zábavy (převážně) rozhodně stojí za ty peníze.

Problém mám (kromě grafiky, kterou jsem na PS3 už viděl lepší) s tím, že to zjevně není úplně dodělané (spousta budov a událostí se jistě "otevře" až později, v rámci updatů nebo DLC, nemluvě o online módu), a že to celé nedrží příliš dobře pohromadě, jako jeden celistvý zážitek. Při recenzování filmu by něco takového byla naprosto zásadní vada. Při recenzování videohry to vadí podstatně méně a dá se to hodně vykompenzovat vloženými penězi a člověkohodinami.

Když můžete v rámci GTA5 jít do kina dívat se tam na vtipný desetiminutový italský artfilm, je to zábavné. Ale rozhodně nebudete mít potřebu vidět ho více než dvakrát. A teď si představte, že na něm nějaký tým lidí musel pár desítek hodin pracovat. Já osobně NECHCI, aby tohle byla budoucnost videoher (což je mi samozřejmě prd platné, že to nechci).

GTA5 je kolosální, opulentní dílo, které válcuje ostatní svou kolosálností a opulentností, a je víceméně jedno, jak je kvalitní. Byl jsem vlastně rád, že jsem ho víceméně "dohrál" a můžu se od GTA5 vrátit k Diablu 3 (o jeho konzolové verzi napíšu někdy záhy).