Recenze: Zmizení [Prisoners] - 90%

(Může vám připadat, že o ději prozrazuji příliš, ale schválně se omezím jen na to, co je v traileru. I to je ale celkem dost, takže můžete přeskočit až za trailer...)

Rodiny Doverových a Birchových žijí v malém americkém městečku a kamarádí se. Obě rodiny mají dvě děti. Jednoho dne zmizí oběma rodinám jejich malé holčičky. Jediná stopa: Neznámý karavan, který před zmizením hočiček parkoval na jejich ulici.

Případu se ujímá detektiv Loki (Jake Gyllenhaal). Brzy je polapen řidič karavanu - mentálně postižený mladík Alex (Paul Dano), který moc neví, co se kolem něho děje. Po děvčatech nikde ani stopa. Alex netuší, na co se ho detektivové ptají. Otec Keller Dover (Hugh Jackman) je ale přesvědčen, že Alex něco ví, nebo dokonce své postižení jen hraje.

Alex je propuštěn, po děvčatech pořád ani stopy, Kellerovi a Birchovi jsou zoufalí. Loki pátrá a objevuje bizarní skutečnosti, které ale nevedou k uneseným děvčatům. Keller se dále utvrzuje v tom, že Alex něco ví, jenom to nechce/nemůže říct. Takže se rozhodne Alexe unést a mučit ho tak dlouho, dokud neprozradí, kde jsou děvčata...

Občas se stane (a je to příjemný pocit), že se objeví zničeho nic film, o němž předem nic nevím a od první minuty mě zaujme. To byl případ Zmizení od kanadského režiséra, od kterého jsem nikdy nic neviděl (i když natočil jeden oscarový film). Film začíná scénou, ve které Keller Dover se svým synem loví jelena. Úplně normální scéna, která nám má představit dvě z hlavních postav. Ale v tomto filmu je natočena zlověstným, plíživým způsobem, který by se hodil do hororu nebo do Sedm. A s citováním Otčenáše.

A atmosféra nepolevuje. Film je velmi kvalitně vypilovaný do nejmenších detailů, takže i když měl dvě a půl hodiny (!!!), většinu času jsem byl solidně napnutý, obdivoval jsem sychravou kameru Rogera Deakinse a vynikající herecké výkony všech zúčastněných.

Samozřejmě, nic z toho by nebylo k ničemu, kdyby film neměl kvalitní scénář. Na něm se mi líbilo, že dvě hodiny přináší stále nová a nová bizarní fakta, která spolu zjevně nějak souvisí, ale my dvě hodiny netušíme, jakým způsobem, a přesto jsme téměř neustále napnuti (trochu podobně jako v Nejvyšší nabídce). A otázka "Kde jsou ta dvě děvčata a jsou ještě živá?" zdaleka není jedinou, která musí být zodpovězena.

Každá drobnost může být pro diváka důležitá. Proč se detektiv Loki občas chová tak divně a má tik? Má nějaký význam, že Kellerův otec kdysi spáchal sebevraždu? Nebere Kellerův syn zmizení sestry nějak podezřele na lehkou váhu?? A když to už už vypadá, že to do sebe všechno začíná zapadat, objeví se zcela nový zvrat nebo nová postava, a děj opět odbočí někam jinam. Přičemž divák často má více informací, než hrdinové filmu, a může se tudíž zabývat tím, co zajímavého ta která postava udělá, až zjistí, jak se věci doopravdy mají. A většinou to není příjemné pomyšlení.

Zmizení rozhodně není příjemný film. Kromě pár fyzicky nepříjemných scén je především prostoupen tíživou depresí, neštěstím, traumaty, zoufalstvím a tak dále. V tom se může docela zdatně měřit s nejlepšími kousky Davida Finchera.

Mám jediný drobný problém: Ve filmu se toho hodně stane a hodně je řečeno. V některých scénách dost kulometně. Divák by si to měl všechno pamatovat, aby mu pak do sebe všechno zapadlo v závěrečné půlhodině. Trvalo nám (ve čtyřech lidech) pár minut, než jsme po skončení filmu dali dohromady všechny indicie a došli k názoru, že ten konec dával smysl a žádná podzápletka nezůstala nesmyslně nevyřešená. Rozhodně se ale vyplatí dávat při filmu pozor, protože ledacos důležitého je zmíněno jen v jedné větě a později, když se to stane důležitým, to není znovu opakováno pro sklerotiky...

Zmizení je nečekaně kvalitní detektivka i kvalitní psychothriller a talent kouká z každé jeho sekundy. Skoro jako kdyby šlo o velmi dobrou adaptaci nějakého slavného románu.