Recenze: Nepravděpodobná romance - 50%

Luisa (Berenika Kohoutová) je v blázinci, protože si toho hodně prožila. Zabil se jí manžel, její lesbická milenka (Alžběta Pažoutová) udělala cosi extrémního, chtěl ji znásilnit zaměstnavatel, a tak dále...

Od prvních minut filmu je jasné, že jde o ambiciózní film, protože je vyprávěn nechronologicky. Tedy hned na začátku uvidíme něco velmi vypjatého, a pak se scény míchají, a až po nějaké době nám docvakne, že "teď" je blázinec a všechno ostatní jsou vzpomínky.

Luisa tedy vegetuje v blázinci (s občasnými vycházkami), vzpomíná a vypráví své vzpomínky starému psychiatrovi, který se vyznačuje tím, že dělá snad úplně všechny věci, které psychiatři nesmějí dělat - s výjimkou znásilňování mladých pacientek, bohužel...

Zpočátku jsem byl celkem dobře naladěný, protože těkavá, polodokumentární syrovost byla docela působivá - včetně několika scén, ve kterých zjevně účinkují skuteční pacienti psychiatrického ústavu. Působilo to jako sled dobře řemeslně natočených krátkých scének, jako natáčejí například studenti filmových škol v rámci závěrečných prací. Ale každá pětiminutová scénka na zcela jiné téma, a s velmi proměnlivou kvalitou hereckých výkonů (od skvělých k téměř neakceptovatelným) - a tím nemyslím ty skutečné chovance.

Asi do poloviny filmu jsem stále čekal, že už to do sebe všechno nějak zapadne a začne nějaký "tah na branku", tzn. ukáže se, o čem vlastně film je a proč existuje. Po polovině filmu mi začalo docházet, že film má buď nějaké úplně zásadní odhalení až úplně na konci (jako například že se to vůbec nestalo a zdá se to tomu primářovi), nebo že nemá žádnou pointu. Bohužel, pravdou byla varianta B.

Nepravděpodobná romance by mohla být o spoustě docela zajímavých věcí. Například o lesbické lásce. Nebo o zneužívání žen a co proti tomu ženy dělají. Nebo o zakázaném vztahu psychiatra s pacientkou. Nebo o pomstě. Nebo o erotice a sexu. Ale není o ničem z toho!

Je v něm spousta elementů všech výše zmíněných motivů - tady kousek Nebezpečné metody, tady kousek Liberaceho (s ženskými), tady kousek Přeletu kukaččího hnízda, ale vše je jenom načato a pak se zase děje něco jiného (co se možná dělo předtím, nikoliv potom, protože film je nechronologický) a postavy se zase chovají úplně jinak.

Nejzásadnější dojmy, které ve mně film vzbudil, byly:

• Všechny postavy jsou divné a nepředvídantelné, ale nikdy se nedozvíme proč (pokud vysvětlení zní "Jsou divné, protože jsou blázni", tak to sice má logiku, ale není to důvod, natáčet o tom celovečerní film!)
• Ty dvě ženské v hlavních rolích jsou hysterické rozmazlené krávy
• Ten režisér by mohl natočit něco zajímavého, kdyby měl dobrý scénář a dramaturga

Normálně to nedělám, abych zůstal nepoznamenán, ale v tomto případě jsem letmo nahlédl do oficiálních distribučních materiálů, abych se z nich třeba dozvěděl, co to celé mělo znamenat. A zde jsem se dočetl, že celý film není realita, nýbrž záznam života duševně postiženého děvčete, vyprávěný z jejího subjektivního úhlu, a navíc natočen na motivy skutečných událostí!

Pokud je to pravda, tak je, obávám se, tento film ještě nepodařenější, než jsem si myslel původně. Především v něm nebyly žádné scény, které ve mně vzbuzovaly dojem, že se dívám na něco jiného, než na záznam objektivní reality - žádné lynchovské podivnosti, žádná snová atmosféra, žádný originální mix obrazů a hudby, jako v traileru - nic takového. Kromě toho ve filmu vidíme dost scén, ve kterých se hrdinka vůbec nevyskytuje (tzn. těžko mohou být jejími vzpomínkami).

A konečně, pokud to celé je natočeno na motivy skutečného vyprávění chovanky psychiatrického ústavu, pak to vysvětluje nanicovatost celého děje a absenci zápletky, a je to další potvrzení mé teorie, že chovanci psychiatrických ústavů většinou nebývají dobrými scenáristy... S výjimou Lindelofa, samozřejmě.

P.S: Režisér a scenárista filmu Ivan Vojnár hraje toho starého psychiatra.