Recenze: Parchanti spí dobře [Les salauds / Bastards] - 30%

(Oficiální synopse od distributora:) V temném thrilleru z noční Paříže se námořní kapitán Marco Silvestri (Vincent Lindon) vrací narychlo na souš, aby pomohl své sestře Sandře. Sandřin manžel spáchal za tajemných okolností sebevraždu, rodinný podnik se potápí a dcera Justin má psychické problémy. Zprvu se zdá, že za vším stojí bohatý a mocný obchodník Edouard Laporte. Marco se proto přistěhuje do domu, kde žije Laporteova krásná milenka (Chiara Mastroianni) s jejich malým synem, a osnuje pomstu mocnému nepříteli. Postupně ale zjišťuje, že věci nejsou tím, čím se zdají být.

STEJNĚ JAKO SOVY!!! (dodávám já)

Opět se musím uchýlit ke svému oblíbenému sloganu: "Nechápal jsem, o čem kurva ten film je".

Ale tentokrát musím zdůraznit, že přesně tak to Claire Denisová, jeho autorka, chtěla až do jeho úplného konce. Celý film je totiž záměrně vyprávěn VELMI napřeskáčku a VELMI pomalu, takže je veliký problém poskládat si, co se v něm vlastně dělo, obzvlášť když si některé jeho postavy jsou dost podobné.

Od Denisové jsem kdysi viděl film Sama v Africe, který byl také dost bizar, ale Parchanti spí dobře jsou v tomto ohledu ještě mnohem dál, což je pro můj vkus už příliš daleko, takže jsem měl tendence věnovat se místo luštění dějové posloupnosti něčemu užitečnějšímu, například spánku.

Je bez debaty, že některé scény mají hypnotickou kvalitu (především díky pomalé kameře, všudypřítomnému šeru a kolovrátkové Casio hudbě od Tindersticks). Také jistě některé diváky potěší, že film končí (film, nikoliv příběh) masturbací tlustého pána (detailní záběr!) a znásilněním mladého děvčete kukuřičným klasem. Ale celý film předtím je příliš málo masturbací a znásilňování, takže jsem na konci rozhodně neměl chuť ani sílu snažit zpětně pochopit, jak to do sebe všechno zapadlo.

Opakuji, že jsem nejméně tři čtvrtiny filmu byl zcela mimo a nechápal jsem nejen motivaci postav, ale ani chronologické pořadí různých scén a kdo je kdo (například kolik různých ženských postav ve filmu vystupuje a jestli spolu mají navzájem něco společného). Asi tři čtvrtiny úvodního distributorského odstavce pro mě i po zhlédnutí filmu představovaly zcela nové informace!

Tohle je prostě ART s velkým F.

Film je velmi nízkorozpočtový, takže průstřel trupu je znázorněn malou červenou skvrnou na (neděravé) košili; havárie auta je znázorněna záběrem na ubíhající silnici a pak střihem na auto, stojící u stromu a lidi ležící v jeho okolí; a použitá kukuřice vypadá nerealisticky. Tím se film liší od Holy Motors, které jsou podobně mimo, ale aspoň jsou občas občas zajímavě bizarně vizuální a mají originální výpravu.

Někteří (pseudo)intelektuálové jsou z Parchantů nadšeni, ale dovolte mi ilustrovat jejich pomýlení na krásném příkladu, na který jsem náhodou narazil, když jsem se snažil někde najít, o čem vlastně film byl, a přečetl jsem si první dvě recenze:

Tento art lover o filmu píše: "Marco rents an apartment in the building he lives, but unexpectedly becomes passionate lover of Laporte’s wife Raphaelle".

Zatímco jiný art lover píše: "Marco crafts a plan to take revenge on Laporte, the first step of which involves him beginning a torrid affair with Laporte’s younger girlfriend Raphaelle".

Tedy, oběma se film velmi líbí, ale jeden se domnívá, že Marco začal vášnivě píchat Laporteho manželku a byla to náhoda, protože se mu líbila, zatímco druhý je přesvědčen, že šlo o pečlivě připravený plán pomsty a že to nebyla manželka, nýbrž přítelkyně. A to se bavíme o ústřední zápletce filmu. Můžete si představit, co si asi tito recenzenti odnesli z vedlejších dějových linií. Ale nevadí jim to.

A to je pro mě v jistém smyslu také definice artfilmu...

P.S: Po projekci to na pánských záchodcích vypadalo velmi napínavě, samé debaty typu "Asi jsem to pochopil s těmi pornofilmy, ale proč tam teda vůbec byl ten námořník?", kterých jsem se neúčasntil, jen jsem pobaveně naslouchal.