Recenze: 47 róninů [47 Ronin] - 40%

"47 róninů" je velice slavná japonská historická událost, ve které šlo o to, že se 47 róninů (degradovaných samurajů) rozhodlo pomstít svého pána (nespravedlivě popraveného), přestože věděli, že si tím všichni vyslouží potupnou smrt.

Tato událost, již mnohokrát zpracovaná v nejrůznějších japonských médiích, se vyznačuje mimo jiné tím, že se v ní nevyskytovali žádní:

• Čarodějové
• Démoni
• Draci
• Osudoví milenci
• Potetovaní mutanti
• Zlobři s železnými koulemi
• Lodě
• Kouzla
• Plamenomety
• Ninjové
• Teleportovací mniši
• Nejaponci
• Kung Fu

Nyní vzniklo první nejaponské filmové zpracování této události, které všechny tyto prvky obsahuje. Jeho hrdinou je polojaponec a polodémon Kai (Keanu Reeves), který se dá s partou róninů dohromady a pomáhá jim v jejich pomstě, protože ten, komu se chtějí pomstít, hodlá pojmout za manželku dámu, již Keanu miluje. Pochopitelně.

A padouchovi pomáhá zlá čarodějka, které se může Keanu postavit jen za pomoci svých kamarádů, "hodných" duchů. Pochopitelně.

Aby bylo jasno: Nevadí mi, že tento film nemá téměř nic společného se skutečnými událostmi (nebýt čísla "47", asi by mi vůbec nedocvaklo, že s nimi nějak souvisí). Neměl bych nic proti tomu, kdyby se reálná historická událost v rukou filmařů změnila ve videoherní akční CGI orgie a kouleli bychom bulvami, jak všechno lítá vzduchem, vybuchuje, střílí z toho magická energie a Keanu do toho kope.

To se ale bohužel nestalo a je nutno pochválit střihače traileru, který takový dojem navozuje. Ve výsledném dvouhodinovém filmu je totiž celkem jen asi 15-20 minut akčních / trikových scén a zbytek je o tom, jak si lidé povídají v místnosti, v lese, v zámku nebo na louce. Rozhodně to není akční triková fantasy, ale spíš historická televizní inscenace, do které je (dost rušivě) nacpáno pár výpravnějších scén. Například ten démonicky potetovaný chlapík, který v traileru tak vyčnívá, je ve filmu celkem 20 sekund a nedozvíme se kdo to je a proč tam je.

Pro diváky, neznalé předlohy (tj. pro většinu), budou následkem špatného scénáře některé zvraty příběhu dost nepochopitelné. Například se nijak neřeší ta skutečnost, že úvodní čin, následkem kterého se daly všechny události do pohybu, byl způsoben omámenou obětí, která nevěděla, co dělá (což ostatní vědí, ale neřeknou to tomu, komu by ty to říct měli, aby se vše vysvětlilo a msta se nemusela konat). A přiznávám se, že jsem vůbec nepochopil scénu, ve které jsou róninové nalákání do pasti, pak je jich velké množství brutálně zmasakrováno (což vidíme na plátně), jejich protivníci si myslí, že je rozprášili, ale následně v táboře vidíme, že jich valná většina žije a Keanu říká "teď máme výhodu, protože nepřítel si myslí, že nás rozprášil". No, bohužel, já si to v tu chvíli myslel taky, Keanu, a byl bych rád, kdyby mi to nědo chápavější než já vysvětlil.

Mimochodem, Keanu se většinu příběhu drží jaksi podivně stranou, většinu scén za něj oddřou Japonci, a on se vždy zjeví jako deus ex machina, když je něco potřeba. Což je škoda, protože je docela vidět, že mu na filmu záleželo.

"I know Kung Fu"

Nejzásadnější vadou na kráse je ale režie neznámého skorodebutanta, který točí akční scény nepřehledně a neepicky, a naprosto se mu nedaří budovat atmosféru a zajímavě vizuálně vyprávět. Příkladem nenápaditosti budiž scéna, kdy někdo řekne "Hoďte ho na rok do díry", hrdina je hozen do díry, následuje zatmívačka, pak titulek "O ROK POZDĚJI", a zarostlý hrdina je vytahován z díry...

Ve filmu je mnoho scén, kdy má někdo osudově zpomaleně přicházet, odcházet, klanět se, páchat seppuku, nebo se přiznávat ke zločinu či zapovězené lásce. Dokážu si představit, jak dobře musely znít ve scénáři. Ale ve filmu naprostá většina z nich vůbec nefunguje. Nudné kamerové úhly, televizní vzhled kostýmů a kulis, otrocký střih, nudná hudba, nenápaditě kopírující Hanse Zimmera (viz Poslední samuraj)...

Což mi připomíná, že amerikanizovaný Poslední samuraj s Cruisem sice nezachycoval japonskou mentalitu a společnost bůhvíjak působivě, ale byl v tomto ohledu podstatně úspěšnější, než 47 róninů.

Rozhodně nejde o film, který by byl vhodný pro děti - má příliš spletitý děj, rozvláčné tempo a nic, co by připomínalo happyend. Přesto se český distributor rozhodl vyrobit k němu české znění, které není vyloženě špatné, ale rozhodně nepomáhá navozovat atmosféru japonského feudálního mystična a exotiky. (Existují i titulkované kopie, ale novinářům byla z nějakého důvodu promítnuta dabovaná.)

Tenhle film je opravdu obrovsky promarněnou šancí, protože to vypadá, že stál slušné peníze...