Recenze: Klub poslední naděje [The Dallas Buyers Club] - 90%

Píše se rok 1985 a Ron Woodroof (Matthew McConaughey) je typický texaský vidlák. Má rád rodeo, chlast, kokain a heterosex. Nemá rád imigranty, intelektuály a buzeranty.

Když se při náhodném lékařském vyšetření dozví, že má HIV a zbývá mu měsíc života, považuje to za špatný vtip, protože "přece není homouš". Pak začne bojovat o přežití, což znamená, že zprvu podplatí zřízence v nemocnici, aby pro něj kradl experimentální HIV lék, který se zde testuje. Tato léčba ale není příliš úspěšná (možná i proto, že ji Woodroof kombinuje s intenzivním chlastáním a koksem).

Pak se Ron dozví, že v Mexiku existuje doktor s alternativními léky. Když si na sobě ověří jejich kvalitu, rozhodne se začít na nich vydělávat, pašovat je do USA a zde je prodávat HIV pacientům.

Protože je zakázáno prodávat neschválené léky, Woodroof to vyřeší založením "Buyer's clubu", což znamená, že dává léky zadarmo všem, kteří jsou členy klubu. A členství v klubu je placené.

Aby to Ron lépe zvládal, sežene si obchodního partnera, což je exhibicionistický transvestita Rayon (Jared Leto). FDA (úřad pro kontrolu léčiv) jim ale stále hází klacky pod nohy, takže jejich "Buyer's club" (v názvu filmu bez apostrofu) je nucen ke stále bizarnějším pašerácko-právním kličkám (včetně falšování receptů v tokijských ordinacích). Ale od původní Woodroofovy diagnózy uplynulo už mnoho měsíců a on je pořád na světě...

Film vznikl na motivy skutečných událostí, o kterých si můžete přečíst zde. To ale uvádím jen pro zajímavost, protože film se od skutečnosti velmi zásadně liší a nedoporučoval bych vám někde tvrdit, že "takhle to tehdy doopravdy bylo" (například Rayon neexistoval[a], stejně jako sympatická doktorka [Jennifer Garnerová]).

Režisér Jean-Marc Valée je víceméně neznámý, já od něj nic dosud neviděl, a když jsem šel na tento film, tak jsem vůbec netušil, o čem bude. Což bylo super, protože jsem neustále (nebo aspoň první polovinu filmu) byl překvapován, jakými kličkami se děj ubírá.

Nejvíce se určitě bude mluvit o McConaugheym a Letovi - tedy o tom, co kvůli tomuto filmu udělali se svými těly.

Dvakrát tentýž Matthew McConaughey

To je ale dost nefér, protože zhubnout může téměř kdokoliv (obzvlášť když za to dostane pár set tisíc dolarů) a nemá to nic společného s hereckým talentem.

Mnohem důležitější je, jak skvělý herecký výkon oba předvádějí! McConaughey mi dosud ve většině svých filmů připadal nesnesitelný nebo nezajímavý, v lepším případě přijatelně zábavný. Rozhodně ne herecky zajímavý.

V Klubu poslední naděje se mu ale podařilo ztvárnit chlapíka, který je zavrženíhodný, bigotní, hloupý hajzl, zůstane jím většinu filmu, a přesto si získá naše sympatie. Stane se o trochu méně bigotním a homofobním, což samozřejmě očekáváme, ale je to natočeno tak, že nám to nepřipadá jako typické hollywoodské klišé. A přestože je film o velmi vážných věcech, McConaughey hraje svou postavu se spoustou fungujícího humoru, který se z jižanské vidláckosti pozvolna mění v cosi trochu sofistikovanějšího.

To ale samozřejmě funguje i díky tomu, že film je dobře napsaný a zrežírovaný. I když neměl příliš vysoký rozpočet, dobová atmosféra je velmi působivá (a to nejen v Dallasu a okolních vesnicích, ale také třeba v Tokiu). Celkový feeling filmu velmi zručně balancuje na hraně mezi hollywooským standardem a nezávislým artem (roztřesená ruční kamera, rozostřené záběry).

Jenom je škoda, že v poslední třetině se film stane podstatně předvídatelnějším a je z něj "jenom" kombinace Filadelfie a Erin Brockovich. Ale pořád je lepší a méně patetický, než oba zmíněné.

P.S: Autor českých titulků (jehož jméno jsem nezaznamenal) si velmi dobře poradil s extrémně květnatými jižanskými nadávkami, ale nasekal pár chyb v úplně základních, nekomplikovaných obratech, například "We wanna help" přeložil "Potřebujeme pomoc", což poněkud obrací smysl věty a celé scény.