Recenze: Krásno - 40%

[Následující dva odstavce jsou text distributora] Příběh začíná příjezdem dvou hlavních hrdinů do rodného Šumperka. Následuje zjišťování rodinné historie jednoho z přátel, zápletky kolem dědictví a nevyjasněných úmrtí rozjíždí spirálu cynických, místy vtipných, ale hlavně zamotaných situací. Jednou rozjetý kolotoč událostí se už špatně zastavuje...

Krásno je film natočený na základě skutečných událostí. I když byly tyto události tragické a hrozné, způsob, jakým se postavy příběhu chovaly, jednání lidí zapletených do této věci, bylo často tak absurdní a až neuvěřitelně směšné, že jsme se rozhodli, že o smrti maminky mého nejlepšího kamaráda natočíme právě komedii. Černou, ale přesto komedii.

Český film Krásno patří k nejzajímavějším filmovým WTF posledních měsíců.


Režíroval ho a spoluautorem scénáře je Ondřej Sokol, divadelní a televizní režisér, který Krásnem celovečerně debutuje. a Hraje také jednu z hlavních rolí.

Sokol má na debutanta velmi slušně zmáknutou technickou stránku natáčení, takže je vše efektně nasvíceno, kamera většinou ví, co dělá a proč to dělá, střih dává smysl a hudba (Jan P. Muchow) dodává velmi slušnou atmosféru. Také herci předvádějí velmi slušné výkony, i když se sluší upozornit, že čím zvučnější jméno, tím je na plátně méně (například Matásek a Roden mají jen větší camea).

Co je to ale všechno platné, když se tvůrcům vůbec nepodařilo odprezentovat, o čem to vlastně celé má být.

Základní zápletka je o tom, že dva chlapíci "pátrají", zda náhodou matku jednoho z nich (která zemřela při autonehodě) nezabil její manžel se svou tehdejší milenkou (a nynější manželkou). Proč si to ti dva chlapíci myslí? Prostě "mají takový pocit". Nemají jediný důkaz, během celého filmu žádný důkaz nevypátrají, a k činu se nikdo nepřizná.

No a na tuto kostru-nekostru je nabaleno několik podzápletek, které jsou povětšinou absurdní, spolu nesouvisející, ale v některých chvílích jsou slušně vtipné! Ale jako kdyby patřila každá do jiného filmu, což má za následek i tu skutečnost, že postavy (včetně hlavních) zcela náhodně mění své chování, od "slušných hochů" po "totální gaunery". Opravdu scenáristy podezírám, že měli v poznámkových bločcích poschovávano několik nesouvisejících "cool historek", ty smontovali do jednoho filmu a dodatečně je propojili stejnými protagonisty.

Po shlédnutí Krásna vám dojde, jak geniálně logický je vlastně scénář Pulp Fiction a jak je těžké napsat chaotický mikropříběhový film, jehož části do sebe dobře zapadají.

Tarantinovy filmy jsou zjevnou inspirací Krásna a čím je to na plátně patrnější, tím hůře výsledek působí. Tarantinovy film nejsou cool proto, že se nakonec všichni pozabíjejí, ale proto, že se postavy různými složitými kličkami dostanou do stavu, kdy se pozabíjet chtějí a je to pro ně v tu chvíli jediné zoufalé východisko. To se tvůrcům Krásna opravdu vůbec nepovedlo a když se nakonec všechno osudově završí, nevzbuzovalo to ve mně dojem osudovosti, nýbrž naprosté tvůrčí bezradnosti.

Film ale není nudný, neboť je v něm opravdu spousta zvláštních a netradičních elementů.

Například dlouhý statický noční záběr rohu šumperské hotelové restaurace, který má velmi podobnou kompozici jako tento slavný obraz:

Je to náhoda? Je to záměr? Pokud je to záměr, co tím chtěli tvůrci říct? Pokud je to náhoda, proč tam ten dlouhý záběr je? V každém případě je to záhada.

A takovýchhle záhad je Krásno plné. Záhad, u kterých mi nebylo jasné, jestli je to nějaký velmi sofistikovaný odkaz na něco, nebo je to náhodný vedlejší efekt, nebo je to neschopnost tvůrců. A jsou to záhady vizuální, herecké i scenáristické.

Uprostřed filmu je například poměrně působivá scéna, kdy se hlavní protagonisté probourají do starého, zrušeného kina, a tam si povídají o tom, že po smrti člověk sedí v kině a tam mu promítají jeho život. V tu chvíli jsem logicky začal očekávat, že protagonisté zemřou a film skončí v kině, kde jim budou promítat jejich život. To se ovšem splní-nesplní... (Spoiler!) Protagonisté sice na konci filmu zemřou, ale místo sezení v kině se koná zcela jiná posmrtná scéna, která v mých očích postrádala jakýkoliv smysl a vzala smysl i té předcházející scéně v kině. (Konec spoileru)

Znovu opakuji, že toto jsou jen dva příklady mnoha divných filmařských rozhodnutí a dějových zvratů, které v Krásnu uvidíte.

Většinu filmu jsem měl pocit, jako kdybych se díval na film Twin Peaks: Fire Walk with Me, aniž bych něco tušil o existenci seriálu Twin Peaks. Což mohou někteří z vás brát i jako doporučení.

A přesně tak jsem to myslel.