Recenze: Poslední vrchol [La última cima] - 40%

Dokument o Pablu Dominguezovi, španělském knězi, který byl obětavý, pokorný, vtipný, inteligentní, pohledný a v pouhých 42 letech se zabil při slézání hory.

Film je velmi osobní zpovědí režiséra Juana Manuela Cotela, který Domingueze poznal krátce před jeho smrtí a následně shromáždil výpovědi mnoha jeho přátel a známých, doprovodil to vlastními dlouhými monology a sestříhal z toho celovečerní film. Z toho logicky vyplývá, že ve filmu je jen velmi málo záběrů a nahrávek samotného Domingueze - protože ten po publicitě rozhodně netoužil a nejsem si jist, jestli by se mu líbilo, že je využit k takovéto propagandě.

Film měl údajně rozpočet pouhých 200 000 Euro, ale je natočen řemeslně velmi slušně. Především to znamená, že je kvalitně sestříhán a ohudebněn, většinou v efektním MTV stylu, aby byl hip a cool pro mladou generaci.

Vzpomínání má zpočátku slušné tempo, takže jsem se docela těšil.

Bohužel, po pár desítkách minut tempo značně zvolní, především proto, že tvůrci nemají co dalšího vyprávět. Naprostá většina aktérů totiž říká jen pořád dokola: "Byl to úžasný člověk, hodný, skromný, inteligentní, hezký, přivedl mě k bohu, takoví by měli být všichni kněží". Když to slyšíte téměř stejnými slovy po dvacáté, už to prostě tolik netáhne...

Naštěstí jsou osvěžující různé historky z Dominguezova života, které dávají tušit, že měl slušný smysl pro humor.

Ke konci se bohužel tento 80minutový film mění v hardcore propagandu a slyšíme věty jako "jde o to, zda chápeme sanctitas jako excelenci". Například mně o to vůbec nejde, ale chápu, že lidé, kterým o to jde, mohou být z tohoto filmu u vytržení.

Autor se celý film snaží navozovat dojem, že svou oslavou Pabla Domingueze se dopouští čehosi hrozně odvážného, ničí tím tabu a stává se mučedníkem, protože teď po něm všichni půjdou. Když jsem se ho na besedě po filmu zeptal, co tím myslel, a proč by mělo někomu vadit, že natočil film, propagující náboženství, odpověděl mi dlouhým podobenstvím o tenisu, jehož relevanci jsem nepochopil, ale už jsem ho nechtěl dráždit, protože byl rozjetý a vysvětloval, že jeho film je zázračný, neboť:

• Zabránil třem potratům
• Dostal 40 mladíků do semináře
• Líbil se nejméně jednomu ateistickému filmovému kritikovi
• Rozplakal nejméně jednoho kardinála

Jde prostě o jeden z těch filmů, které velmi dojmou někoho, kdo je předem naladěn na jejich notu. A někoho, kdo předem není na tuto notu naladěn, naštěstí příliš nenaštvou.

Pokud naopak hledáte příležitost, jak si dělat z věřících legraci, v tomto filmu jí moc nemáte. Citát mladé ženy "Vira je zárukou toho, ze nas Pán miluje", je spíše strašidelný, a k vyloženě legračním momentům patří pouze kněz, který natáčí hardcore music videa a žena, která vysvětluje, že díky Dominguezovi nešla při rizikovém těhotenství na potrat, a když pak její dítě v osmi měsících zemřelo, smála se štěstím (pokud tedy máte takovýto smysl pro humor).

Měl jsem podobný dojem jako u Dobrého řidiče Smetany, tzn. že filmaři zprznili obdivuhodný odkaz slušného člověka za účelem své propagandy.

P.S: Tvůrce filmu se snaží také vyvolat dojem, že Poslední vrchol se díky internetu a virální šeptandě stal ve Španělsku velkým komerčním hitem a (cituji) "válcoval i hollywoodské trháky". To není pravda, jak se můžete snadno přesvědčit nahlédnutím do španělských box-office žebříčků za rok 2010 (ano, film je tři roky starý).