Recenze: Vlk z Wall Street [The Wolf of Wall Street] - 80%

Skoro-epos Martina Scorseseho o skutečném člověku - Jordanu Belfortovi (Leonardo DiCaprio), který se v polovině 80. let (jako 22letý) stal burzovním makléřem a záhy poté dal dohromady precizně zorganizovanou firmu, jejímž hlavním účelem bylo slibovat klientům "jistotu desetinásobku", strašlivě je obrat a nenechat se nachytat.

Trvalo více než 10 let, než si konečně šel sednou do chládku. Dnes je zase na svobodě, živí se jako motivační řečník a splácí dluh asi 100 milionů dolarů.

Za zmínku stojí, že podle téhož člověka byl natočen už v roce 2000 film Riziko (Boiler Room) s Giovannim Ribisim a Vinem Dieselem.

Ale zpět k této nové, autorizované, tříhodinové verzi.


V souvislosti s ní jsem si uvědomil, že Martin Scoresese strašně dlouho nenatočil žádnou komedii - přinejmenším od Posledního pokušení Krista (1988).

A Vlk z Wall Street je z valné většiny čistokrevná komedie, a to mládeži nepřístupná komedie: Chlast, drogy, kurvy, nadávky, pohrdání státními orgány, pohrdání pohlavními orgány, a tak dále (můžete dokonce vidět poloerektovaný penis Jonaha Hilla, pokud jste na tyhle věci).

A já se ptám: Proč Scorsese nenatáčí víc komedií? Je to totiž v jeho podání úžasná zábava!

Protože Scorsese několik desetiletí nic záměrně komediálního nenatočil, je těžké srovnávat a vyvozovat, proč natáčel Vlka právě takhle. Ale je to většinou příjemný zážitek. Je vidět, že režisér je totální profík, který má všechny finesy řemesla v malíčku. A současně je vidět, že si na tomhle filmu nedal záležet tolik, co obvykle, že je to spíš taková zábavná bokovka. Občas trochu hapruje střih (jsou chyby v kontinuitě v rámci jedné scény), občas je doprovodná hudba střelena poněkud "od boku", občas je digitální trik trochu odbytější, než se v hollywoodských A-filmech sluší... Prostě je to o něco partyzánštější, než býváme v posledních letech od mistra zvyklí.

Ale znovu a znovu nám v průběhu filmu dokazuje, jak hladce dokáže vyždímat z kvalitních herců komediální potenciál, i když scénář není bůhvíjak sofistikovaný. Funguje i scéna "Matthew McConaughey mluví pět minut o nutnosti masturbace", nebo "totálně sjetý DiCaprio se plazí po schodech k autu" - ta má skoro kvalitu němé grotesky nebo inspektora Clouseaua.

Problém je v tom, že A) film má tři hodiny a většinu se ho děje pořád totéž dokola, v mírných variacích (podvod, chlast, kurvy, drogy, podvod, chlast, kurvy, drogy...), a B) místy se snaží být něco jiného, než komedie. Nekomediální je odhadem tak jedna desetina filmu a v záplavě toho velmi absurdního humoru se ty vážnější chvilky moc dobře nevnímají. Film je totiž tak stylizovaně a komicky vyprávěný, že ani na chvíli nemůžeme věřit, že by měl něco společného s realitou (i když je inzerován jako "podle skutečné události"). Je tak stylizovaný, že vůbec nevadí, když téměř 40letý DiCaprio hraje 22letého. Ale když nevěříme, že se opravdu pět minut propagovaly klady honění a že se opravdu jedly živé akvarijní rybičky, neuvěříme ani to, že hrdinovi někdy na něčem doopravdy záleží a něco skutečného cítí...

Jak už jste asi pochopili, full frontalů je hodně a některé opravdu stojí za to. Obzvlášť ta dáma, co hraje DiCapriovu manželku (novější model).