Vše se změní, když Paul náhodou zjistí, že o patro níž bydlí volnomyšlenkářská hippie babka Proustová (Anne Le Nyová), která mu začne připravovat speciální čaje, které jsou tak silný matroš, že po jejich požití má Paul vždy silné vize, v jejichž rámci postupně odhaluje tajemství smrti svých rodičů.
Nestává se často, že by uznávaný režisér animovaných filmů natočil najednou celovečerní hraný film (ale stává se to, viz třeba John Carter Andrewa Stantona). Chomet pro to jistě měl své důvody, ale nemohu se zbavit dojmu, že by tento film byl lepší, kdyby byl opět kompletně animovaný.
Znovu a znovu mi připadalo, že živí herci a reálné interiéry / exteriéry jsou příliš "normální" pro bizarní atmosféru, kterou se Chomet snaží navodit. V animovaném filmu by mohly být barvy křiklavější, perspektiva pokřivenější, postavy karikovanější, s přehnanější mimikou. A bylo by to působivější.
Podobně jako v Chometových předchozích filmech jsou konkrétní body zápletky víceméně zbytečné a jde především o celkový feeling a atmosféru. A Chomet nedokáže dát svým záběrům takovou bizarnost, jako třeba Jeunet a Caro ve svých lepších kouscích (Delikatesy, Město ztracených dětí, Amélie z Montmartru). I když se hodně snaží, prostě to nefunguje tak hladce a zdánlivě bez námahy, jako v jeho animovaných filmech. A ty, pokud si pamatujete, byly téměř bez dialogů, vyprávěné jen obrazem, hudbou a zvukovými efekty. Hlavní hrdina Attily Marcela sice nemluví, ale všichni ostatní ve filmu ano. A opět platí, že už to není úplně ono.
Nenechte se zmýlit vší tou kritikou. Attila Marcel obsahuje úžasné scény a úžasně nápadité vtípky. Ale nevytváří to všechno dohromady tak bezchybný celek, jako v předchozích Chometových filmech.
A k tomu si v našich končinách musíme připočíst, že ve filmu je značné množství velmi specificky francouzských narážek. Například jeho název a zásadní podzápletka, která z něj vyplývá. Nebo ŠUKETKY.
Prga! Husty!
OdpovědětVymazat