Recenze: Památkáři [The Monuments Men] - 40%

Píše se rok 1943 a Spojenci dávají Německu na prdel. Zdá se, že válka nebude už dlouho trvat, ale odborník na umění (George Clooney) naléhá na amerického prezidenta, aby něco udělal pro záchranu unikátních evropských uměleckých děl. Němci se je totiž snaží odvézt do "bezpečí" (tj. do Německa), nebo - pokud to nejde - zničit je. Prezident souhlasí.

Je sestavena asi desetičlenná "speciální jednotka", skládající se z lidí, kteří většinou nemají příliš bojových zkušeností, ale vyznají se v umění. Kurátorka z okupované Francie (Cate Blanchettová) jim dodává informace, podle kterých se vydávají do Evropy, zachraňovat umění a občas dokonce bojovat o přežití.

Film volně vychází ze skutečných událostí (postavy se jmenují jinak) a skuteční Památkáři prý operovali i v Čechách (o tom ale ve filmu není ani sekunda).


Jednotka je rozdělena na tři-čtyři skupinky, které sledujeme na střídačku, ale většinu času žádná z nich neprožívá nic extra zajímavého. Je možné, že to ve skutečnosti tak bylo, ale není to z filmového hlediska zajímavé. Prostě se někde vyptávají, kam mají jít, pak tam jdou, něco tam buď najdou nebo nenajdou, a občas na ně někdo vystřelí. A tak většinu času dokola. Dokonce i když v závěru je potřeba rychle najít umělecká díla v dolech, než dorazí Ruská armáda, pořád to není nijak moc napínavé a nevyvolává to dojem, že by bylo bůhvíco v sázce.

Je to samozřejmě škoda, protože většina herců se velmi snaží a je radost vidět například Billa Murraye v nekomediální roli. Jenom škoda, že má příležitost něco zajímavého ukázat jen v pár scénách. A to platí téměř pro všechny. Postav je tolik, že žádná z nich nemá šanci nás nějak zaujmout, i kdyby měla zajímavější osud, než v tomto filmu má.

Hlavní problém je ale v nejasně definovaném tónu filmu. Místy se snaží Památkáři být vážní, skoro jako Schindlerův seznam. Jindy je to zábava ve stylu něčeho jako Kam se poděla sedmá rota. Chvíli se máme dojímat tím, jak skuteční lidé bojují za záchranu lidského kulturního odkazu a jde jim o životy. A o minutu později vidíme vtípky jako z absurdní francouzské komedie.

Hodně schizofrenní je i soundtrack Alexandra Desplata, který chvílemi kopíruje vážnější hudbu Johna Williamse a chvílemi "legračnější" válečné soundtracky jako 1941 nebo Velký útěk.

Film natočil George Clooney a je to jeho zatím nejhorší film (tedy z těch, které režíroval). Vypadá jako dílo režiséra, který má mizivé zkušenosti a prostě ještě neumí moc režírovat.