Recenze: Dobrodružství pana Peabodyho a Shermana [Mr. Peabody & Sherman] - 60%

Pan Peabody je pes. Velmi inteligentní pes, který ve volném čase rozbíjí atom, pomáhá řešit světové geopolitické problémy, a tak podobně. A mluví. A nosí brýle.

Sherman je malý kluk, kterého pan Peabody adoptoval. Sherman se svou (skoro)kámoškou vlezou do stroje času a tím způsobí problémy, včetně narušení časoprostorového kontinua, a to, jak jistě uznáte, není žádná legrace.
|

Pokud se divíte, co to zase v Dreamworks hulili, tak vězte, že jde o celovečerní 3D film na motivy poměrně slavného starého klasicky animovaného televizního seriálu:

Vzhledem k tomu, že se ve filmu dost cestuje časem, je zaplaťpánbůh na co se koukat a tvůrci mohou dostatečně často měnit prostředí a vymýšlet absurdní humor. Ano, když vidíme Bacha (nebo to byl Mozart?) tancovat Dance Dance Revolution, je to vtipné. Sice ne nějak extra vtipné, ale pokud podobný vtípek vidím aspoň jednou za minutu, celkem mi to stačí jako ucházející náplň celovečerního filmu.

Vsadil bych se, že tvůrci filmu hráli The Day of the Tentacle. Nebo spíš hra The Day of the Tentacle byla inspirována televizním "Peabodym a Shermanem"...? Kdo ví...

Samozřejmě bych mohl vyžadovat, aby film obsahoval nějaké hlubší emoce a pomalejší pasáže, které fungují jinak než jako groteska. Ale to bych asi chtěl moc. Rob Minkoff kdysi spolurežíroval Lvího krále, který takové scény obsahoval, ale Peabody a Sherman je opravdu spíš groteska natažená na celovečerní stopáž. Natažená tak dobře, jak je možné takové natažení provést...

Také mám dojem, že něco muselo být z filmu vystříháno, protože když se na konci filmu sejdou různé "slavné historické osobnosti", jsou mezi nimi i postavy, které jsem si z předchozích scén vůbec nepamatoval a netušil jsem, koho mají představovat. V souvislosti s tím asi stojí za zmínku, že některé historické události, které jsou ve filmu zmiňovány, jsou hodně americko-centrické, jako třeba to kácení třešňového stromu prezidentem (viz také The Day of the Tentacle).

Za zmínku stojí soundtrack od Dannyho Elfmana, který je správně energický, o něco nápaditější než bývá u podobných filmů obvyklé. A docela se liší od toho, co Elfman většinou vyplodí (v průběhu filmu jsem tipoval kdo to složil a Elfman mě vůbec nenapadl).