Načež uvidíme flashback na živého spisovatele, jak sepisuje svou knihu.
Načež unitř tohoto flashbacku proběhne flashback do doby, kdy je spisovatel mladý (Jude Law) a v polorozpadlém hotelu se seznámí se starým podivínem (F. Murray Abraham).
Načež uvnitř tohoto flashbacku proběhne flashback do doby, kdy byl Abraham mladý kluk jménem Zero (Tony Revolori) a sloužil v tomtéž hotelu pod hlavním portýrem M. Gustavem (Ralph Fiennes).
A z tohoto flashbacku si občas odskakujeme do dalších flashbacků (tedy level 5).
Vítejte ve světě Wese Andersona.
V popředí okupovaného hotelu stojí dodávka Mendlovy cukrárny. A nestojí zde náhodou...
M. Gustave je falešně obviněn z vraždy, polapen na útěku, uvězněn, a mladý Zero pro svého mentora nasazuje krk. Tolik ve zkratce o ději.
Kdybych chtěl děj rozepisovat podrobněji, strašlivě bych se zapletl asi do tuctu hlavních a tuctu vedlejších postav, a stejně si už nepamatuju, o čem to vlastně bylo. Ale rozhodně tam byly jízdy lanovkou, tajný tunel z vězení, mladá láska, mrtvá kočka, útěk na saních a Bill Murray.
)
Svět Grandhotelu Budapešť je úžasný, pestrobarevný, šílený, plný divných lidí, věcí, zvuků a hudby (v zajímavém Desplatově soundtracku převažuje cimbál a balalajka). Chtěl bych, aby se zde odehrávala videohra nebo třináctidílný televizní seriál. Chtěl bych vlastnit zdejší noviny a plakáty.
Ale už si moc nepamatuju, o čem to celé bylo, a je mi to vlastně jedno.
A to je věc, která je na Grandhotelu Budapešť trochu alarmující - je vlastně úplně jedno, o čem to bylo. Budete si pamatovat úžasné scény, úžasné postavy a pár chytrých hlášek. Budete mít radost z toho, že poznáte slavného herce / herečku, který se na pár sekund objeví ve vedlejší roli. Po skončení filmu budete mít příjemný pocit, že jste ty dvě hodiny nepromrhali.
Ale předchozí Andersonovy filmy většinou byly ještě o něčem víc.
opravdu roztomilé, je pravda, že mě taky bavilo poznávat známé herce, ale Tildu jsem teda nepoznal ani náhodou :) třeba jsem filmový barbar, ale zařadil bych to asi k Taxidermii, nebo Bibliotheque Pascal..
OdpovědětVymazata s těmi flashbacky mi to až teď, když to tady čtu připomělo Němého Bobše; "To bylo tak..." :)
"A to je věc, která je na Grandhotelu Budapešť trochu alarmující - je vlastně úplně jedno, o čem to bylo."
OdpovědětVymazatNo přesně. Dělo se toho tam spousta, bylo to pěkně barevné, hráli tam dobří herci... ale skončilo to, a člověk měl pořád hlad. Tak trochu nafouknutá barevná mlha.