Recenze: Philomena - 90%

Steve Coogan hraje Martina Sixsmithe, britského sarkastického, ateistického, životem mírně znechuceného novináře, který dostane nabídku napsat "teplý lidský příběh" staré Irky (Judi Denchová). Ta před padesáti lety, jako teenagerka, porodila nemanželské dítě v klášteře, kde byla de facto vězněna. Syn jí byl ve čtyřech letech odebrán a prodán na adopci. A nyní, o půl století později by Philomena (tak se babka jmenuje) chtěla zjistit, co se s jejím synem stalo.

Nahoře Coogan a Denchová, dole skutečný Sixsmith a skutečná Philomena

Záhy oba zjišťují, že Philomenin syn byl adoptován americkými rodiči a vydávají se společně do USA, aby zjistili víc. A víc nenapíšu, protože zjistí poměrně překvapivé věci.

Především musím upozornit, že film sice vznikl "na motivy skutečných událostí", ale leckteré zásadní dějové prvky jsou upravené nebo zcela smyšlené. Film se mi tudíž líbil JAKO FILM a nikoliv proto, že "takhle to doopravdy bylo".

Přestože je Philomena ve svém základu extrémně brutální příběh (zavřít děvče, sebrat mu syna, tajit jim 50 let navzájem existenci toho druhého), je překvapivě vtipný. A je to ten nejlepší "hřejivý lidský jemný humor", jaký si můžete představit - míněno zcela neironicky. A možná ještě lepší, protože se přiznám, že bych si nedokázal představit, s jakou lehkostí a vtipem se takové téma dá zfilmovat.

Film byl nominován na čtyři Oscary: Adaptovaný scénář, nejlepší film, Judi Denchová za herecký výkon a Alexandre Desplat za soundtrack (který není sám o sobě nic světoborného, ale ve filmu funguje dokonale, tudíž už chápu jeho nominaci). A žádného nedostal, i když bych mu většinu z nich přál.

Začněme u scénáře, který kombinuje několik zápletek a podzápletek:

• Hledání stop syna v USA
• Náprava / odčinění / odpuštění zla, které irské jeptišky před 50 lety způsobily.
• Konflikty mezi Philomenou a Sixsmithem, neboť každý z nich je zcela z jiného světa. On je sofistikovaný intelektuál, ona čte harlekýnky a líbí se jí Agent v sukni. On je ateista, ona je katolička, přes to všechno, co se jí stalo. A tak dále.
• A ještě nejméně jedno zajímavé téma, související s americkou politikou, které nebudu spoilerovat

To všechno je ve Philomeně propojeno neuvěřitelně hladce a působí to naprosto přirozeně, jako kdyby to nebylo nic těžkého. Film mi velice rychle utekl (říkal jsem si "A o čem teď ta bude druhá polovina filmu?" a zjistil jsem, že už je skoro 90 minut pryč) a samozřejmě jsem si všímal, jak vychytrale jsem emocionálně manipulován, a jak je humor precizně dávkován do dramatických scén a naopak. Ale je to scenáristické řemeslo nejvyšší kvality (Coogan byl spoluautorem scénáře).

Rozhodně nesouhlasím s námitkami jistých katolíků, že film je namířen proti věřícím. Možná to tak může vypadat při flashbackových scénách, které jsou skoro jako něco z Přeletu nad kukaččím hnízdem (což je mimochodem zcela nesmyslný překlad původního názvu One Flew Over The Cuckoo's Nest), ale pokud vydržíte do konce, dočkáte se závěru, který je až překvapivě smířlivý a neobviňující.

No a pak samozřejmě jde o herce, protože jen velmi málo scén není o interakci Coogana s Denchovou. Zde mám jedinou menší námitku, a sice tu, že Philomena v podání Denchové působí až příliš inteligentně a sofistikovaně na to, aby bylo uvěřitelné, že čte harlekýnky a líbí se jí Agent v sukni.

No a samozřejmě to celé funguje díky tomu, že to Stephen Frears dobře zrežíroval.

A já se - znovu a řečnicky - ptám: Proč nic podobného nemohlo za poslední roky vzniknout v našich končinách? OK, možná s výjimkou Okresního přeboru, kde je ale mnohem méně jeptišek...

P.S: Všechny (nebo aspoň "téměř všechny") "skutečné staré archivní záběry", které ve filmu uvidíte, byly nově vytvořené specificky pro tento film a není na nich ve skutečnosti syn pravé Philomeny, nýbrž herec.