Recenze: Detektiv Down [Detektiv Downs] - 50%

Robert Bogerud žije v Dánsku a dělá soukromého detektiva. Přesněji řečeno, trpí Downovým syndromem, nemá to v hlavě úplně v pořádku a domnívá se, že je detektiv.

Takže má svůj pokoj v psychiatrickém ústavu vyzdoben přesně jako typickou pracovnu soukromého detektiva z poloviny minulého století a dává si do novin inzeráty, kde nabízí své služby. Samozřejmě, jakmile ho potenciální klient uvidí, je Robert opět bez práce.

K zásadnímu zvratu dojde, když je Robert kontaktován bohatou rodinou která pohřešuje svou hlavu (slavného rychlobruslaře) a nemá nic proti tomu, aby se Robert případu ujal.

Během několika málo minut musí být každému divákovi jasné, že si ona bohatá rodina Roberta najala pouze proto, že nechtějí, aby se případ vyřešil a zmizení se objasnilo.


Jen o několik málo minut později musí být každému jasné, že polodementní Robert, který má problém pamatovat si, na které straně ulice jezdí auta, bude dělat různé pološílené věci, ale nakonec náhodou případ vyřeší a znemožní tu zlou rodinu.

Což se stane.

Aniž bych předem věděl, že je to film stejného režiséra, jako Kurz negativního myšlení, říkal jsem si v jeho průběhu "To je podobně divně blbé jako Kurz negativního myšlení". Takže pokud se vám náhodou líbil Kurz negativního myšlení, bude se vám pravděpodobně líbit i Detektiv Down.

Stejně jako Kurz je i Detektiv založen na tom, že jeden člověk psychoterorizuje skupinu ostatních, ti ostatní mohou kdykoliv velmi snadno tomu terorizování učinit přítrž, ale neudělají to, protože tím by film skočil, a dále se nechávají psychoterorizovat jeho absurdními výmysly. Občas se dějí na plátně takové věci, že si nejsem jistý, zda některé scény byly myšleny jako sen / vize hlavního hrdiny, nebo zda to všechno měla být objektivní realita a Robert v rozporu s ní zůstal po dobu celého filmu šťastnou náhodou naživu a na svobodě. V několika případech dokonce předvede něco jako akční scénu, což je problematické z toho důvodu, že se pohybuje dvakrát neobratněji, než všichni ostatní, takže mu všichni ostatní musejí při honičkách dávat několik sekund náskok, aby k nějakým honičkám vůbec mohlo dojít.

Film vypadá značně lacině a natáčel se z části v ČR, takže na dánské ulici občas je vidět nápis "Potraviny" a někteří narkomani a kurvy mají povědomé obličeje.

A to je na něm asi tak nejzajímavější. Od poloviny filmu mi bylo zcela jasné, že to bude pořád divné a náhodně nelogické, ale ne dostatečně divné a nelogické na to, aby mě to začalo zajímat nebo abych o tom nedejbože začal přemýšlet. A přál jsem si, aby už byl konec.

Pokud film vznikl proto, aby udělal dobře lidem s Downovou chorobou, tak se asi docela podařil, ale já už jsem si ji vyléčil, tudíž nejsem cílové publikum. Hlavní představitel skutečně má Downovu chorobu, ale nemám tušení, jestli tak skvěle hraje dementa, který si neschopně hraje na detektiva, nebo jestli špatně hraje dementa, který dobře imituje detektiva. Nejvíce se ale obávám, že šlo o něco hlubšího, co má něčemu nastavovat zrcadlo.

P.S: Mám úžasný nápad na komedii. Bude to o partě mongoloidů, kteří prácují v zásilkové službě UPS, moc jim to nejde a všechny přivádějí k šílenství. A pozor, teď ten geniální nápad: Bude se to jmenovat "UPS AND DOWNS"!