Recenze: Dlouhá cesta dolů [A Long Way Down] - 30%

Pár hodin před novým rokem se na střeše londýnského mrakodrapu náhodou sejdou čtyři lidé, kteří zde chtějí spáchat sebevraždu skokem dolů:

• Martin Sharp (Pierce Brosnan) je dříve slavný televizní moderátor, jehož profesní i soukromý život byl zničen nedávným skandálem.
• Starší žena Maureen (Toni Colletteová) neví, jak vyřešit péči o svého postiženého syna.
• Prostořeká teenagerka Jess (Imogen Pootsová), dcera vlivného politika, trpí nešťastnou láskou.
• JJ (Aaron Paul) je bývalý muzikant, nyní rozváží pizzu a má rakovinu - nebo to aspoň tvrdí.

Slovo dá slovo, a tito čtyři nejenže se toho večera nezabijí, ale skamarádí se a dají si navzájem slib, že zůstanou naživu nejméně do Valentýna (tedy měsíc a půl).

Trivia: JJ a Jess hrajou stejní herci, jako hlavní hrdiny Need for Speed.

Bez ohledu na to, jestli herci jsou nebo nejsou dobří, a jestli kamera nabízí nebo nenabízí hezké záběry Londýna, je smutnou skutečností, že tento film brutálně nefunguje už svých prvních minut a od své základní premisy.

Nedaří se mu totiž jakkoliv uvěřitelně ztvárnit skutečnost, že by se tito čtyři zničení, totálně odlišní jedinci byli schopni navzájem tolerovat déle než 10 sekund, natož spolu uzavírat přátelství a trávit hromadu času.

Zápletka pokračuje tím, že se o jejich "paktu" dozví tisk, což způsobí, že se naši čtyři hrdinové musí "skrývat před slávou", takže si společně odletí užívat na Tenerife, kde se z filmu stane něco jako Mamma Mia! (ale bez zpívání). To je jen jeden z momentů, při kterých jsem si říkal "To fakt mysleli vážně? Co to má kurva znamenat???" Kromě toho:

• Celý film jsem nepochopil (ani dva další kolegové) hlavní katalyzátor příbehu, tj. kdo a proč vlastně sdělil médiím tu informaci o jejich dohodě (protože při jejím uzavírání nikdo kromě nich čtyř nebyl, a jejím zveřejněním jsou následně všichni čtyři nepříjemně překvapeni).
• Máme věřit tomu, že jsou všichni čtyři kvůli svému tragickému osudu non-stop pronásledováni a obtěžováni novináři (i do zahraničí!), ale přitom nikoho z těch novinářů nenapadne zjistit si jakékoliv informace o údajné smrtící rakovině jednoho z nich.
• Máme věřit tomu, že na silvestra je v Londýně příjemné teplo, v těsně následujících dnech krásně svítí sluníčko, všichni chodí nalehko a o pár týdnů později (tedy někdy na přelomu ledna a února) se koupou na Tenerife, kde je taky krásně teplo a turistická sezóna v plném proudu. (Tady jsem se domníval, že se to má odehrávat až někdy "po půl roce", a pak jsem byl překvapen, že jsme pořád měli být v lednu.)
• Na čtyřech místech filmu se postupně objeví nadpisy se jmény čtyř hlavních hrdinů, což navozuje dojem, že film je rozdělen do čtyř kapitol, věnovaných postupně každému z nich. Ovšem není to pravda.
• Ve filmu je stručně naznačeno několik podzápletek (záhadně zmizelá sestra Jess, její otec - bohatý politik, JJova kapela), které naprosto k ničemu nevedou.
• Nejméně o dvou z těch čtyř (Maureen a JJ) se celý film nedozvíme prakticky nic dalšího, než co víme od začátku.

Hlavně jsou ale všichni čtyři nesympatičtí, prolhaní, sobečtí hajzlíci, zralí na psychiatrii a film naprosto selhává ve své snaze o vytvoření universa, ve kterém by tito hajzlíci mohli existovat nějakým pro diváka zajímavým způsobem. Ať už vtipným, nebo dramatickým. Jakýmkoliv.

Leden v Londýně...

Za zmínku stojí, že jde o adaptaci stejnojmenné knihy slavného Nicka Hornbyho (např. "Jak na věc"). Nabízela se tudíž otázka, zda je Hornbyho knižní předloha tak blbá, nebo jde jen o extrémně blbou filmovou adaptaci.

Na Wikipedii jsem ale snadno zjistil, že hrdinové knihy a filmu jsou si trochu podobní, ale děj obou je naprosto zásadně odlišný! To krátké shrnutí knižního děje na Wikipedii dává podstatně větší smysl, než celý film. Takže to asi bude ta druhá možnost.

P.S: Rosamund Pikeovou uvidíme jen v jedné scéně, asi na tři minuty.