Recenze: Dvojník [The Double] - 70%

Simon James (Jesse Eisenberg) je úředník a je velmi nesmělý. Tak nesmělý, že se například neodváží oslovi krásnou kolegyni (Mia Wasikovská), kterou stalkuje. Jednoho dne se v jeho oddělení objeví nový zaměstnanec. Vypadá úplně přesně jako Simon James, jmenuje se James Simon, a je sebevědomý, sexy a tak dále. Nejdřív se kamarádí, ale pak to začne vypadat, že James chce Simonovi sebrat nejen obličej, ale celý jeho život.

Tuto novou adaptaci stejnojmenné Dostojevského novely natočil Richard Ayoade (ten přičmoudlý nerd z "IT Crowdu").


Film se odehrává ve světě "mimo čas a prostor", kde je pořád šero, všechno je stísněné a kde jsou bizarně zkombinovány různé audiovizuální propriety minulých desetiletí. Například velmi zajímavý soundtrack obsahuje několik písniček z 80. let v japonštině.

Celý příběh je značně snový a mimo realitu, tudíž se například nikdo kromě hlavního hrdiny nepozastaví nad tím, že vypadají oba stejně a mají stejná jména. Atmosféra tísnivého "světa jako bludiště" je působivá, ale nemohl jsem vytěsnit z hlavy jiné filmy, ve kterých jsem viděl něco velmi podobného.

Především se vám bude pravděpodobně znovu a znovu vybavovat Gilliamův film Brazil, kterému je Dvojník obzvlášť podobný svou atmosférou i zápletkou. Přesněji řečeno, film Dvojník je asi první třetina Brazilu, roztažená na celovečerní film - a tudíž je značně předvídatelný. Tedy, ne že byste věděli přesně, co dalšího šíleného se hrdinovi přihodí (dočkáte se spousty roztomilých drobných vtípků) - ale je velmi jasné, kam to všechno bude směřovat.

Hodně se mi líbily některé vedlejší postavičky, ale Eisenberg v hlavní dvojroli mě nijak moc nebral. V některých scénách jsem měl dokonce celkem problém rozlišit, kterého z hrdinů má zrovna v danou chvíli hrát.

Kdyby tenhle film na pomezí komedie a artu vznikl někdy před 50 lety, byl by to asi celkem zásadní počin a originální vize. Ale dnes nepřichází s ničím, co tady dosud nebylo.