Recenze: Vášeň mezi řádky [The Invisible Woman] - 80%

Slavný spisovatel Charles Dickens (Ralph Fiennes) měl ve druhé polovině 19. století manželku a mnoho dětí, ale to mu nebránilo v tom, aby si jako 44letý začal s Ellen Ternanovou (Felicity Jonesová), sedmnáctiletou herečkou, se kterou udržoval intenzivní tajný vztah mnoho let. Přičemž "intenzivní" neznamená, že spolu hodně souložili - je to mnohem složitější.

Dickensův portrét vs. Fiennes ve filmu

Sluší se zmínit, že se dnes přesně neví, co a jak dlouho spolu vlastně Dickens a Ternanová měli, tudíž není vhodné přistupovat k tomuto filmu jako k historické lekci. Je to spíš fikce, využívající skutečné prvky ze života historických postav.


Především je to ale film o tom, jak city a společenské konvence nemohou být v opozici natrvalo, což je ztvárněno prostřednictvím trojúhelníku Dickens / Ellen / Frances Ternanová (Ellenina matka - Kristin Scott Thomasová), která není hloupá a vidí, co se mezi její dcerou a Dickensem začíná dít. S občasným přicmrdáváním Dickensovy manželky a nejlepšího kamaráda Wilkieho Collinse (také spisovatele).

Ralph Fiennes tento film režíroval a není to jeho debut - předtím natočil velmi zajímavou shakespearovskou adaptaci Coriolanus. A je nutno uznat, že Fiennes je opravdu výborný režisér, který dékáže filmu vtisknout cosi, co se mi líbí a čemu říkám "chirurgická preciznost".

Konkrétně to znamená, že každý záběr, každé gesto, každý zvukový efekt (nebo absence zvuku) jsou přesně naplánovány tak, aby popisovaly složité emoce lidí, kteří ty emoce často nemohou říkat nahlas, protože tehdy to prostě nešlo (například rozvod byl u muže Dickensova postavení nemyslitelný a i odloučení od manželky bylo na tehdejší dobu velmi hardcore).

Celý film je velmi sofistikovaný a zásadní věci často jen naznačuje, což je docela problém, pokud například dobře neznáte Dickensovo dílo. Já ho znám převážně jen z filmových adaptací, tudíž je velmi pravděpodobné, že mi spousta souvislostí / odkazů unikla.

I když je film velmi pomalý (a neobsahuje samozřejmě nic jako akční scény, dokonce ani moc rychlejších dialogů), byl jsem jím slušně okouzlen a velmi jsem oceňoval, jaké originální nápady v něm Fiennes měl. Jeho oblíbeným trikem například je ukázat nějakou velmi zásadní / brutální věc na plátně jen velmi letmo a věcně, jako by nic, a nechat na divákovi, aby mu docvaklo "wait, what?!". Dost mi to připomnělo můj oblíbený film Nebezpečná metoda.

Není to zábavný film, není to romantický film ve stylu třeba Legendy o vášni. Je to celé spíš depresivní, ale jistým způsobem krásné a velmi, velmi stylové.