Recenze: Godzilla (2014) - 80%

Rok 1999. Joe Brody (Bryan Cranston) pracuje v japonsku a žije s manželkou (Juliette Binocheová) a malým synem Fordem těsně vedle jaderné elektrárny, na nějakém magickém geografickém místě, které je těsně u hory Fudži a současně těsně u moře. Objeví se podivné vibrace a elektrárna se tragicky zřítí, neznámo proč vlastně.

O 15 let později. Z malého Forda vyroste Aaron Taylor-Johnson, který se svou manželkou a pětiletým synkem žijí v USA. Zavolají mu z Japonska, že byl jeho otec zatčen - opět. Ford jede za Joem do Tokia a zjišťuje, že tatínek to v hlavně nemá v pořádku. Pořád mumlá o spiknutí, zachytává divná vlnění a chce se (znovu) dostat do uzavřené oblasti okolo elektrárny.

Ford tam jde s ním (aby už měl od taťky pokoj), a zde zjišťuje, že v tom skutečně je spiknutí, okolo elektrárny není radiace a v jejím nitru probíhají horečné experimenty s probouzením nějakého megamonstra, které vede japonský vědec (Ken Watanabe).

To by o ději prozatím stačilo, ale vězte, že je relativně originální a že Godzilla není jediným megamonstrem v tomto filmu. Což je ostatně vidět už v trailerech, které opět prozrazují více, než by bylo záhodno, a tím diváka připravují o některá příjemná překvapení.

Za zmínku stojí, že přestože jsem Pacific Rim ohodnotil 70 procenty, t.j. skoro stejně jako tuto novou Godzillu, jde výrazně jiný typ filmu. Godzilla je zjevně zaměřená na o něco starší diváky a předpokládá u nich existující lásku ke starým japonským Godzillám - nebo se aspoň snaží nepošlapat jejich radioaktivní památku.

Jde teprve o druhý film režiséra Garetha Edwardse, jehož předchozí snímek, Monsters (2010), vyprávěl také o invazi obřích příšer na Zemi. Přestože to byl film laciný a monstra v něm skoro vůbec nebyla vidět, byl velmi působivý. Z tohoto důvodu jsem tleskal rozhodnutí Warner Bros., kteří mu svěřili tento megaprojekt.

Je nutno říct, že Edwards zvládl šílenou logistickou stránku tohoto projektu bez větších problémů a film "sedí pohromadě" bez větších problémů. Vizuální efekty stojí za to, akční scény jsou přehledné, hudba (Alexandre Desplat) vzdává chvílemi hold staré Godzille, a zvukový mix je skutečně libový - skřeky monster mají téměř hmatatelnou plastičnost, aniž by vám rvaly uši jako efekty v novém Supermanovi.

Z řemeslných aspektů filmu musím trochu zkritizovat jen 3D, které je ve většině filmu zbytečné a v některých scénách dokonce vyloženě tahá za oči a je patrné, že nějaký trojrozměrný objekt je pouze placaté "dioráma", nebo že nějaká část terénu při švenku / zoomu úplně absurdně mění svou trojrozměrnost, jako kdyby se roztékala. Není to tak strašné, jako třeba v novém Souboji titánů, ale u takové megaprodukce je to nepříjemné překvapení.

A teď už k těm zajímavějším elementům filmu:

Obsahuje docela dost zajímavých scenáristicko/dramaturgických nápadů, z nichž některé fungují a jiné méně. Především je výborná postava Bryana Cranstona, která má přesně správnou balanci "něčeho z minulých desetiletí (ať už tím myslíme starého člověka, nebo starší filmy)", aniž by působila směšně.

Bohužel, někdy od třetiny filmu se hlavním hrdinou místo Joeho stane jeho dospělý syn Ford, a Aaron Taylor-Johnson prostě není tak zajímavý (ani nemá tak dobře napsanou postavu). Je shodou okolností voják, miluje pochopitelně svou rodinu, obětuje se pro malé ohrožené děti, a je velmi svalnatý, což mi připadalo v bizarním protikladu s jeho dětským ksichtíkem (je mu teprve 23 let). Prostě, oproti Cranstonovi je to jasný krok zpět.

Další kvalitní herci, jako Ken Watanabe nebo David Strathairn, jsou ve filmu tak málo, že to víceméně nestojí za zmínku.

U podobných filmů jaksi automaticky očekáváme, až konečně monstrum vyleze ze sopky / moře a začne mlátit do baráků / do jiného monstra. V nové Godzille jsou tyto okamžiky hodně dlouho odkládány. I když dojde k epickým monstr střetům, Edwards je záměrně ukazuje jen jako letmé zpravodajské záběry v televizi. Epický CGI-fest vypukne až dlouho po polovině (dvouhodinového) filmu. To samo o sobě neberte jako kritizování - tento přístup se mi líbil! Ale líbil by se mi mnohem víc, kdyby ty "teplé lidské rodinné okamžiky" mezi byly ještě o něco lepší. Ony nejsou špatné (jde tam o paralely vztahu dospělého Forda k jeho synovi a vztahu Joea k malému Fordovi), ale mohly být ještě lepší - a znovu mi to připomnělo, jak výjimečný je James Cameron ve svém zvládnutí teplého lidství i epické akce (viz Titanic, Vetřelci, Avatar)...

A pokud šlo filmařům o realitu, pak poněkud nezvládli reakce statistů, kteří na stometrové monstrum, zjevivší se 50 metrů od nich, reagují vesměs jako na běžnou dopravní nehodu nebo divně oblečenou důchodkyni. Tato ignorance nebezpečí (kdy například dlouho po začátku útoku monstra na město v mrakodrapech normálně pracují úředníci) je roztomile přiblblá ve starém Supermanovi nebo nových Transformers, ale pokud se film snaží o reálnější emoce, je dost na závadu.

Nicméně, už to, že se o těchto věcech můžu vůbec rozepisovat, znamená, že film je slušný a stojí za to ho vidět.

Druhou - a snadnější - možností, jak film vylepšit, by pak bylo vystříhat asi 30-40 pomalejších minut a udělat z toho 80-90minutovou non-stop jízdu, kdy se jenom producírují příšery a lidé jenom utíkají, křičí, a vyjeveně koukají do monitorů / do děr. Třeba to někdo udělá, až film vyjde na BluRayi...

Víceméně nesouvisející, ale srandovní ukázka z japonského filmu Godzilla: Final Wars, ve kterém pravá japonská Godzilla v Austrálii zabije Emmerichovu CGI Godzillu (kterou Japonci nesnášejí)...

P.S: Film je naštěstí titulkovaný i ve 3D.

P.P.S: Potvrďte mi někdo, nebo vyvraťte mou teorii, že ve filmu nikdo neřekne slovo "Godzilla", jenom správné "Godžira".