Recenze: Všechny cesty vedou do hrobu [A Million Ways to Die in the West] - 50%

Albert (Seth MacFarlane) je nijak příliš bohatý ovčák, žijící na Divokém západě koncem 19. století. Právě se s ním rozešla jeho přítelkyně Louise (Amanda Seyfriedová), což jenom prohoubilo jeho celkovou depresi z této doby a místa.

Shodou okolností se ale v městečku právě objevila krásná, sympatická, inteligentní pistolnice Anna (Charlize Theronová), což je dobře. A obáváný psanec Clinch Leatherwood (Liam Neeson), což je špatně...

Scenárista a bavič Seth MacFarlane před pár lety slušně zabodoval dospěláckou komedií Méďa a nyní to zkouší znovu a s větším rozpočtem. A s horším výsledkem...

I když u nadpisu vidíte padesátiprocentní hodnocení, neznamená to, že Všechny cesty jsou průměrný film. Naopak. Jsou v něm jednak vtipy, při kterých se skoro budete válet smíchy po zemi, a jednak vtipy, které jsou neuvěřitelně trapné a nevtipné. A spousta scén, kde nejsou vtipy vůbec.


A to je na tomto filmu asi nejzvláštnější: Značná jeho část vypadá jako úplně normální, vážně míněný western, který je možná mírně úsměvný, ale rozhodně není komedie (viz například Silverado).

Například scéna, ve které se poprvé objeví na plátně Liam Neeson a brutalizuje starého prospektora kvůli zlatu. To je asi pětiminutová scéna, ve které není jediný náznak vtipu nebo humoru, a máme si při ní pravděpodobně říkat "Wow, to je ale zlý psanec, tohle dělat starým lidem!" Znovu opakuji: Ne že by humor v této scéně nefungoval - on tam vůbec není a být nemá!

Totéž platí pro značné množství scén, ve kterých Albert s Anne sedí někde na plotě / na skále, a povídají si o tom, po čem vlastně ženy touží, jak je dobré být sám sebou, a podobně. Opět je to zcela vážné, možná s jedním průměrným konverzačním vtípkem za minutu.

Ale jiné scény jsou naopak natočeny ve stylu nejbrutálnějšího infantilního fantasmagorického humoru a nechybí v nich krev, penisy, moč, sperma, ani průjem (vše v detailních záběrech). Některé z nich jsou vtipné, jiné jsou zoufale nevtipné, ale především jsou ve strašlivém nesouladu s těmi vážnějšími scénami.

MacFarlaneovi (který nejen hraje hlavní roli, ale taky film režíroval a spolunapsal) se brutálně nedaří držet se nějakého konstantního stylu humoru a zcela náhodně přeskakuje od "trochu úsměvného" westernu až po totálně absurdní metahumor ve stylu Mela Brookse nebo Sachi Barona Cohena - včetně vtipů, založených na tom, že MacFarlane upozorňuje na nevtipnost vtipu, který právě udělal!!!

U mnoha scén pak není úplně jasné, jestli jsou myšleny jako parodie na western, nebo jako normální western, a v jaké filmové realitě se zrovna odehrávají. Například se ve filmu dost mluví o tom, že pořízení fotografie trvá 30 sekund, takže se na fotografiích nikdo neusmívá, neboť na Divokém západě nemůže nikdo být šťastný 30 sekund v jednom kuse. Je to poměrně významný leitmotiv, který se táhne celým filmem. A přitom ve filmu vidíme fotografie, na kterých jsou zachyceni v pozadí lidé zjevně uprostřed chůze a jsou krásně zaostření a nerozmazaní. A to celé není sofistikovaný vtip, nýbrž jen důkaz toho, jak náhodně to MacFarlane všechno poskládal a jak při tom nepřemýšlel.

Také je možné, že film byl prostříhaný, protože sice má skoro dvě hodiny (což je nepříjemně mnoho na to, jak málo se v něm děje), ale přitom v něm některé zásadní scény chybí. Například Albert má na počátku filmu oba rodiče a na konci filmu letmo zmíní, že jeho matka je mrtvá, aniž bychom se o tom v průběhu filmu něco dozvěděli. Asi čtvrtina scén z traileru ve filmu vůbec není.

No a také nepomáhá, že Sethův Albert je vlastně nejméně zajímavá postava filmu. Pořád jen naříká, jak ho všechno štve a jak je neschopný, a de facto hraje současného člověka z 21. století, který se nějakým nedopatřením ocitl mezi kovboji a prostitutkami, kteří se všichni chovají jako kovbojové a prostitutky v klasických westernech.

Mnohem zábavnější postavy jsou některé vedlejší. Jednak Neil Patrick Harris jako majitel knírárny a nový nápadník Louisy, a jednak Giovanni Ribisi a Sarah Silvermanová jako nesmělý švec a ctnostná prostitutka, kteří mají velmi unikátní milostný vztah. Vpodstatě každá jejich replika je vtipná, ale bohužel jsou ve filmu jen asi 10 minut a vlastně nemají s jeho dějem nic společného.

Ještě hůř je na tom Liam Neeson, který je pět minut na začátku, pak na více než hodinu zmizí, a objeví se až na konci, přičemž ve všech scénách hraje zcela vážně, byť trochu unaveně. A z jeho konfrontací s hláškujícím MacFarlanem nevzniká žádný sofistikovaný humor, je to prostě jen... divné.

Film obsahuje několik překvapivě a krátce se zjevivších slavných herců. Někdy je to velmi vtipné, skoro jako od starých dobrýh Zuckerů, ale jindy si toho ani nevšimnete (v titulcích je uveden Ewan McGregor, kterého jsem ve filmu vůbec nepostřehl).

A takhle je to u Všech cest skoro se vším: Některé věci jsou fajn, jiné se nepovedly, a ty, co jsou fajn, jsou každá fajn jiným způsobem. A má to skoro dvě hodiny a MacFarlane to celé zjevně neukočíroval.

P.S. pro milovníky soundtracků: Hudba Joela McNeelyho (plus dvě písničky) představuje příjemný návrat ke "skutečnému velkému orchestru" a vznosným melodiím, které máme v kině tak rádi. Vlastně v ní téměř neexistuje nic, co by hudebně připomínalo parodii.

Zajímavostí pak je, že některé skladby mi byly velmi povědomé a obsahovaly hudební prvky, které McNeely normálně nepoužívá. Záhy mi došlo, že skladba "The Shooting Lesson" je velmi inspirovaná Williamsovou skladbou "Jim's New Life" z Říše slunce a skladba "Racing The Train" je velmi inspirována Williamsovou skladbou "Scherzo for the Motorcycle and Orchestra" z třetího Indiany Jonese.

Tím rozhodně nechci říct, že jde o záměrnou parodii, nebo že Joel McNeely nemá vlastní inspiraci. Chci tím říci, že tyto skladby pravděpodobně MacFarlane (velký fanoušek Spielberga a Williamse) použil při střihu filmu jako "dočasnou hudbu" a McNeely proto pak skládal "něco podobného", a ta podoba je opravdu značná. Znovu opakuji: Podoba STYLOVÁ, nikoliv melodická.