Recenze: Joe - 90%

Gary (Tye Sheridan) je mladý kluk, syn bezdomovce - alkoholika, který vidí, jak v prdeli jsou všichni ostatní členové jeho rodiny, a má snahu jakýmkoliv způsobem se z toho všeho vymanit. Což není snadné, protože kdykoliv si něco poctivě vydělá, tatínek ho seřeže a peníze mu sebere, aby měl na chlast.

Joe (Nicolas Cage) má malou firmu na "odlesňování" (chemickou likvidaci stromů), ve které zaměstnává partu pologramotných, ale čestných chlapíků. Žije sám, jen se svou buldočicí, a drží si od všech distanc, protože je zjevné, že se v minulosti hodně spálil. Když ho Gary požádá o práci, dá mu ji. Brzy pochopí, o co klukovi jde a rozhodne se pro něj něco udělat.

Na filmu Joe je zásadní to, že se odehrává v pekle. Někde na venkově v Mississippi, kde je naprostá většina obyvatelstva chudá, méně gramotná, souloží se svými příbuznými a ztratila naději v cokoliv. Běžný osud zdejšího obyvatele je opilecké delirium, pohlavní choroba, pár let za mřížemi a zabití kvůli několika dolarům. Když většina z nich promluví, cítíte, jak vám při poslechu těch vět odumírají mozkové buňky.


A úplně nejzásadnější je, že tato neutěšená atmosféra je zachycena zcela brilantně. Rozklad, marnost, zoufalství, den po dni, až do smrti. Je to podpořeno skvělou kamerou (převážně ruční) a výbornou podprahovou minimalistickou hudbou, nebo spíš sound designem.

Trailer lže. Film není o tom, že by Cage najednou začal mít Death Wish a proti někomu začal s nasazením života bojovat, aby se Gary dostal na školu, nebo něco podobného. Oba hlavní hrdinové jsou vlastně na plátně podstatně méně, než byste si mysleli, a značná část filmu je věnována zcela jiným věcem, než příběhu jich dvou.

Mnohé scény vypadají skoro jako kdyby to byly skrytou kamerou zachycené dokumentární okamžiky z normálního života v těchto končinách, jen profesionálně sestříhané a ozvučené. Čemuž hodně napomáhá, že kromě Nicolase Cage ve filmu nehraje nikdo, koho bych si pamatoval z nějakých jiných filmů.

Nicolase Cage jsem po jeho posledních úžasných veledílech de facto odepsal, ale on provedl další ze svých překvapivých comebacků a předvedl herecký výkon! Jeho Joe je na první pohled apatický a se vším smířený, ale jasně vidíme, že někde v jeho nitru stále bublá jakási jiskřička naděje, že z těch sraček okolo JE MOŽNÉ se vyhrabat, a že pokud se to nepodaří jemu, mohl by to dokázat aspoň ten mladý kluk.

Cage se odváženě přerodil ze stárnoucího legračního sex symbola v opuchlého dědulu, pod jehož apatickou fasádou se hluboko uvnitř skrývá cosi démonického. Skvělá je například scéna, kdy přijede do nevěstince a potřebuje vykouřit. Zjistí, že je tam nesympatický vlčák, tak se vrátí domů, přiveze do nevěstince svou buldočici (nebo co to je za zvíře), pošle ji sežrat toho vlčáka a jde mezi ostatní vidláky (zpomalené záběry jejich oscilujících prdelí) nechat si od hnusné kurvy vykouřit. A k tomu hraje jakési ambientní techno a graduje to způsobem, za který by se nemuseli stydět David Lynch nebo Werner Herzog ve svých nejlepších obdobích.

Kdybych měl filmu něco vytknout, tak snad jeho závěr, který je ve srovnání s předchozími scénami až příliš standardní a předvídatelný.

A rozhodně stojí za zmínku, že film Joe režíroval stejný člověk (David Gordon Green), jako toto veledílo:

A ten pán uprostřed byl jeho producentem!

P.S: Film je z roku 2013 a je již k dispozici na různých nosičích, ale bez titulků je dost obtížné rozumět jazyku, který v něm je používán.