Recenze: Gottland - 40%

Gottland je pět dvacetiminutových (polo)dokumentárních studentských filmů pěti mladých režisérů (a režisérek). Jejich obsah je následující:

1. Pásová výroba Baťových závodech ve Zlíně i jinde. Monotónnost, dehumanizace, kapitalismus. 
2. Lída Baarová měla kdysi vztah s Josefem Goebbelsem. Otakar Vávra o tom o 50 let později chtěl natočit film, ale nenatočil.
3. Eduard Kirchberger byl za okupace kolaborant, po okupaci agent StB, ale moc mu to nešlo a mezitím psal příběhy o sestřelených pilotech. Dnes na něj vzpomínají jeho dvě dcery.
4. Střípky z osudů pomníku Stalina na Letné. Jak byl postaven, jak byl odstřelen, co se tam dělo později a co by tam mělo stát.
5. O studentovi, který se v roce 2013 2003 upálil na Václaváku.

Zde je rok starý polský trailer, ve kterém se kupodivu mluví o sedmi segmentech. Ve filmu, který má dnes premiéru v našich kinech, je jich ale skutečně jen pět.

A je to dobře, protože 140 minut tohoto by bylo k nepřežití.

Ve většině segmentů se jejich mladí tvůrci pokoušejí o ozvláštnění dokumentárního formátu nějakým inovativním fórkem.

Například celých 20 minut prvního segmentu pozůstává z jednoho nepřerušeného pomalého švenku zleva doprava, poskládaného digitálně ze záběrů a fotografií z různých dob, které nějak souvisejí s Baťovým Zlínem, pásovou výrobou a kapitalismem. Do toho slyšíme autentické výpovědi běžných zaměstnanců, ale podle dikce mi připadalo, že to nejsou původní záznamy, nýbrž tyto výpovědi někdo čte z papíru.

Většina druhého segmentu pozůstává z toho, že dva herci rekonstruují rozhovor, který spolu měli Baarová a Vávra před 20 lety. Přitom celý tento rozhovor je natočený, ale tvůrci tohoto filmu ho nesměli použít, tak si ho zrekonstruovali...

Nejinovativnější je v tomto ohledu segment 3, který je celý animovaný a vzpomínky dvou dcer jsou v něm prokládány částmi Kirchbergerova románu, ve kterém se sestřelený pilot plazí pustinou a hnijí mu nohy.

Nejinformativnější je segment o Stalinovi, ve kterém uvidíme různé historické záběry a připomeneme si různé bizarní události, které se na Letenském kopci odehrály. Nechybí ani tančící imitátor Michaela Jacksona a skejťák, kritizující kapitalistický mamon. Ale bavil jsem se při něm nejvíc. (Nedávná internetová anketa o "nový pomník na Letné" měla být virální reklamou na tento film.)

Naopak zdaleka nejméně zajímavý je poslední segment, kdy monotónní hlas pomalu čte článek o onom upáleném studentovi (nijak příliš zajímavý), a k tomu jsou nesouvisející záběry Václaváku, školy do které chodil, města kde žil atd...

Stojí za zmínku, že film vznikl podle polské povídkové knihy, která údajně je zajímavá, vtipná a má nějaký styl. Z toho ve filmu nezbylo téměř nic, a přinejmenším dvě z pěti povídek (první a pátá) neobsahují ani nejmenší náznak něčeho vtipného nebo stylového.

Film Gottland dokonce ani nepůsobí dojmem, že spolu těch pět segmentů má cokoliv společného. Především ale většina těch segmentů neobsahuje dostatek inovativních nápadů, které by odůvodnily celkem značnou dvacetiminutovou délku (ani když je tam Jacksonův imitátor a animovaná Stalinova hlava).

Kdybych se na těchto pět filmečků díval jako na absolventská díla studentů FAMU, tak bych všechna hodnotil přibližně stejně: "Celkem to jde, z tohoto tvůrce může časem něco být, ale musí na sobě ještě dost pracovat." Ale rozhodně bych se neodvážil promítat to někomu za vstupné.