Recenze: Labyrint: Útěk [The Maze Runner] - 40%

Mladý Thomas se probudí ve výtahu, který ho vyveze na mýtinu, okolo které jsou vysoké skály. Nedá se odsud jít nikam jinam, než do brány, vedoucí do obrovského bludiště, ve kterém pobíhají vraždící robo-mutanti. Kromě Thomase je zde několik desítek dalších mladých hochů, ale žádný z nich si nic nepamatuje. Nevědí, kdo a proč je sem poslal. Nevědí, jaký je jejich úkol (pokud nějaký). Nepamatují si nic víc, než svá jména...

Tento film vznikl podle úspěšného teen románu. Přesněji řečeno, podle první knihy ze série teen románů (která má zatím čtyři díly, tuším). Možná jde o špatnou adaptaci. Možná jde o věrnou adaptaci strašné knihy. Každopádně, zápletka filmu působí dojmem nějaké ne moc povedeného a hodně improvizovaného papírového RPG patnáctiletých nerdů, které probíhalo asi takto:


Pán jeskyně: "Probudili ses na palouku před obrovským bludištěm. Pamatuješ si jenom svoje jméno, nic jiného. Je tady padesát jiných kluků, všichni si pamatují jenom svoje jméno."
Hráč: "Jdu do bludiště."
Pán jeskyně: Jsi si jistý? Nejstarší kluk říká: Pozor, jsou tam zlí robo-mutanti, jmenují se rmutové."
Hráč: "Jak vypadají?"
Pán jeskyně: "Takoví dvoumetroví mechaničtí pavouci s přimontovanou organickou vetřelčí hlavou."
Hráč: "Jaké mají slabiny?"
Pán jeskyně: "To nikdo neví, nikdo nepřežil setkání s nimi."
Hráč: "Když nikdo nepřežil setkání s nimi, tak odkud vím, jak vypadají?"
Pán jeskyně: "No to je fuk. Jednoho z kluků přes noc uštkl rmut, a teď ten kluk umírá!"
Hráč: "Jak se ten rmut mohl dostat k nám na maličký palouk, když sem vede jediný vchod, totiž ten z bludiště, a ten je pořád buď zavřený, nebo ho pořád máme na očích?"
Pán jeskyně: "To neřeš, prostě se tam nějak dostal. Mezitím vyjel další výtah a v něm je děvče. V ruce drží papírek s nápisem TAHLE JE POSLEDNÍ."
Hráč: "To znamená, že si kromě svého jména pamatuju taky abecedu a jak vypadají děvčata?"
Pán jeskyně: "Ano."
Hráč: "A co ještě si pamatuju?"
Pán jeskyně: "Už nic."
Hráč: "Třeba jak vařit jídlo, vyrábět ošacení a zbraně, a jak dělat latrinu a kakat do ní, to si taky pamatuju, ne?"
Pán jeskyně: "To taky."
Hráč: "Pamatuju si, jak se souloží s děvčaty?"
Pán jeskyně: "To rozhodně ne!"
Hráč: "Pamatuju si svoje rodiče?"
Pán jeskyně: "Ne."
Hráč: "Ale vím, co je to 'rodič', znám ten koncept?"
Pán jeskyně: "Ano."
Hráč: "A co si pod tím konceptem představuju, když si ty rodiče nepamatuju?"
Pán jeskyně: "Neser a vlez do toho bludiště, máš dexterity 18!"

A tak dále...

Problém je, že v průběhu filmu žádná z postav neklade logicky se nabízející otázky jako "Hráč" v této ukázce. Všichni jsou stejně dementní jako "Pán jeskyně" a akceptují, že "Je to tak jak říká nejstarší", protože to říká.

• Nikdo se nediví, jak jak mohlo být na palouku přes 50 kluků (včetně těch, co v minulých letech zemřeli), když výtah přiváží přesně jednoho každý měsíc a prvního přivezl před třemi lety.
• Nikdo se nediví, že se v maličkém (asi 300 metrovém) lesíku na jejich palouku válí normální zvířecí kostry, když nikde na palouku ani v bludišti normální zvířata nežijí.
• Osm očíslovaných sekcí bludiště se otvírá stále dokola v nekonečné sekvenci (např. 3 1 8 7 2 6 4 5). V jednu chvíli jde o životy a je nutno někam rychle vložit osmiciferné heslo. Dá rozum, že je to tato sekvence, ale jak mohou kluci vědět, od které z osmi číslic začít, když se ta sekvence opakuje bez konce stále dokola?
• I když to vypadá, že by mohlo jít o variaci na "Pána much", sociologický aspekt situace je v 99 procentech filmu zcela ignorován. Jen občas někdo něco řekne, někdo jiný s tím z nějakého náhodného důvodu nesouhlasí a všichni hoši se z nějakého náhodného důvodu přikloní na stranu jednoho z těch dvou.

"Co když nás sem poslali z nějakého důvodu"? Tak to by mě vskutku nenapadlo, že když někdo postaví mnohakilometrové bludiště a posílá do něj děcka s vymytými mozky, mohlo by to mít nějaký důvod...

Trvá dost dlouho, než se konečně podíváme do bludiště (což je pár metrů betonových kulis s občasnou digitální dokreslovačkou), a trvá ještě déle, než uvidíme první (a jedinou) slušnou bitku s rmuty.

Ve smrti nudou mi bránilo pouze očekávání, jak to tedy nakonec dopadne a co bude odhaleno. A když se konečně někdy po 100 minutách dočkáme, je to odhalení, na které se vskutku nevyplatilo čekat...

Spoilery jsou pod článkem, ale mohu napsat, že vpodstatě celý tento dlouhometrážní film je ekvivalentem takových těch titulků, které diváka pomocí pár vět uvádějí do děje filmu. A samotný děj v tomto filmu vlastně neexistuje a začne až v dalším filmu (pokud bude natočen). Celý tento film je vlastně jen hodně roztažená upoutávka na svoje pokračování...

P.S: Podle Wikipedie je konec knihy výrazně jiný, než konec filmu!

SPOILERY - SPOILERY - SPOILERY

Na konci filmu se většině hochů (i tomu děvčeti) podaří proběhnout bludištěm a dostanou se do laboratoře, kde leží různí postřílení vědci. Thomas zmáčkne největší knoflík na ovládacím panelu (aniž bychom tušili, jestli někdy v životě viděl nějaký knoflík nebo ovládací panel) a spustí se video se starou paní, která vysvětlí následující:

"Slunce sežehlo náš svět, proměnilo ho v poušť a přineslo smrtící virus, napadající mozek. Pak ale přišla generace dětí, které byly proti viru odolné. Ta generace jste vy. Musíme zkoumat vaše mozky, proto vás strkáme na palouk před bludiště a sledujeme, jak se zachováte."

Pak se stará paní na videu zastřelí.

Pak přiběhnou (v reálu, ne na videu) nějací potrhaní zarostlí chlapi se samopaly, naloží všechna děcka do vrtulníků a odlétají s nimi směrem k troskám nějakého města v poušti. Jeden z chlapíků řekne: "Teď bude všechno jiné."

Střih do místnosti, kde sedí důležitě se tvářící, futuristicky oblečení a pečlivě upravení lidé (v kontrastu s těmi divochy z vrtulníků). Je tam také ta stará paní, co se předtím ve videu zastřelila a povídá: "Thomas nadále prokazuje, že má talent. Zahajte druhou fázi."

Konec filmu.