Recenze: Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil [Sin City: A Dame To Kill For] - 60%

Předpokládám, že jste první Sin City viděli, nebo aspoň poměrně dobře víte, jak tato adaptace comicsu Franka Millera (režírovaná Millerem a Robertem Rodriguezem) vypadala.

Pro zajímavost si můžete přečíst mou starou recenzi.

A přečtením mé devět let staré recenze mi ušetříte hodně práce, protože nové Sin City je úplně totéž, jako to staré.


Opravdu.

Nepamatuju si samozřejmě všechny detaily a už vůbec si nepamatuji comics (který jsem kdysi aspoň částečně četl), takže mi třeba vůbec nedošlo, že Josh Brolin hraje tutéž postavu, jako Clive Owen v prvním filmu...

Ale celkový dojem jsem měl po filmu velmi podobný, jako tehdy před lety.

Stylová podívaná, někteří fajn herci (Gordon-Levitt, Brolin, Rourke), některé sexy kočičky (Eva Greenová [prsa!], Jessica Albaová [opět ne prsa!]), jiné kočičky dost k nevydržení (Rosario Dawsonová, Jamie Chungová). Cool stylizace, sem tam nějaký fakt hezký vizuální nápad (ale rozhodně ne tak často, jak bych chtěl). Tempo, které místy povážlivě skřípe, protože například dialogy, které čteme v comicsu, nemusí doslovně stejně fungovat ve filmu, a dlouhé souvětí netrvá na plátně stejně dlouho jako vyhození chlapa oknem (na rozdíl od comicsu). A že těch vyhazování z oken je. Vlastně by se dal celkem jednoduše napsat nějaký generátor "příběhů ze Sin City", protože všechny obsahují velmi podobné ingredience a velmi podobné motivy.

Takže, ano, dá se to, a rozhodně to není katastrofa, jako třeba Millerův nedávný Spirit.

Ale nezapomeňte, že to všechno je o něco méně působivé, protože jednak známe ten první film a jednak známe mnohé jiné filmy, které neustrnuly a posunuly se za těch devět let vizuálně někam jinam, vstříc novým hranicím.

První Sin City bylo aspoň něčím revoluční, tohle je spíš hra na jistotu a ničím nešokující retro.

P.S: K vidění je 2D i 3D verze, obě jsou titulkované.