Recenze: Intimity - 10%

Tato česká romantická komedie by měla být koláží sedmi (myslím) příběhů o lásce. Přičemž klíčové slovo je "měla". Název filmu není anglicky, nýbrž je to množné číslo od českého slova "intimita".

Možná jste dost staří a nešťastní na to, abyste si pamatovali asi 10 let starou strašlivou komedii Panic je nanic. Intimity režíroval stejný člověk (který od Panice jiný kinofilm nenatočil).

A dopadlo to víceméně podle očekávání. FIlm je opět zcela strašný, ale je o dost víc WTF a nechtěně zábavný, protože narozdíl od Panice chce být o něco ambicióznější.

To znamená, že vidíme sedm příběhů o lásce (každý se dvěma až čtyřmi protagonisty), ale vidíme je promíchaně (každou chvíli kus z nějakého jiného) a nechronologicky. Představte si, jak to mohlo dopadnout, když velmi špatný režisér natočí velmi špatný scénář s 20 hrdiny, který je složitější, než Memento nebo Pulp Fiction. Tak to dopadlo přesně takhle…


Všechny příběhy by se měly "protnout v jednom baru", což v normální češtině znamená, že se nějaká drobná část všech příběhů odehraje v tomtéž baru. Ovšem je to zcela umělé a nesmyslné, v naprosté většině případů se postavy různých příběhů zcela minou a nijak spolu navzájem nekomunikují, tudíž není možné říct, že "příběhy se protnou".

V baru pracuje servírka, která má v různých scénách filmu různě barevné vlasy a různé šaty, což má pravděpodobně znamenat, že se tyto scény odehrávají v různých dnech, ale opět platí, že u většiny příběhů je naprosto jedno, jestli trvají jeden nebo dva dny, a jestli se odehrají před nebo po nějakém jiném příběhu. Některé barvy vlasů se opakují, takže pravděpodobně čas skáče vpřed a vzad, ale znovu opakuji, že bez kreslení grafu od první minuty filmu nepřipadá v úvahu, že by vám to mohlo dávat nějaký smysl.

Většina příběhů je strašlivě triviální a styděl bych se říkat jim "příběh". Například:

• Chlapík vysedává pořád v baru u výherního automatu. V další scéně přijde jeho manželka a vynadá mu, že tam prohrál 800 000 Kč. V další scéně si tentýž chlapík stěžuje, že ho manželka opustila. To je celý "milostný příběh".
• Nebo: Chlapík opakovaně (mnoho měsíců) dochází za prostitutkou a platí jí za to, že si s ní může povídat (a nic víc). Prostitutka si s kolegyní povídá o tom, jak se jí takový byznys líbí. Při další návštěvě se chlapík s prostitutkou konečně vyspí a řekne jí, že si dobře rozumějí, protože jeho matka byla taky prostitutka. To je celá story!
• Nebo: Psychopat přepadne a unese ženskou. U něj v bytě ženská řekne, že je věřící, tudíž miluje všechny bližní, i jeho, a dají se dohromady. Konec.
• Nebo: Dva mladí slavní herci se chtějí vzít. Připravují manželskou smlouvu, přitom se pohádjají, odejdou oba do baru, a tam je zdejší štamgast udobří. Konec.
• Nebo: Chlap pravidelně spí s milenkou, ale nechce opustit svou manželku. Proto se s ním milenka chce rozejít a dohodnou se, že si ještě naposled zasouloží. Po souloži muž odejde a milenka zjistí, že je těhotná. Konec konec KONEC!

Úplně nejstrašnější ale je to, že film neobsahuje téměř žádné scény, ve kterých bychom viděli jeho protagonisty hrát nějaká svá duševní rozpoložení nebo city. Oni o nich jenom mluví! Takže když se má ženská zaradovat ze zjištění těhotenství, je to natočeno tak, že se podívá na těhotenský test, a zajásá (v místnosti, kde se nikdo jiný nenachází) "Tyvole, já budu máma!" Nebo když se máme dozvědět, že někdo nafotil postižené děti a dělá pro ně sbírku, dozvíme se to tak, že postava řekne (cituji doslova): "To byl dobrej nápad, jít nafotit ty postižené děti. Zítra na ně udělám sbírku na internetu."

Občas píšu, že "scénář šustí papírem", ale v případě Intimit je to nějaký ještě mnohem pokročilejší level. Kdykoliv se má někdo nějak cítit, tak to nezahraje, ale řekne to.

Do kategorie "tak špatné, až je to zábavné" posunují toto veledílo snahy tvůrců o sofistikovanost, což se projevuje například náhodnými citáty různých slavných lidí (Kafka, Kundera Remarque), po kterých vždy následuje upozornění, že to byl citát nějakého slavného člověka.

Ve filmu se objeví několik herců, kteří dostatečně prokázali své kvality jindy a jinde, ale v tomto případě platí pro všechny bez rozdílu, že jakákoliv jejich herecké snaha nedokáže dát ani tu nejmenší hloubku a uvěřitelnost ani jedné z jejich postav.