Recenze: Soudce [The Judge] - 70%

Robert Downey Jr. hraje špičkového městského právníka, který jde za soudními vítězstvími jakýmikoliv prostředky. Zemřela mu matka a on se vydává na pohřeb do vidlákova, kde žijí jeho dva bratři (jeden mírně retardovaný) a otec (Robert Duvall). Duvall je venkovským soudcem "ze staré školy", který se snaží být za každou cenu "lidsky férový". No a oba Roberti (Downey a Duvall) se navzájem strašlivě nenávidí kvůli čemusi, co se stalo před mnoha lety (a zpočátku nevíme přesně co).

K dramatickému vývoji dojde, když je těsně po pohřbu Duvall zatčen a obviněn z toho, že autem srazil a zabil chlapíka, se kterým měl shodou okolností nějaké nevyřízené účty z dávných let. I když se důkazy zdají být jasné (krev na autě), Duvall tvrdí, že si na žádné sražení nikoho nepamatuje. Možná je nevinný, možná lže, možná je na stará kolena už tak senilní, že měl výpadek paměti...

Každopádně dojde k tomu, že se sarkastický a nasraný Downey nakonec rozhodne ujmout obhajoby svého otce (téměř proti jeho vůli) a tím začínají nejméně dvě propletená dramata. Jednak klasické soudní drama, a jednak drama otce a syna, kteří si musejí vyříkat jisté staré křivdy a přitom jeden o druhém odhalit věci, které si dříve nestačili nebo nechtěli říct.

Soudce je starosvětský film. Nevím sice přesně, co slovo "starosvětský" znamená, ale k tomuto filmu se mi tak nějak hodí. Připomíná mi filmy, které se natáčely v 80. a 90. letech letech, jako Pár správných chlapů nebo Philadelphia - ve kterých se jednak soudilo o sto šest, a současně se odehrávalo nějaké hlubší lidské drama mimo soudní síň. A trvalo to často přes dvě hodiny a mělo to často hudbu od Thomase Newmana. Soudce trvá dvě a půl hodiny a má hudbu od Thomase Newmana...

Soudce nemá nijak úžasný scénář ani režii (David Dobkin). O obojím bych řekl, že to není úplně blbé a má to pár překvapivě vydařených okamžiků.

Hlavní devizou Soudce jsou herci. Nejen Downey a Duvall, ale také většina vedlejších postav jsou zahrány s takovým nasazením, že se jim daří smazávat jisté nedostatky scénáře a režie. Obzvláště jsem ocenil Billyho Boba Thorntona jako žalobce, který je sice de facto padouchem filmu, ale přitom působí jako férový chlap a nikoliv jako svině. A Daxe Sheparda jako nepříliš schopného původního Duvallova obhájce, který je sice neschopný komický ňouma, ale nepůsobí jako úplný idiot. Odlehčenější momenty vůbec fungují v tomto filmu docela dobře a vyvažují ty drásavější chvilky (které jsou občas až moc zákeřně slzopudné).

Soudce je pomalé drama. Není to thriller, není to detektivka, a už vůbec to není komedie (i když obsahuje pár vydařených vtipů). Ale pokud máte tenhle typ filmů aspoň trochu rádi, pak vám ho doporučuji, protože mi připadá, že se podobné věci už dnes moc netočí.

P.S: Tuhle recenzi jsem psal v Tokiu a pár minut po vypublikování jsem ji omylem smazal. Díky asi tuctu z vás, kteří mi ji během pár minut poslali, abych ji mohl znovu publikovat.